Diskuse: Legendy východního bloku: Známé i neznámé autobusy

Když vidí "ertéóčko" dýchne na mne nostalgie, vybaví se mi dovolené mého dětství, pohoda, zábava ...prostě to jak jsem spoustakrát rád do tohoto autobusu nastupoval. Zato Ikarus....smradlavá špinavá nahnědlá krabice s hnusnými koženkovými sedadly barvy průjmu s vylejzajícím molitanem, smrad potu, tlačenice...prostě ústecká mhd. To jsou mé asociace když vidím tyto dva autobusy!

118ka byla ve své době nejhezčí a nejzajímavější minibus z celé Evropy. Fakt povedené dílko :yes: :yes:

Jinak ZIl dělal i klasické velké autobusy.
Nejzajímavějším byl ale prototyp ZIL 127 Turbo NAMI 053 s plynovou turbínou >:D

V harmonice díry, tak do toho chcalo. Dveře zavírající se s práskáním, že by to malému děcku urazilo palici a spousta barevných čudlíků na přístrojovce. Smrad z výfuku, drolící se "čalounění" sedaček atakdále...

říkejte si co chcete, ale RTO je nejkrásnější bus, který byl kdy vyroben.

... jedna věc, druhá pak technická úroveň českých a maďarských autobusů ve srovnání s tehdejší Evropou. Stejně jako u osobáků... RTO se sníženým rámem byl "pokrok v mezích možností", byť jeho design dodnes zaujme. Ale technicky fakt nevyhovující už v době vzniku.
Samostatnou kapitolou pak je Ikarus... Poslední povedený bus s touto značkou byl typ 66 (škoda, že ho pan Bureš neuvedl v tomto díle vzpomínek). Samo sebou nespolehlivý, ale technicky na výši.
280 byl zjevný krok zpátky: namísto již tehdy moderní koncepce s opravdu sníženou podlahou přišel typ s neobvykle vysoko posazenou podlahou, s obrovskými koly. které samy o sobě symbolizovaly zaostalost celého zbytku autobusu. O motoru škoda mluvit, jen tatrovácké jej mohly porazit v hodnocení kouřivosti :-), s nedostatečným krouťákem a napojené na šílené převodovky. Řídit takový bus pak byla opravdová řehole, řidiči Ikarusů tak trochu záviděli řidičům Karos. O pohodlí pro cestující nemůže být vůbec řeč, vše od vlastností podvozku a pérování až po pachy a hluk uvnitř odkazovaly na to, že Ikarus 280 byl snad konstruován pro použití v Africe či Vietnamu. Říkat cololiv jiného o této řadě je jen čistá nostalgie, velmi nebezpečná, protože popírá skutečnost, že tehdejší státy nebyl schopny zajistit pro pracující adekvátní dopravní prostředky. Ani auta, ani autobusy. Brrrrrr, fuj, strašné!

RTÓčko už pro mě asi bude navždy nejkrásnějším busem. Jistě v tom hrají nemalou roli i mé vzpomínky na dětství, kdy jsem poslední kousky ještě zažil v běžném provozu MHD v jednom jihomoravském městě, kde jsem trávíval každé prázdniny. Dodnes si pamatuju úplně přesně tu atmosféru - v kabině řidič v modré uniformě ČSAD s placatou čepicí, sedící na malém sedadle nad obrovským na plocho posazením bílým volantem. Vedle něj se tyčila mohutná "hrobka" kryjící motor a na ní v malé ohrádce kasírtaška a kleštičky na děrování lístků. A na přístrojové desce pěkně uprostřed trůnily veliké ručičkové hodiny, vlevo vedle nich pak trčela mohutná páka motorové brzdy. Lidi nastoupili a pak se ozvalo typické zasyčení a dveře se s mohutným žuchnutím zavřely. Poté následoval další typícký zvuk - hromové zarachocení, jak řidič zařadil jedičku přes zuby (jina to ani nešlo). A pak už začala ta nádherná motorová symfonie, tvořená nezaměnitelným spojením chrochtavě-syčivého zvuku motoru a hučení převodovky. Tu postarší řiči ovládal vždy mistrovsky, s perfektním dvojitým vyšlapováním spojky a meziplyny... :-) :-) :-)
P.S. Kloubový Ikarus jsem později občas okusil v Praze a už tehdy jsem na tento maďarský výtvor měl alergii - příšerná nahnědlá barva, smradlavá kabina s mizernými sedačkami, v kopcích zoufale slabý a neuvěřitelně uřvaný motor (cestující neslyšeli vlastního slova, ani když se bavili těsně u sebe) a ve zcela izolované kabince nešťastný řidič. Zdálo se mi, že se ten chudák snad uřadí k smrti. Jen co se po řadě těsně odstupňovaných převodů konečně vydrápal k trošku slušné rychlosti, už musel brzdit u další zastávky. A do táhlých pražských kopců se Ikarusu nechtělo vůbec. Zaplať bánbůh, že doby čabajek už jsou dávno pryč! Ošklivý autobus to ale rozhodně nebyl, škoda jen té hnusné barvy!

Zaujimavy clanok, mohli ste ale spomenut, ze ik280 sa licencne vyrabal v USA, i ked s miestnymi motormi, jeho foto je aj v galerii. Aj ked to nakoniec dopadlo neslavne slo o naozaj vynimocny pocin ktoremu tazko hladat obdobu.

Článok mi príde stvorený trošku chaoticky - resp. predstavuje busy, ktoré nemali prakticky nič spoločné. Pripomína mi to 3 fakty vytrhnuté z kontextu. Evidentne to dával dokopy človek, čo sa tejto problematike nevenuje a informácie systematicky sťahoval z cudzích zdrojov. Dosvedčuje to aj galéria, na väčšine fotiek Ikarusu sú vozidlá vo vyhotoveniach, ktoré u nás vôbec nejazdili. Ten je, mimochodom, súčasníkom Karosy ŠD/ŠL/ŠM 11, v čase zavádzania kĺbových Ikarusov u nás už RTO končili, spoločnosť im okrem spomínanej typovej rady Karosa robili max. poľské licenčné vozy Jelcz, čo vlastne boli mierne modernizované Škody RTO.
[odkaz]

Neviem, či Junosť prevádzkovala nejaká organizácia v Čechách alebo na Slovensku. Osobne si nepamätám, že by som tento midibus niekedy na vlastné oči videl, poznám ho len z internetu asi ako väčšina. Má s ním niekto osobnú skúsenosť?

Škoda RTO je legendou medzi autobusmi, minimálne v našich končinách. Tipujem, že keby niekto hľadal najkrajší autobus histórie, RTO bude najhorúcejším kandidátom. Zaujímavosťou, ktorú si každý nevšimne, je použitie zhodných okien vpredu aj v zadnom čele, čo konštruktéri dotiahli k dokonalosti u následníka (ŠD, ŠL, ŠM), kde použili prakticky zhodné celé predné aj zadné čelo karosérie.

12:45 vidieť luxusnú Karosu ŠD bez stĺpika v prednom okne.