Diskuse: Jeden z nejslavnějších českých soutěžáků Leo Pavlík: Quattro byla škola!

Je faktem, ze zajet si za bolsevika na zapad - natoz pro auto byl majstrstik. To vyzadovalo velke kovane styky v tehdejsim rezimu. 2 mesice na vyjezd, tj. vyridit devizovy prislib, NSR vizum a vyjezdni dolozku, to uz musela byt hodne cervena tlacenka.

Šlo hlavně o doložku, na jejíž žádosti bylo třeba souhlasu zaměstnavatele (přímý vedoucí, zvláštní oddělení a výbor KSČ organizace) a tuším i uličního výboru z místa bydliště. Vízum dostal prakticky každý, jen bylo třeba o něj požádat a vyzvednout - přímo na ambasádě v Praze, devizový příslib (získat normálně bez šance, otázka čekání několika let s nejistým výsledkem) šel obejít pozváním. Na hranicích bylo třeba dát pozor, aby u člověka nenašli celníci žádné prachy navíc nad denní minimum. Nejlépe je u sebe v tu chvíli vůbec nemít. Dovážené auto muselo být "darované".

Nebylo třeba nutně "červené tlačenky" někdy pomohla i jen "zelená" (stokoruny). Na sklonku režimu se otevřely nové varianty a možnosti dovozu auta, oficiálně třeba přes organizaci SEMEX.

(Pokud si dobře pamatuji.) :-!

Uplne dobre si to nepamatujes. DP se podaval tusim do konce roku a prideloval / neprideloval do konce brezna. Kdo to nedostal, musel zadat znovu. To znamena kdyz jsem chtel jet ven, musel jsem pozadat o DP a v dalsim roce pak ty ostatni blbosti a v zari jsem startoval.
Stihnout vsechno za dva mesice byla tezka utopie. To byla pointa meho prispevku

Jak nepamatuji ? Kde mám chybu ? To jsi nepochopil, nebo jsi to dobře nepřečetl.

Mně šlo právě o to, že devizový příslib nebyl vůbec potřeba. Vycestoval jsi na pozvání, kdy jsi chtěl, pokud jsi získal doložku.

O devizák žádali jen ti, co čekali (zpravidla marně), že si vymění valuty v oficiálním kurzu na dovolenou u moře. >:D

Když jsi chtěl káru, musel jsi to řešit jinak.

Dyt to neni dulezity, na pozvani se dalo jet jen k pribuznym, nikoliv do fabriky, na DP se necekalo leta, ale zadalo opakovane (2x muj pripad). Teprve koncem osmdesatek se zavedlo slozeni penez na cestu. S jednou z tech variant v kapse si mohl pro vyjezdni dolozku, na to se cekalo tydny, tydny se cekalo i na vizum. Ulicni vybory v mem pripade uz nebyly. Mas pravdu, zvlastni oddeleni firem a odevzdat vojenskou knizku.

Auta mohly opravdu jen darem a zase od pribuznych. I to probehlo proclenim s vyjimkou svatebniho daru. Ze by nejaka firma mohla dat nekomu gratis auto, to uz zase chtelo hodne cervenou tlacenku. Oni si mocni tenkrat poradili stejne tak jako si poradi dneska.

ok.

Jj, to je článek skvělý, ale antiklikaci. Muselo to být šíleně přeskočit že škodovky do silných aut. Vzpomeňte jak nestíhali Sibera a Triner.