Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Lotec C1000 (1991-1995): Toto mělo být nejrychlejší auto světa. Proč vzniklo v jediném kuse?

Aleš Dragoun
Diskuze (6)
V první polovině 90. let se postupně rodil v Bavorsku unikátní supersport. Na objednávku.

Německou firmu Lotec založil v hornobavorském Kolbermooru nedaleko rakouských hranic už v roce 1962 Kurt Lotterschmid a existuje dodnes. Věnovala se stavbě závodních vozů a později i ladění, v portfoliu bychom našli čtyřkolové klenoty od Porsche, Ferrari, BMW ale i Mercedesu. Obzvláště sportovní prototypy skupin 6 a C2 této značky byly poměrně úspěšné.

Na přání

Lotec C1000 však mohl na silnici. Jeden ze zapomenutých supersportů. Vznikl na zakázku pro bohatého podnikatele ze Spojených arabských emirátů, který chtěl na počátku 90. let minulého věku prostě a jednoduše nejrychlejší auto na světě a hodlal za něj řádně zaplatit. Stavba začala v roce 1991, byla však dokončena až o čtyři roky později. Stříbrný supersport má na přídi trojcípou hvězdu. Proč? Inu, motor pocházel od Mercedesu. A logo je na „nose“ legálně, jinak by měli Bavoři nějaký ten nepříjemný právní problém.

Klient totiž nejprve kontaktoval samotnou automobilku z Untertürkheimu, ta ale zakázku předala dál, pochopitelně s patřičnou smlouvou. Tvary vznikly přímo u Lotecu. Nejzajímavější je určitě mohutné integrované křídlo, které dává čtyřkolové střele i po 22 letech od dokončení futuristický vzhled. Není tady zdaleka jen na ozdobu.

Osmiválec Mercedes

A agregát, pochopitelně umístěný uprostřed? Jde o vidlicový osmiválec objemu 5547 cm3, který důvěrně znali majitelé vozů řady 126. Jenže zde dával mnohem vyšších 628 kW (854 k) díky dvojici turbodmychadel Garrett. Po zvýšení plnicího tlaku výkon mohl vylétnout k hranici 736 kW (1000 koní), odtud ono číslo v názvu. Sice se rovněž uvádí, že jednotka vycházela ze Sauberů C8 a C9, což je vlastně pravda, protože konstrukční základ, tedy motor M 117, byl totožný, v prototypech z Hinwillu ale měl jen 4,97 l a „dvojitý doping“ od KKK.

Osmiválec byl v případě německé bestie spojen s pětistupňovou manuální převodovkou Hewland, která posílala přes tříkotoučovou suchou spojku až 980 N.m. Kupé s karoserií z uhlíkových vláken vážilo pouhých 1080 kg a údajně bylo schopné dosáhnout rychlosti 431 km/h. Pohonná jednotka konzumovala směs vysokooktanového benzinu a leteckého paliva.

C jako uhlíkové kompozity

Písmeno „C“ v názvu značí „carbon fibre“. Z klidu na stovku podle údajů samotného Lotecu zrychlovalo za 3,2 s, na 200 km/h pak během 8,1 s. O bezpečné zastavení se staraly vrtané kotoučové brzdy AP IMSA. Titul nejrychlejšího produkčního auta světa mu ale zůstal zapovězen, protože se zrodilo opravdu pouze jediné, i když se leckdy tvrdí, že je jich více, minimálně dva. Používá sedmnáctipalcová kola s pneumatikami rozměrů 265/40, respektive 335/35. Zkoušel někdy majitel maximálku? Asi těžko, spíše jde o teoretické číslo... Nicméně i většině současných hypersportů tenhle jen 4,3 m dlouhý, dva metry široký a 1,15 m nízký „youngtimer“ stačí!

Také monokok s plně integrovanou bezpečnostní buňkou pro dvoučlennou posádku je částečně karbonový, jinak se uplatnily lehké materiály z letectví. Červenočerný kokpit má tříramenný volant umístěný vpravo po vzoru sportovních prototypů, on se od nich ani moc neliší, o nějakém přehnaném luxusu se tu mluvit nedá. Ve středu palubky najdeme displej, jinak jde z dnešního pohledu o „starou školu“. Čas běží... Pilot i spolujezdec si hoví v kožených anatomických sedačkách a jsou upnuti tříbodovými pásy. Z komfortních prvků je tu tank maximálně klimatizace, nic víc. A něco málo místa pro zavazadla. Pedály i sloupek řízení se dají nastavit.

Z ruky do ruky

Bohatý ropný magnát utratil celkem asi 3,5 milionu dolarů, což byly v polovině 90. let obrovské peníze. Jen náklady na vývoj a stavbu přitom spolykaly 2,2 milionu. Auto se za posledních jedenáct let (od května 2006) už několikrát dražilo, začínalo na 243 tisících (pro lepší přehled opět v americké měně), postupně ale částky, za které se jej aukční domy (třeba Kruse, Barrett-Jackson, či RK Motors) pokoušely prodat, vzrůstaly. Ano, lotec se dostal do USA, nejprve do Indiany, pak Georgie, od dubna 2008 pobýval v Severní Karolíně. V srpnu 2015 jej nabízel dealer Lamborghini Carolinas za jeden a čtvrt milionu dolarů, v té době měl vůz najeto jen 4.146 km.

Je k němu i dokumentace včetně dobových článků z časopisů, návodu k použití, servisních záznamů a dopisu, který vlastnoručně podepsal zakladatel firmy Lotterschmid a adresoval jej původnímu majiteli. Mnohokrát byl klenot k mání na eBayi, evidentně putoval od jednoho dealera k druhému... Vždycky jej někdo koupí a se ziskem prodá.

Foto: RK Motors, Auto World Press, Lotec GmbH

Aleš Dragoun
Diskuze (6)
Avatar - Pekelná Micinka
23. 6. 2017 17:38
Re: Nádhera
Jj, Comendatore... to je moc pěkné.
23. 6. 2017 10:04
Lotec Sirius
Pekny bol len Lotec Sirius
23. 6. 2017 07:58
Re: Nádhera
Veřejně :yes:
Avatar - 125S
22. 6. 2017 20:34
Galerie
Jo v "devadesátkách" se malovýrobci rodily jak houby po dešti. Každý si myslel, že bude vyrábět a prodávat super sport. Jenom že automobilový trh je v tomhle zákeřný, co se líbí jednomu, už se nemusí líbit ostatním a trefit se většině do vkusu už vyžaduje hlubší představivost. Alespoň tyto pokusy zpestřily automobilový svět.

Například o tomhle autě jsem do této doby nevěděl, ale než bych vyzvracel večeří při prohlížení místní galerie, musel jsem se na něj podívat "bohužel" jinde na internetu.
22. 6. 2017 20:27
Re: Nádhera
No, zas trochu krotme tie emocie. Vzhlad je subjektivny (mne sa teda nepaci, ale chapem ze slo najma o funkcnost) a auto ako take zazilo pomerne smutny osud - unikat a pritom prakticky nejazdeny. Taky skripleny motozivot, az je mi ho luto... Ktovie kolko sa dozije motor.