Na toto jsem skoro zapoměl, pamatuji si nějaký AutoBild z počátku devadesátek, kde to bylo vyfocené a já měl dojem, že budoucnost bude po těch pos.raných žigulíkách konečně zářná. Tolik značek se tehdy vynořilo, člověk se musel zorientovat, exotická auta, exotické názvy, Isdera s fantastickým profilem a čumákem jak od Porsche, Cizeta s šestnáctiválcem, jeden málem nechápal vášeň pro "takřka obyčejné" Ferrari. Až časem člověk pochopil jeho historii, vývoj a dokonalost, co to všechno znamená a obnáší, no a pak taky ta malá piva, co to dělali na koleně ve stodole a točili nám, co řešili výkon škodovky v jednotkách chcíplých koní a taky těm co si koupili rusáka, hlavy.
Btw. ještě že to nepsal p. Machala, to by zase bylo čtyřočko :-)
No, zas trochu krotme tie emocie. Vzhlad je subjektivny (mne sa teda nepaci, ale chapem ze slo najma o funkcnost) a auto ako take zazilo pomerne smutny osud - unikat a pritom prakticky nejazdeny. Taky skripleny motozivot, az je mi ho luto... Ktovie kolko sa dozije motor.
Jo v "devadesátkách" se malovýrobci rodily jak houby po dešti. Každý si myslel, že bude vyrábět a prodávat super sport. Jenom že automobilový trh je v tomhle zákeřný, co se líbí jednomu, už se nemusí líbit ostatním a trefit se většině do vkusu už vyžaduje hlubší představivost. Alespoň tyto pokusy zpestřily automobilový svět.
Například o tomhle autě jsem do této doby nevěděl, ale než bych vyzvracel večeří při prohlížení místní galerie, musel jsem se na něj podívat "bohužel" jinde na internetu.