Macík a Kvapil: Silvestr nadvakrát

Po vyzvednutí techniky v přístavu Buenos Aires museli řidič kamionu Martin Macík s motocyklistou Lukášem Kvapilem urazit bezmála 1200 kilometrů napříč venkovskými oblastmi Argentiny. „Cesta to byla opravdu dlouhá. Původně jsme ji plánovali na jeden den. Nakonec to byly dny dva,“ popisuje první neoficiální etapu Martin Macík. „Několikrát nás totiž zastihl silný déšť. Na první pohled je vidět, kolik je v krajině vody. Na hodně místech jsou řeky vylité z koryt,“ vysvětluje zdržení Macík a dodává, že si mohl alespoň otestovat svého Frantu za provozu a prověřit, zda všechno funguje, jak má. „Na horko jsem byl připravený, ale relativně vysoká vlhkost je nepříjemná,“ popisuje své první dojmy z jihoamerického kontinentu motocyklový závodník Lukáš Kvapil.

Poslední dva dny letošního roku totiž všechny posádky Rallye Dakar věnují finálním přípravám techniky. „Ve skutečnosti jde o to, že každý stroj musíme do šroubku projít, zda není něco povoleného, a ujistit se, že skutečný stav souhlasí s tím deklarovaným,“ popisuje náročnou proceduru Michal Mrkva, mechanik Big Shock Racing.

V žádném případně nelze říci, že je to pouze formalita. Přejímka techniky se skládá ze dvou částí – administrativní a technické. Zahrnuje kontrolu všech dokladů, dokumentů, ale i finančního krytí nebo školení a přezkoušení v ovládání nové GPS navigace. „Během technické části zkontrolují komisaři celé auto, zaplombují vyvěšovací lana, turbo a prověří homologaci,“ popisuje náplň silvestrovského odpoledne šéf Big Shock Racing, Martin Macík starší.

A jak probíhají oslavy konce roku na Dakaru? „Většinou zůstáváme u techniky, do centra města nechodíme, nechceme nic riskovat,“ říká Martin Macík a dodává, že podobný scénář oslav zažívá pravidelně posledních pět let. „Připijeme si s členy ostatních týmů, ale pouze symbolicky. My držíme ještě jednu tradici, a to, že slavíme Silvestra dvakrát. Poprvé vždy dle místního času a podruhé podle českého času, kdy si vzpomeneme na ty, kteří nás čekají doma v Česku.“