Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Mercedes-Benz S (W06): První bílý slon slaví devadesátku. A proč se mu tak říká?

Aleš Dragoun
Diskuze (0)
Předválečný Mercedes-Benz S série W06 založil slávu sportovních vozů značky, triumfoval v mnoha závodech a mohli si jej koupit i bohatí lidé... Je mu devadesát.

Pod označením S si u Mercedesu představíme luxusní limuzíny a z nich odvozené kupé. Jenže dávno před vznikem neprestižnější třídy osobních aut s trojcípou hvězdou ve znaku tohle písmenko dostal úplně jiný model. Neznamenalo zde „Sonderklasse“, nýbrž „Sport“. Počátek slavné řady, která pokračovala modely SS, SSK a SSKL, se zrodil před 90 lety. A hned napoprvé vyhrál...

Celé sérii se říkalo „bílí sloni“. Proč? Protože německé sportovní a závodní vozy startovaly v rozličných kláních vždy v bílé barvě, éra stříbrných šípů přišla až v roce 1934. A auta to byla... skutečně obrovská, s patřičně dimenzovanými a kompresorem dopovanými motory. Na konci 20.a počátku 30. let navíc bez přílišné námahy dominovala evropské scéně sportovních a cestovních vozů. Po odstranění blatníků, světel a zakrytí míst spolujezdců je bez problémů pustili na start i pořadatelé závodů tzv. volné formule (formula libre). Zdánlivě nelichotivou přezdívku po tlustokožcích však vymysleli fanoušci, nikoli samotná automobilka. A vžila se!

Debut s vavříny

Kariéra Typu S, nebo chcete-li Modelu S začala hvězdně. 19. června 1927 zvítězil později velmi slavný Rudolf Caracciola ve vůbec prvním závodě sportovních vozů na čerstvě otevřeném Nürburgringu v pohoří Eifel. Dosáhl průměru 101,1 km/h. Mercedes-Benz zde slavil navíc triumf dvojitý, na druhém místě skončil jeho kolega Adolf Rosenberger se stejným vozem a průměrnou rychlostí 93,6 km/h. Trať, která je mylně považována za přírodní, ale vznikla jako speciální autodrom, měřila 28,265 km. Šlo o kombinaci Severní a Jižní smyčky, Nordschleife a dnes již neexistující Südschelife (respektive se z ní zachovaly pouze některé části).

Model S (26/120/180 PS) nevznikl zcela na čistém papíře. Byl další vývojovou fází Modelu K (24/100/140 PS) z roku 1926. Tehdy se dosud konkurenční automobilky Daimler a Benz mimochodem spojily v jednu. Z „káčka“ použili konstruktéři zkrácené šasi a vlastně i motor, kompresorový šestiválec s dvojitým zapalováním.

Skoro 6,8 litru

Už od počátku se ovšem počítalo s jeho nasazením v motoristickém sportu. Měnilo se tedy těžiště, konkrétně poloha podélných částí rámu a samotného agregátu, ten se přesunul o 30 cm dozadu, což se příznivě projevilo v rozložení hmotnosti na obě nápravy. Samotné šasi vážilo 1270 kg. Pokud se to někomu zdá hodně, tak zhublo 230 kg! Šestiválec měl také o 550 cm3 větší objem, přesně 6789 cm3 Blok dostal mokré vložky válců místo suchých, spolu s dalšími modifikacemi včetně nového vačkového hřídele s větším zdvihem ventilů a kratším časováním.

To znamenalo i nárůst výkonu: z původních 81 kW (110 k) na 88 kW (120 k). Při použití kompresoru narostl ze 118 kW (160 k) na 132 kW (180 k), svědčilo o tom i ono výše zmíněné předlouhé doplňkové označení, první dvouciferné číslo znamenalo tzv. daňové koně. Dmychadlo se mimochodem aktivovalo prostým způsobem: sešlápnutím plynového pedálu až k podlaze. Výsledkem byl doslova pekelný řev...

Sporťák, cesťák...

Závodní úspěchy „eska“ pokračovaly dál. Caracciola s Willym Walbem (později působil jako manažer u konkurenčního Auto Unionu) vyhráli třídu „automobilového turnaje“ v Baden-Badenu, který se konal od 5. do 9. července 1927. „Rudi“ sám zvítězil také ve vyzývací trofeji Batschari a v rychlostním závodě na 4,9 km dlouhé trati mezi Ettlingenem a Rastattem, kde dosáhl průměru 165,8 km/h. Tovární tým tří vozů uspěl při Grand Prix Německa, opět na Nürburgringu. 2. ročník prestižního závodu byl vypsán pro sportovní auta a skončil 17. července totálním triumfem Mercedesů S v pořadí Otto Merz – Christian Werner – Willy Walb.

Další výrazný zápis do historie se odehrál 13. a 14. srpna téhož roku. Švýcarský Internationale Klausenrennen nebyl žádnou procházkou růžovým sadem, šlo o náročný závod do vrchu, v té době nejtěžší v Evropě. Nezpevněnou prašnou trať tvořily dva strmé hadovité úseky s výraznými změnami ve výšce na konci a začátku, které spojovala dlouhá rovinka v alpském údolí Umerboden. 21,5 kilometrů z obce Linthal na Klausenpasshöhe, 136 zatáček a 1237 metrů převýšení, tolik strohá čísla „horské Grand Prix Švýcarska“. Mechanici museli zvolit vhodné převodové poměry, což byl vzhledem k parametrům a profilu tratě opravdový oříšek...

...i vrchař

První den vyhrál Caracciola třídu cestovních vozů nad 5 litrů v novém rekordu v rámci národního otevřeného mistrovství. Za ním se umístila rychlá dáma Ernes Merck, dále domácí Hans Hürlimann z Curychu a Wilhelm Merck. Nedivme se stejným příjmením, šlo o manželský pár z německého Darmstadtu! Všichni jeli opět s Modely S, to znamenalo první čtyři místa! „Rudiho“ čas je dodnes platný, poslední ročník se uskutečnil v roce 1934, v současnosti se tu nepravidelně v několikaletých cyklech konají veteránská klání.

Na druhý den byly vypsány další, už mezinárodní závody. Tady se radoval v kategorii cestovních vozů do 8 litrů opět Caracciola před Hürlimannem a Ernes Merck, Ta získala rovněž dámskou cenu. Absolutně nejrychlejší čas dne zaznamenal Otto Merz, startující mezi sportovními osmilitry.

Pro boháče

Mercedesy S si ale mohli dopřát i soukromníci, pochopitelně patřičně movití. Přímo z továrny vyjížděly coby otevřené čtyřmístné cestovní vozy a kabriolety. Ty měly na rozdíl od „tourerů“ boční okna, plátěnou střechu sdílely obě varianty. Zákazníci si také mohli koupit samotné šasi a nechat jej „obléknout“ jinde. Z nejznámějších karosáren jmenujme berlínskou Erdmann & Rossi, londýnské Freestone & Webb, pařížskou firmu Saoutchik a van den Plas z belgického Bruselu, nádherné kreace na podvozcích tvořili také pozapomenutí: kolínský Papler a ženevský Zietz. Model S (v literatuře zpravidla zmiňovaný podle objemu motoru coby 680 S) byl vystřídán typy SS a SSK v roce 1928. I ony nesly interní kód W06.

Slavná éra obřích závodních mercedesů skončila velkým vítězstvím Rudolfa Caraccioly v Mille Miglia v dubnu 1931. Byl prvním zahraničním jezdcem, který v tomto přetěžkém tisícimílovém klání triumfoval. S mechanikem Wilhelmem Sebastianem porazili na okruhu mezi Brescií a Římem v běžném provozu armádu italských posádek. Na konci května si odnesl také prvenství z XIV. ročníku závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště, součásti mistrovství Evropy. V obou případech jel s SSKL. Vzhledem k tomu, že už se žádný další nepořádal, i na této trati zůstal jeho rekord navždy nepřekonán.

Foto: Daimler, RM Sotheby's, Bonhams, Auto World Press

Aleš Dragoun
Diskuze (0)