Modulární platformy aneb společný základ pro víc aut. Jak to celé funguje?
Výroba automobilů je v zásadě finančně velice náročný byznys, proto výrobci hledají různé možnosti, jak snížit výrobní náklady. Jako ideální řešení se v posledních letech jeví modulární architektura, kdy firma na jednom základu postaví zcela rozdílné automobily. Mnoho lidí se ale ptá, jak je to možné, jak to, že se shodnou technikou lze postavit malý hatchback i velké SUV? Tady je odpověď.
Myšlenka modulární architektury vlastně není ničím novým. Už v počátcích automobilismu výrobci měli jeden shodný základ, rámový podvozek, na kterém mohli postavit zcela rozdílné automobily. Některé karosárny uměly doslova kouzlit, a tak se jeden podivuje nad tím, že dva zcela odlišné vozy (třeba vozy Rolls-Royce od různých karosáren) mají shodný základ.
Jenže rámový podvozek má zásadní nevýhody. Je prostorově náročný a zároveň značně zvyšuje hmotnost auta. Proto bylo toto řešení až na výjimky opuštěno (dnes se vlastně omezuje jen na pick-upy a pár velkých SUV) a bylo postupně nahrazeno samonosnou karoserií.
V této fázi mluvíme poprvé o platformách. Auta se sice stala složitější a komplexnější, stále ale mezi sebou mohla sdílet svůj základ – zavěšení a podvozek. Jejich použití ale napříč automobily bylo omezené, a tak výrobci přišli s dalším řešením, architekturou.
Architektura se skládá z několika vzájemně nahraditelných komponentů a podvozkových sekcí, díky nimž se může měnit rozvor i rozchod. Zároveň byl motorový prostor upraven tak, aby umožnil zástavbu různých pohonných agregátů.
Automobilky šly však ještě dál a vytvořily modulární architekturu, o níž se nejčastěji hovoří v souvislosti s platformou MQB koncernu VW Group. V tomto případě se modulární architektura skládá z několika modulů – např. zavěšení, pohonných jednotek, elektrických systémů, které jsou dostupné v různých kombinacích. Díky tomu se konstruktéři při návrhu nového auta nemusí omezovat na jednu platformu, ale z balíčku komponent mohou vybrat právě potřebnou kombinaci.
Jako příklad uveďme právě MQB. Ta se sice skládá ze sedmi standardizovaných modulů, kupříkladu motory, jejich uchycení, přední náprava, pedály a základ zavěšení jsou stále stejné. Všechno ostatní lze ale měnit, díky čemuž je možné kouzlit s délkou, šířkou, výškou nebo umístěním sedadel.
Výsledkem toho všeho je mnohem jednodušší a levnější vývoj nových modelů. Výrobci se totiž spolehnou na ve výsledku levný, zaměnitelný základ, který doplní několika drahými komponenty, jimiž se jednotlivé vozy se shodnou technikou odliší. A takové úspory jsou v dnešním světě stále širší nabídky aut opravdu potřeba.