Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ojedinělé Ferrari 330 GT 2+2 Shooting brake vlastnil i slavný Jay Kay!

Tomáš Dusil
Diskuze (2)
Přestavby původně kupé výlučných značek na kombi, takzvaná „shooting brake“, bývaly kdysi docela populární. Nevyhnula se ani Ferrari 330 GT 2+2.

Ferrari 330 GT, velké kupé s uspořádáním kabiny 2+2, případně jako dvoumístné, ale rovněž coby spider či závodní verze, se vyrábělo v letech 1963 až 1968. V jeho dlouhé přídi tepal dvanáctiválec o objemu 4,0 litru. Ač „třistatřicítka“ existovala v různých verzích, mimo jiné také v karosářské úpravě od Zagata, karoserii kombi, coby takzvaný „shooting brake“, v oficiální nabídce nikdy nefigurovala.

Popisované auto začalo svůj život jako „běžné“ kupé 330 GT 2+2 s karoserií od Pininfariny. Takto si jej koupil první majitel, jistý Američan, a sice od amerického dealera Ferrari Luigiho Chinettiho. Po dvou letech si však u stejného zástupce zakoupil jiný model, přičemž 330 GT 2+2 byla vykoupená dealerem zpět, dneska bychom řekli na protiúčet. A právě v tomto okamžiku se začíná psát pouť popisované přestavby.

Chinetti měl v plánu vystavit nově nabyté Ferrari 330 GT 2+2 ve svém autosalonu, ovšem nebyl spokojený se sériovou verzí. Proto se rozhodl, že se spojí s karosářem Bobem Peakem, přičemž spolu s ním vypracoval Chinetti návrh na přeměnu vozu z kupé na shooting brake, který následně podstoupily italské karosárně Alfredo Vignale. Dle dostupných zdrojů je tento vůz současně posledním Ferrari, který Vignale karosoval.

Vignale měl poměrně velkou tradici v přestavbách karoserií vozů z Maranella, a to zejména v průběhu 50. let. Pohled na jím přepracované Ferrari 330 GT 2+2 však příliš uspokojivý není. Auto rozhodně není nijak elegantní. Naopak, zadní část „kombi“ je na zbytek „naroubovaná“ mírně řečeno necitlivě. Vůz tak svoji zadní částí trochu připomíná americká auta s karoserií kombi z 60. let. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zakázku Američana, byť italského původu, patrně to zase tolik nevadilo…

Jenže přestavba jako taková dopadla nadmíru dobře. Z původně maximálně 2+2místného Ferrari vytvořila dvojice „Chinetti/Vignale“ stroj, v němž mohou cestovat čtyři dospělí, samozřejmě patřičně rychle a hlavně ve velkém stylu. K tomu si navíc mohli vzít zavazadla. Vůz se stal natolik zajímavým, že byl vystaven na jubilejním 50. mezinárodním autosalonu v Turíně v roce 1968, kde budil docela pozornost. Na stánku karosárny Vignale stál po boku tehdy ještě prototypu Maserati Indy.

Auto poháněl motor Ferrai V12 „Colombo“ o objemu 4,0 litru a výkonu 300 koní (221 kW) se třemi karburátory Weber. Spojen byl s manuální pětistupňovou převodovkou. Luigi Chinetti vůz natolik zbožňoval, že jej používal jako svůj soukromý vůz po řadu let.

Auto Chinetti nakonec prodal až v polovině 70. let jednomu z místních zájemců, který vozidlo dále používal k víkendovým vyjížďkám. Ferrari „shooting brake“ tak brázdilo silnice východního pobřeží USA až do začátku devadesátých let. Auto v průběhu let několikrát změnilo majitele, až jej nakonec zakoupil sběratel, Francouz Jean-Claude-Paturau. Ten auto nechal velmi citlivě zrenovovat a následně jej ukazoval na různých prestižních výstavách „concourse d'elegance“ v Evropě. V roce 2011 se jeho majitelem stal známý frontman hudební skupiny Jamiroquai - Jay Kay, který je mimo jiné znám svoji rozsáhlou sbírkou klasických aut (byť tu v poslední době ztenčí, neboť řadu svých skvostů prodává). V roce 2015 se auto vrátilo do USA, o dva roky později dostalo nový lak. V současné době se připravuje na aukci ve známé aukční síni Sotheby´s. Dražit se bude 8. prosince tohoto roku.

Tomáš Dusil
Diskuze (2)
Avatar - Bubáq
12. 11. 2018 17:36
Kdo je Jay Kay??
Tak ošklivou a nepříliš profesionální práci nemůže normální člověk přijmout....