Ojeté SUV Kia Sportage: Jezdí dobře a ještě je v záruce

Kia Sportage třetí generace přišla v roce 2010 a dnes se prodává omlazená verze po faceliftu. Na frankfurtském autosalonu jsme si však mohli prohlédnout již úplně novou generaci. Na tu si ale ještě počkáme.

Pro korejskou automobilku znamenal model Sportage obrovský posun kupředu, zvláště pokud si vzpomenete na minulou podprůměrnou generaci. Nové auto už se může hrdě měřit s těmi nejlepšími v segmentu.

Stejně jako u většiny podobných SUV lze Kiu Sportage koupit s pohonem pouze předních kol, ale k dispozici byla samozřejmě i čtyřkolka, která je řešená elektronicky ovládanou mezinápravovou spojkou. Standardem jsou manuální převodovky, ale za příplatek byl i šestistupňový automat.

Pokud jezdíte v autě sami, přijde vám podvozek Kie Sportage nastavený dobře, ale s plně zatíženým autem narazí na své možnosti. I když má poměrně dlouhé dráhy, tlumiče na horší silnici narazí na své limity a ztratí nad vozem kontrolu. Přední náprava se pak na nerovnostech trochu rozklepe, což vynikne hlavně u vozů s nízkoprofilovými pneumatikami.

Řízení je trochu přeposilované a ne moc komunikativní, ale Kia Sportage se řídí dobře, na čemž se podílí i jednoduchý a ergonomicky dobře řešený interiér. Je tu jednoduchý centrální panel s přehlednými funkčními tlačítky a obyčejné přehledné budíky před řidičem.

TEST Kia Sportage 2.0 CRDi 4x4 – Zvenku stejná, uvnitř skvělá

Sedačky jsou pohodlné, a to i vzadu, ale moc jsem si nemohl zvyknout na opěrku hlavy, která nejde lépe nastavit. Nicméně pohodlnou a příjemnou polohu za volantem si tu najde snad každý a překvapilo mne, jak dobře je z auta vidět, i když výhled šikmo vzad je tradičně trochu horší.

Na test jsem si v Auto ESA vzal model Sportage s motorem 2.0 CRDi o výkonu 100 kW spojený s příplatkovým pohonem všech kol a manuální šestistupňovou převodovkou. I když se jedná v podstatě o model se základní výbavou, všechno nutné včetně klimatizace tu máte. Chybí ale tempomat a spousta lidí by určitě ocenila parkovací senzory nebo ovládání rádia na volantu.

Pokud se pohybujete jen po městě a okolí, zvažte, jestli by nebyla lepší pouze předokolka. Je zhruba o 100 kg lehčí, má menší spotřebu a lépe se ovládá, je taková mrštnější. Základní motory 1.7 CRDi (85 kW) a 1.6 GDI (99 kW) koupíte jen v předokolce a s šestistupňovým manuálem.

Benzínový dvoulitr měl standardně pohon předních kol a manuál, za příplatek byl jako 4x4 a šlo si připlatit i za automat. Motor 2.0 CRDi o výkonu 100 kW měl standardně také jen pohon předních kol, ale za čtyřkolku a automat jste si mohli připlatit. Automat byl ale jen u čtyřkolky.

Na vrcholu nabídky je motor 2.0 CRDi o výkonu 135 kW, který je standardně s pohonem všech kol a manuálem, automat byl rovněž za příplatek. Pamatujte ale, že s automatem je auto pocitově takové zvadlejší a má vyšší spotřebu. Nicméně k charakteru SUV se automatická převodovka s hydrodynamickým měničem hodí a v Kie Sportage řadí vcelku intuitivně a rychle.

TEST Kia Sportage 1.7 CRDI Navigator – Nejslabší neznamená nejhorší

Co se spolehlivosti týče, je na tom Kia Sportage velmi dobře. Standardní podvozek i po 120 000 km obvykle nevykazuje vůle a neozývají se od něj kovové rázy. Auto působí bytelně a stabilně a ani nejsou hlášeny nějaké katastrofické příhody.

Spíše tak záleží na přístupu bývalých majitelů. Někteří si stěžují na životnost a účinek sériových brzd u základních motorizací s pohonem předních kol. To samé platí i o podvozku. Ten není stavěn na drsný terén, proto se podívejte, jestli není zavěšení poškozené od jízdy ve špatných podmínkách. Polní cestu ale auto zvládne s přehledem.

Turbodiesely mohou potrápit obvyklými problémy a jsou citlivější na zahřívání a dochlazování. Kdo dává hned za uši studenému motoru, koleduje si o prasklou hlavu válců. Kdo nedochlazuje turbo, tomu zase brzy odejde. A pak jsou tu věci jako dvouhmotový setrvačník, spojka, EGR ventil, filtr pevných částic... No, však to znáte. Prostě moderní diesel.

Bez chyb nejsou ani benzínové motory, u kterých někteří majitelé hlásí poruchy zapalování a selhání systému řízení emisí, kdy se auto přepne do nouzového režimu. Pokud je ale vůz pravidelně servisovaný a majitel se k němu chová slušně, má velkou šanci zvládnout velké kilometrové nájezdy bez poruchy. Ani u hodně ojetých aut se totiž neopakují žádné charakteristické závady.

Kdo jezdí málo a spíše po městě, tomu může stačit benzínová jednašestka s manuálem a pohonem předních kol. Dvoulitrový diesel s pohonem 4x4 je rozumný, pokud chcete dynamiku a průchodnost třeba po zablácené polní cestě.

Horší je to s funkcí palubní elektroniky, kdy si hodně lidí stěžuje na poruchy navigace a především závady konektivity a systému Bluetooth. Prý je potřeba auto „restartovat“, aby se elektronika znovu probrala. Hlášeny jsou i poruchy klimatizace, vyhřívání sedadel a USB konektoru nebo 12V zásuvek.

Všechno tedy pořádně vyzkoušejte, ať máte klid a nemusíte pak řešit podobné drobnosti. V případě, že kupujete čtyřkolku, vyzkoušejte funkci manuálního připojování, kdy můžete pohon všech kol spojit napevno přes tlačítko na palubce.

Při jízdě nesmí čtyřkolka vibrovat a hučet, to samé platí o automatické převodovce. Ta musí poslouchat na povely, ale počítejte s tím, že pokud budete chtít řadit manuálně v příliš nízkých otáčkách, elektronika vám to nedovolí. Od automatu ale nečekejte rychlost řazení jako třeba u DSG.

TEST Kia Sportage 1,6 GDI - GDIž vám stačí dobrý základ

Z drobností pak jmenujme poruchy ruční brzdy a trochu choulostivější plasty v okolí místa pro nohy. Snadno se tu poškrábou a okopou. I čalounění sedadel je trochu méně kvalitní a prošoupe se. A také počítejte s tím, že tepelnou a hlukovou izolaci motorového prostoru budou ujídat hlodavci.

Celkové hodnocení

Kia Sportage třetí generace jezdí velmi dobře a je to vcelku příjemné auto. Také je kvalitně postavené a soužití s ním usnadňuje příjemná „německá“ ergonomie. Když se vyhnete kusu s problémovou elektronikou a vyberete auto s jasnou servisní historií, prakticky se nemáte čeho bát. Navíc bude ještě v záruce (7 let nebo 150 000 km), ale pozor, aby Kia záruku uznávala. Auto s neodbornými úpravami a třeba po čiptuningu o záruku přijde.

Plusy

• Atraktivní a stále svěží design
• Ergonomický a kvalitní interiér
• Dobrá kultivovanost a komfort
• Příjemně se řídí a neobtěžuje lacinými chybami
• S dieselem si dobře drží cenu

Minusy

• V terénu toho moc neumí
• Problémy s navigací a konektivitou
• Některé opravy jsou drahé
• Reálná spotřeba dieselů
• Tiguan a Yeti jezdí lépe

Vybraní konkurenti

Škoda Yeti

Škoda Yeti je první pokus domácí automobilky o SUV a povedl se. Yeti jezdí velmi pěkně, má tradičně příjemnou ergonomii a je kvalitní. V terénu sice narazí na své limity, ale polní cestu k chatě zvládne s klidem. Předokolka stačí, ale čtyřkolka si lépe drží cenu a nabízí širší možnosti. Pozor na obvyklé koncernové poruchy a vyhněte se raději motoru 1.2 TSI, který se s SUV docela trápí a jinam než do města se nehodí.

Hyundai ix35

Příbuzné „české“ SUV Kie Sportage je na tom se spolehlivostí podobně dobře, ale má jen pětiletou záruku a spíše otravuje hůře řešenou ergonomií a příliš asijskými detaily. Dvoulitrový turbodiesel je nejlepší volba, benzínové motory mají vyšší spotřebu. Pozor si opět dejte na detaily jako třeba Bluetooth nebo klimatizaci. Některé modely ix35 mají i značně opotřebovaný podvozek od jízdy v terénu. Lepší je model po faceliftu, ale bude dražší.

BMW X5

Za cenu Kie Sportage koupíte i ojetou X5 nebo podobné „prémiové“ SUV. Musíte si ale uvědomit, že v takovém případě půjde o starší a více jeté auto. Z toho plynou rizika poměrně drahých oprav. Například první generace X5 je sice solidní vůz, ale servis stojí pořád stejně jako na auto za jeden a půl milionu. Když už, berte diesel 3,0 l a pozor si dejte na stav automatické převodovky. Ta je asi nejchoulostivější mechanickou částí pohonu.

Text a fotografie: Dalibor Žák