TEST Opel Astra 2.0 turbo – dvě auta v jednom

Když k benzínovému dvoulitru přidáme turbo, bude to sportovní svezení? A za jakou cenu?

Opel Astra útočí na českého kupujícího nabídkou celkem devíti motorů, z nichž pouze tři nejsou přeplňované. Mezi zážehovými agregáty je na výběr dvoulitrový Ecotec ve výkonových variantách 125 a 147 kW. Zatímco silnější verze je konkurentem například Hondy Civic Type-R, testovanému slabšímu motoru se hledá soupeř o něco hůře – stejným výkonem disponuje například dobíhající Focus ST o něco vyšším pak Octavia RS, dále je porovnatelný atmosférický pětiválec 2.4 ve Fiatu Stilo a blízko je také Škoda Octavia, Audi A3, Seat Altea/Toledo a VW Golf se 110 kW dvoulitrem FSI.

V nižší střední třídě, tedy v segmentu „ z donucení rodinných“ vozů, si motorizaci s dvoulitrovým zážehovým turbem zvolí pravděpodobně přítel vnější neokázalosti, vyšších výkonů a přitom kultivovanějšího zvukového projevu oproti dieselům a především ten, kdo nemá pořizovací cenu a spotřebu paliva jako prvotní kritéria. Přistupujeme-li k testované Astře tímto způsobem, ušetříme si mnoho možná méně příjemných překvapení.

Kritérium neokázalosti splňuje Astra dokonale – zimní pneumatiky na ocelových ráfcích poskytují nadstandardní mimikry, takže o stojící vůz není důvod se z hlediska závisti kolemjdoucích vůbec starat. Při jízdě pak auto s vizáží rodinného hatchbacku umožňuje porážet v dynamických disciplínách mnohem dospělejší soupeře. Standardně stojí vůz samozřejmě na hliníkových kolech 215/45 R17, takže o mimozimní estetiku není třeba mít strach.

Rubriku „výkon“ si můžeme odškrtnout téměř bez připomínek. Čtyřválec je sice pod 1800 otáčkami možná líný, od sepnutí turba ale poskytuje plynule narůstající výkon až k šestitisícové hranici, kde pomalu ztrácí sílu. Zvukový projev je tak na půl cesty mezi přiměřeným utlumením a od takovéto motorizace požadovaného sportovního ryku. Stejně jako všechny dosavadní testované verze vůz se sportovním podvozkem drží perfektně stopu a sepnutím tlačítka Sport lze ještě znatelně přitvrdit odpružení. Ve městě sice projedete svou „běžnou“ zatáčku o 20% rychleji, ale máte-li se rádi, zkoušejte to jen na skutečně hladké (čili nikoli pražské) cestě – v opačném případě sice auto jede jako přikované, ale posádka si připadá jako cestářská sonda do všech děr vůkol. Vlečená zadní náprava se ohlásí lehkým neklidem jen při skutečně extrémních manévrech, houf elektroniky v IDS ale vše podstatné koriguje do přijatelných mezí. Výsledek? Střídání charakterů mezi rodinným a sportovním vozem je rovno lehkostí pravé nohy a polohou tlačítka Sport. Dvě auta v jednom.

Cena s nejlevnější možnou výbavou Enjoy začíná na 625.900 Kč. Více než stotisícový rozdíl oproti už testovanému atmosférickému motoru 1.8/92 kW tak připadá kromě turba na lepší kola, sportovnější podvozek a šestý převodový stupeň. Dvacetiprocentní rozdíl už vyžaduje jistou dávku fandovství, s ohledem na výše uvedená specifika těchto motorizací lze tuto cenu považovat za přijatelnou. Ceník řady Astra má ovšem některá specifika, která se zájemcům asi příliš líbit nebudou – například hlavové airbagy jsou za nemalých 20.000 Kč příplatkovou výbavou i v těch nejvýkonnějších verzích.

Spotřeba testovaného vozu se v městském provozu vyhoupla na poměrně vysokých 13 l/100 km, pohled do dokumentace ale dokládá, že výrobce deklaruje jen o dva decilitry méně. Při zkouškách využitelnosti potenciálu motoru jsme se mimo město dostali na desetilitrovou hranici, běžný styl jízdy pak znamenal pád spotřeby pod sedm a půl litru – což opět zhruba odpovídá údajům výrobce. Opět tedy sympaticky proměnitelné auto dvou tváří, ale jen mimo město – při pražském popojíždění nám lehká noha nebyla mnoho platná a přiznání výrobce k takto vysoké hodnotě bereme jako čestné a varující.

Kombinací nadstandardního výkonu v masovém obalu za vyšší cenu a vyšší provozní náklady bude pravděpodobně vyznávat jen malé procento kupujících. Pokud se s výše uvedenými danostmi smíří a auto si budou kupovat s většími požadavky na dynamiku, neprohloupí.