TEST Opel Meriva – první jízdní dojmy

Prvním dojmem, kterým Opel Meriva působí při přímém kontaktu, je obtížná „třídní zařaditelnost“. Karosérie, která se na fotografiích zdá pokaždé jinak rozměrná, je ve skutečnosti opticky větší, než bychom od kompaktního vozu čekali. Čísla ale hovoří jasně – délka jen o pár milimetrů přesáhla čtyři metry a podobné méně překvapivé jsou hodnoty ostatních rozměrů. Dojem velikosti u Merivy způsobují téměř rovné hladké plochy s minimem prolisů. Spolu se strategií „v každém rohu jedno kolo“ tak vůz dává najevo svou orientaci na praktičnost už od prvního kontaktu.

I první usednutí za volant dává zapomenout na obavy: Dominantní je zejména zvýšený posaz a přebytek místa nad hlavou, přičemž zkrátka nezůstala ani vnitřní šířka. Palubní deska zachovává styl naznačený Vectrou: velké plochy a relativně drobné ovladače. Přístroje ukryté v kapličce před řidičem jsou jen půlkruhové, ale zato velmi dobře čitelné. Interiér v kombinaci černé a stříbrné barvy je jak německy strohý, tak německy precizní – přičemž za použitím této nanejvýš zjednodušující fráze si v případě Merivy stojíme. Aniž bychom museli pátrat v tiskových materiálech či poslouchat propagační klipy, je už od prvního kontaktu s vozem jasné, že všudypřítomná praktičnost byla zjevně tou nejsilnější sudičkou při jeho vzniku.

Dokazuje to už jen pohled na zadní sedadla v základní poloze. Sofistikovaný systém Flex-Space, umožňující v pár sekundách změny uspořádání vnitřního prostoru, totiž přinutil například sedáky zhubnout a současně jim dovolil podélné prodloužení. Posaz je to nezvyklý - u kompaktní třídy jsou přece jen zadní sedáky dlouhé téměř 60 cm raritou. Oporu pro stehna ale poskytují více než dobrou a kupodivu nevadí ani jejich malá tloušťka.

Samotný systém Flex Space umožňuje jak sklápění rovnoměrně rozdělených sedadel a opěradel (vznikne zcela rovná podlaha), tak posunutí sedadel ke středu a vzad až o 200 mm. Místo pro kolena (už jen dvou cestujících) vzadu tak nabude parametrů limuzín a prostor pro náklad se zmenší jen nepatrně. Změny poloh probíhají sice jednoduše, je ovšem třeba si zvyknout na to, že každá páčka ovládající daný krok je na jiném místě.

Vozy určené pro Českou republiku zatím nemají v nabídce turbodiesel, a zájemci tak zůstává možnost volby ze zážehových agregátů 1.6 (64 kW/87 k) za 389.900 Kč, 1.6 16V (74 kW/100 k) za 409.900 Kč a 1.8 16 V (92 kW/125 k) za 439.900 Kč (ceny v základní výbavě Essentia). Zatímco osmiventilová základní verze je určena spíše pro nenáročné motoristy, radostnější svezení nabízí silnější motor 1.6. K zátahu sice potřebuje udržovat nad 3.000 otáčkami, jeho hlučnost je ale velmi nízká a při běžně dynamické jízdě by spotřeba neměla přesáhnout sedmilitrovou hranici. Volba motoru 1.8 je pak spíše otázkou priorit – agregát sice nabízí znatelně vyšší výkon hlavně ve vysokých otáčkách, pokud od spíše praktického vozu nežádáme sportovní výkony, je lépe investovat cenový rozdíl do ABS.

Chování vozu při jízdě je i díky dlouhému rozvoru příkladné, Meriva dlouho drží stopu a počátek nedotáčivého smyku lze dobře předvídat. Poměrně vysoká karoserie se v zatáčkách naklání jen mírně, je ale třeba si zvyknout na málo strmé řízení. Díky velké prosklené ploše a vysokému posazu má řidič o okolí dokonalý přehled, což usnadňuje manévrování na malém prostoru. Brzdy mají pozvolný nástup, v extrémních situacích ale fungují dostatečně účinně.

Meriva, další zbraň dosud méně agilní značky Opel, nabízí nepochybně extrémní variabilitu a kvalitu za vcelku konkurenceschopnou cenu. Před koupí je dobré podívat se na seznam základní výbavy, samotný vůz ale žádná nepříjemná překvapení neukrývá. Turbodiesel bude v nabídce na podzim.