První přeplňované zážehové motory se objevily v USA v 60. letech. Vstřikování benzínu bylo v plenkách a tak se konstruktéři snažili spojit turbo s karburátorem. Mělo to svá úskalí.
Bylo by fajn, kdyby pan Dusil konečně pochopil že detonace NEJSOU samozápaly.
Zkusím mu to ještě jednou vysvětlit:
Samozápal je předčasné zapálení směsi od přehřátého místa ve spalovacím prostoru, například od žhavého izolátoru nevhodné svíčky, ventilu nebo od kousku karbonu. Směs se v takovém případě zapálí sama ještě před přeskokem jiskry a tím se defakto neřízeně zvětšuje předstih se všemi důsledky. Neznamená to však že by muselo dojít i k detonaci.
Klepání neboli detonační spalování je spontánní zapálení části směsi ve spalovacím prostoru z důvodu nadměrného tlaku, vyvolaného hořením směsi. Tedy směs se zapálí standartně svíčkou (případně zažehne sama z důvodu samozápalu) a poté postupně hoří. Příliš vysoký tlak nebo teplota směsi však způsobí, že během normálního postupného hoření nastane v určitém okamžiku spontánní vznícení zbývajícího objemu směsi. Což vyvolá tlakový ráz silně zatěžující mechanické části motoru a slyšitelný jako klepání.
Detonace a samozápaly jsou tedy dva odlišné jevy, které mohou nastat zcela nezávisle na sobě, ale mohou také nastat současně. Například předčasný samozápal způsobí zvýšený tlak ve válci a ten následně způsobí detonaci.
Chtěl bych dodat, že k samozápalům často docházelo i po vypnutí zapalování, když karburátory stále dodávaly směs a ta se pak od některé výše jmenované nažhavené součástky nebo carbonu vznítila. Mikuni karburátory s tímto jevem bojovaly zařízením, které po vypnutí zapalování uvolnilo magnet, který pak aktivoval přepouštěcí vzduchový ventil a ten pak následně umožnil "ochuzení" směsi.
Na samozápaly trpěla embéčka včetně stovky. Řada 105 a 120 už měla v karburátoru elektromagnetický ventil, který po vypnutí zapalování uzavřel přívod paliva. Po vhodném zapojení se dal využít jako spořič paliva při deceleraci.