Obyčejné Porsche? Tahle 911 Turbo má ve své zádi motor z F1
Porsche 911 Turbo z osmdesátých let mělo ve své standardní podobě za zadní nápravou uložen plochý šestiválec o objemu 3,3 litru, který byl přeplňován jedním turbodmychadlem a v nejvýkonnějším evropském provedení nabízel 243 kW (330 k).
Dnes takový výkon v souvislosti se značkou Porsche příliš neohromí, ale tehdy stál za nadprůměrnými dynamickými vlastnostmi. Například vozy z roku 1984 zvládly akceleraci z 0 na 100 km/h za 4,8 s a jejich maximální rychlost se pohybovala těsně pod 280 km/h.
Samozřejmě již tehdy se ladiči snažili o zvýšení výkonu a k těm nejúspěšnějším patří Gembala nebo Ruf. Druhý jmenovaný stvořil ve druhé polovině osmdesátých let na základech Porsche 911 Turbo svůj model CTR, jehož šestiválec osazený dvojicí turbodmychadel disponoval výkonem 350 kW (475 k), což na okruhu Nardo stačilo k dosažení rychlosti 342 km/h.
Dnes je Ruf CTR jednou z ikon osmdesátých let, ale vedle vozu který před pěti lety zachytil svým objektivem Martin Spain pro web Drive Cult při návštěvě McLaren Technology Centre, je to skoro obyčejná tuctovka.
Toto bíle Porsche 911 Turbo se totiž jen tváří jako vůz, který byl upraven právě u společnosti Ruf Automobile GmbH, což naznačuje přední spoiler a kola, ale ve skutečnosti se jedná o úžasnou raritu.
V zádi tohoto vozu totiž není plochý 3,3litrový šestiválec, ale jeho místo zde zaujal vidlicový šestiválec o objemu 1,5 litru s úhlem rozevření válců 90 stupňů a dvojicí turbodmychadel, který nese značku TAG turbo a proslavil se v monopostech stáje McLaren.
Tato pohonná jednotka, kterou lze naladit na výkon 625 kW (850 k), pochází z vývojového oddělení společnosti Porsche a za jejím vznikem s investicí ve výši než pět milionů dolarů stál Mansour Ojjeh a jeho společnost TAG (Techniques d´Avant Garde).
Dynamické schopnosti Porsche 911 Turbo s motorem TAG turbo sice známy nejsou, ale o jeho schopnostech a kvalitách ledacos vypovídá skutečnost, že tým z Wokingu s těmito motory vyhrál v letech 1984 až 1987 pětadvacet Grand Prix. McLaren jim vděčí za dva konstruktérské tituly, zatímco Niki Lauda za mistrovský titul z roku 1984 a Alain Prost za mistrovské tituly z let 1985 a 1986.