Portugalské automobilové postřehy (2. část): Parkování je nervy drásající

Ve druhé části seriálu o portugalských motoristech, ale nejen jich, se podíváme například na to, jak se starosti s hledáním místa pro své auto řeší „po portuglasku“.

Cyklisté mají svou cestu jen tam, kde je pro ně místo navíc

Příjemné podnebí Portugalska (ano, i v polovině října tu máme teploty 25°C ve stínu) ve mě jednoznačně vyvolává dojem, že cyklisté tu budou v silničním provozu nezanedbatelnou skupinou. Podobně jako například ve Švýcarsku. Chyba lávky. Tedy, ne že by cyklistů nebylo více než u nás, ale podmínky pro ně jsou dost podobné jako v České republice. „Když se u nás staví silnice, udělá se část pro cyklisty jen když zrovna zbude místo,“ řekl jeden z portugalských mladých řidičů Bruno Pimentel. „No a když je pak nějaký užší úsek, tak cyklotrasa prostě skončí a pokračuje zase tam, kde se to hodí,“ dodal.

Parkování ve větších městech drásá nervy

Mimochodem - cyklisté mají občas „smůlu“ i při projíždění pro ně vyznačených úseků. Portugalská větší města totiž mají slušné problémy s parkováním, který někteří řidiči řeší zastavením na místě právě pro cyklisty. Místní vtípek mezi motoristy dokonce říká, že když je silnice plná aut, neznamená to, že se všichni chtějí dostat z bodu A do bodu B. Osm z deseti řidičů nejspíš jen hledá místo, kde by zaparkovali. A to potvrzují i mé vlastní zkušenosti. Při parkování našeho Audi se nezřídka stává, že prostě musíme zastavit těsně za už zaparkovanými vozy (a tak je zablokovat). Pak z okna domu kontrolujeme, kde zrovna někdo vyjíždí ze svého místa. A když (šťastnou náhodou) některý z řidičů vyjede, znamená to jediné – okamžitě vyběhnout a doufat, že během několika sekund někdo jiný místo nezabere.

Blokovat parkující auta tu není žádná výjimka. Řidiči však své (blokující) auto sledují a když při vyjíždění z parkoviště nešťastný (blokovaný) motorista zatroubí, většinou se dočká po chvilce omluvných gest a slov svého kolegy, který ochotně (jak by taky ne – právě ho čeká místo k parkování) opustí své nedovolené stání.

Dosud byla řeč o cyklistech. Když sesedneme ze všech „přemisťovadel“ a půjdeme pěšky, dočkáme se příjemného překvapení. Na přechodech pro chodce auta prostě zastavují. „I po měsíci a půl stráveném v Portugalsku si pořád nemůžu zvyknout na to, že většina lidí tu prostě vběhne do vozovky bez větších obav,“ říká polský řidič Jan Tabaszewski. „Myslím, že zachování si zvyku „podívej se doleva, doprava a ještě jednou doleva“ není od věci – alespoň přežiju snáze svůj návrat domů,“ dodává.

Další výhodou oproti České republice je kvalita silnic. Ačkoliv na dálnicích musíte v řadě případů platit mýtné, celkově je silniční infrastruktura v zemích na západ od nás (Portugalsko nevyjímaje) podstatně lepší.

Dodržování nejvyšší povolené rychlosti – jen tam, kde je to logické

Zatímco ve střední Evropě je víceméně normální snížit hned „za cedulí“ rychlost ideálně na maximálně povolenou padesátku (neříkám, že je to naprostým pravidlem), v Portugalsku většinou auta příliš nezpomalí. „Když je dobře vidět a cesta je rovná a široká, tak prostě zapomenete na limit,“ popisuje situaci na silnicích Bruno. Ovšem tenhle zvyk se možná časem také změní, protože policie začíná být i v těchto krajích čím dál aktivnější a tlak z EU na dodržování bezpečnostních předpisů na silnicích je citelný.