Potřebujeme nebezpečné stromy u silnic? I za cenu života?
Každoročně zemře kvůli střetu se stromem minimálně stovka řidičů, další tisícovky utrpí lehká či těžká zranění. „Česko je mezi zeměmi Unie na chvostu bezpečnosti silnic,“ říká Michael Vafek z prostějovského policejního dopravního inspektorátu, který problematiku dlouhodobě sleduje. Policie chce zvýšit bezpečnost silnic, a proto tlačí na odstraňování nebezpečných dřevin. „Je třeba redukovat počet, blízkost a masivnost pevných překážek
jen na nejnutnější míru,“ dodává policista. Správci silnic to vidí obdobně, jen nemají v úmyslu mýtit aleje plošně, ale jen tam, kde je to nezbytně nutné. „Úloha stromů v krajině je nezastupitelná,“ tvrdí František Weisbauer, ekolog ze Správy a údržby silnic Pardubického kraje. Sám je absolventem zahradnické školy, a proto částečně chápe ochranáře nebo členy samospráv vystupujících proti kácení. Jenže zejména poslední dobou to podle něj někteří ekologičtí aktivisté přehánějí: „Dokážou se s námi jako správci silnic roky tahat po správních řízeních, jen aby mohli kácení stromů zamezit, nebo alespoň zdržet.“ Ochránci alejí argumentují hlavně jejich estetickou a biologickou úlohou v krajině a jen se pídí po informacích, které jim hrají do karet. Je tak často slyšet, jak jsou staré stromy krásné a je škoda je porazit, a také kolik jich silničáři odstranili a do krajiny už nevrátili.
Řezat, řezat, řezat
Nebezpečné stromy v havarijním stavu se v Česku kácejí bohužel jen málo. Mnohem častější je salámová metoda, kdy se uřízne nebezpečná část, pak další uschlý kus stromu a při dalším nutném zásahu už třeba zůstane jen pětimetrové torzo. „Jenže zbytek stromu chce dál žít, takže různě obrůstá, tvoří kořenové výmladky a tím přináší další problémy – například zhoršuje rozhledové podmínky na silnici,“ upozorňuje správce komunikace Weisbauer. Samotnému se mu to nelíbí, ale jinak to prý dělat nemůže, právě kvůli námitkám zelených aktivistů ve správních řízeních. Když takový strom nakonec umře, uřízne se až u země, ale tím potíže nekončí. Zetlení kořenů má za následek propady vozovky a z úzkých silnic lemovaných alejemi se stávají tankodromy. V nich je riziko nehody mnohem větší. „Nesmíme řidiče trestat za nedostatky silnice. Vozovky musí být k motoristům mnohem přívětivější, aby k fatálním střetům docházelo co nejméně,“ tvrdí Vafek. K tomu je ale podle policisty potřeba řešit rekonstrukce silnic komplexně, s čímž souhlasí i Weisbauer. Tedy projektovat tak, aby silnice i přilehlá vegetace fungovaly bez nutnosti většího zásahu třeba dalších padesát let.
Jenže tady zasahují zelení fanatici a Vafek nejde pro příklad daleko. Jako bezohledný postup orgánů životního prostředí k bezpečnosti silničního provozu uvádí třeba rekonstrukci silnice II/367 Bedihošť-Polkovice z roku 2008. S jednotlivými obcemi kolem ní bylo domluveno vykácení stromů, protože alej byla velmi blízko krajnice. Místní samosprávy podle Vafka kácení povolily s tím, že se náhradní zeleň vysadí například v okolí potoků. Na zásah orgánů životního prostředí se však muselo stromořadí vysadit opět kolem silnice bez ohledu na zásady vytváření bezpečné pozemní komunikace. „Bezpečnost silničního provozu – tedy zachování zdraví a životů – bohužel nikoho z nich nezajímala,“ chmuří se policista.
A zase peníze
Neřešení stromů u silnic komplexně, tedy i s odstraněním starých alejí a jejich nahrazením novými v bezpečné vzdálenosti, má i jiná negativa než jen
nehody či nekomfortní jízdu. Jsou jimi nemalé sumy, které mnohdy již zbytečná údržba přestárlých stromů obnáší. „Prořezávání a ochrana stromů za každou cenu nás ročně stojí mnoho desítek tisíc, které bychom mohli věnovat třeba na údržbu nově vysazených dřevin,“ uvádí Weisbauer.
Další vír na peníze představují svodidla, která jsou u stromů instalována k ochraně proti nárazům. „Na zakrytí jediného stromu přijde sto dvacet metrů svodidel,“ tvrdí policista Vafek s tím, že jeden běžný metr stojí tisíce. Jako příklad uvádí případ silnice 3. třídy mezi Olšany u Prostějova a Studencem, rekonstruované v roce 2014. Místní radnice tu odmítla dát porazit dva stromy, přestože u jednoho z nich zemřel v roce 2013 při nárazu člověk. Pro zvýšení bezpečnosti proto bylo nutné instalovat celkem 240 metrů svodidel – účet nám vychází minimálně na čtvrt milionu korun.
K čemu tedy je, že kraje a stát vynakládají miliardy korun na zlepšení stavu silnic, když se peníze místo do opravy vozovek vkládají i do drahé a neperspektivní ochrany či údržby stromů za hranicí životnosti? O deklarovaném zvýšení bezpečnosti ani nemluvě.
Alarmující statistika
Střety s pevnou překážkou, což je kromě stromů například dopravní značení, lampy elektrického osvětlení či stavby, patří mezi nejčastější nehody. Na celkovém ročním počtu se podílejí bezmála čtvrtinou. Jen v loňském roce to bylo v 19 847 případech, při nichž zemřelo 168 lidí. I když nárazy do stromů tvoří jen pětinu nehod tohoto druhu, mrtvých v jejich důsledku bylo v roce 2015 celkem 102, tedy plných šedesát procent všech obětí střetu s pevnou překážkou.
Střety se stromy | ||||
Rok | Počet nehod | Mrtví | Zranění těžká | Zranění lehká |
1995 | 4999 | 182 | 713 | 2421 |
1996 | 5385 | 193 | 737 | 2316 |
1997 | 5081 | 199 | 728 | 2257 |
1998 | 5313 | 176 | 742 | 2275 |
1999 | 5509 | 218 | 722 | 2293 |
2000 | 5308 | 199 | 631 | 2146 |
2001 | 5628 | 176 | 702 | 2316 |
2002 | 5333 | 205 | 592 | 2194 |
2003 | 5950 | 222 | 674 | 2438 |
2004 | 5677 | 187 | 568 | 2331 |
2005 | 5509 | 175 | 530 | 2162 |
2006 | 4838 | 149 | 409 | 2001 |
2007 | 4830 | 199 | 432 | 1989 |
2008 | 4353 | 177 | 447 | 2043 |
2009 | 3005 | 132 | 378 | 1768 |
2010 | 2465 | 115 | 269 | 1375 |
2011 | 2668 | 105 | 326 | 1611 |
2012 | 2834 | 113 | 332 | 1645 |
2013 | 2610 | 86 | 249 | 1523 |
2014 | 2469 | 112 | 241 | 1443 |
2015 | 2596 | 102 | 223 | 1561 |
Zdroj: Policie ČR |
Jak má vypadat správná silnice se stromy?
Komunikace 2. a 3. tříd by měly být podle technických norem široké sedm metrů, tedy tři a půl na každý jízdní pás. Stromy by od pevné části vozovky, do níž se nezapočítává krajnice, měly stát dalších 4,5 metru. Skutečnost je ovšem taková, že silnice s alejemi mají mnohdy šířku jen pět metrů a těsně u nich rostou věkovité stromy, nejčastěji lípy. Úzké silnice jsou často kvůli kořenům zprohýbané a zvlněné, stromy u nich otlučené a poraněné.
Jak je to v zahraničí
Česko je ekologickou „velmocí“, alespoň v ochraně stromů u silnic. Zatímco ve skandinávských státech či některých spolkových zemích Rakouska a Německa jsou staré aleje zcela zakázány, u nás jsou z nich modly a před pokácením se chrání každý pahýl.
„Často mi ochrana stromů u silnic přijde samoúčelná a dohnaná ad absurdum,“ má jasno František Weisbauer, ekolog Správy a údržby silnic Pardubického kraje. Ochrana takových stromů je kontraproduktivní. Měly by být vykáceny a nahrazeny novou zelení v bezpečné vzdálenosti od silnice. Dodnes tak u nás přetrvává dluh z minulého století – na rozdíl od západních zemí, kde byly tyto stromy z krajnic odstraněny úplně.
Víte, že…
… riziko usmrcení při nárazu do stromu je osminásobně vyšší než v situaci, kdy vozidlo vyjede mimo silnici v místě bez pevných překážek?
… kdyby stály kolem silnic jen souvislé keřové porosty, bylo by riziko smrti až desetkrát nižší než ve stromořadích?