10 pozoruhodných vozidel, která společnost nedocenila

Úvod

Je-li řeč o designu, mnoha lidem se jako první vybaví jeho estetický aspekt. Nutno však říci, že jde o vícevrstvou záležitost, v níž hraje vizuální stránka sice důležitou, ale zdaleka ne jedinou roli – existuje několik dalších vrstev a vlastností, jež spoluutvářejí design, který je tak ve výsledku něčím neobyčejně komplexním a propracovaným. Zmiňme například praktičnost návrhu, jeho provozní vlastnosti a obecnou funkčnost nebo kvalitu použitých materiálů.

Pokud se však vrátíme k estetické stránce, nutno poukázat na několik oblastí, které je třeba mít na paměti, hodnotíme-li design v celé jeho šíři. Předně jde o nezbytné souvislosti spojené s návrhem – patrně nepřekvapí, že hodnocený automobil je třeba vnímat v kontextu doby vzniku, primárního zaměření a v neposlední řadě také cenové kategorie. Aby byl případný požitek z pozorovaných tvarů intenzivnější, není od věci si příslušný návrh představit v souvislosti s dobovou tvorbou autora, porovnat si jej s jeho koncepčním předvojem (existuje-li) a zamyslet se nad zpracováním jednotlivých objemů karoserie, neboť právě proporčnost a celková symetrie má nemalý vliv na působivost celku.

Existuje však řada projektů, jež prezentovaly unikátní, nápaditá a v praxi užitečná řešení, která se svou nezvyklostí podepsala na estetické stránce vozu. A právě proto se takové automobily staly opomíjenými, v horším případě posloužily jako terč posměšků – to vše kvůli kreativním a pokrokovým, z hlediska estetiky však poněkud atypickým prvkům.

Nejde ale jen o pokrokové projekty – v historii (byť nedávné) nalezneme nejeden model, který mistrovským způsobem interpretoval styl svých kultovních předků a zároveň pracoval s čistě moderními rysy. Také tento druh designu našel své místo v desetičlenném výčtu různorodých vozidel, jež pojí jediné – nejsou doceněna tak, jak by si zasloužila.

Kontroverzní design: 10 nejdiskutabilnějších vozů posledních let

Rumpler Tropfenwagen

Rumpler OA 104 Tropfenwagen (1921) – Esence dobové avantgardy

Dvacátá léta byla dobou četných experimentů v oblasti aerodynamiky. V druhé dekádě dvacátého století vznikla řada pozoruhodných, avšak v drtivé většině případů nerealizovaných vizí. Tvůrci vycházeli z dobových poznatků o aerodynamice, v níž vynikal zejména konstruktér Paul Jaray, a navrhovali vozy, které se po stránce vnější estetiky vymykaly všem zvyklostem – důraz na bezproblémové obtékání vzduchu po karoserii měl za následek modely nezvyklého zevnějšku, s nově provedeným členěním exteriéru a dynamickými, pro aerodynamiku nezbytnými doplňky.

design

Jedním z předvojů nové doby, který nezůstal jen ve fázi koncepčního prototypu, je Rumpler Tropfenwagen, uvedený v roce 1921 na autosalonu v Berlíně. Při pohledu na štíhlou karoserii je znát, že je dílem leteckého konstruktéra – konkrétně Rakušana Edmunda Rumplera, který kromě jednoplošníku Taube pracoval například na kopřivnickém Präsidentu. V případě vozu Tropfenwagen použil kapkovitý tvar, který se směrem dozadu zužuje. Výsledný vzhled je nezaměnitelný, přičemž jedinečnost celku dotváří klenuté, v poměru ke kapotě kolmé čelní sklo, či blatníky se zabudovanými světly. Výrobní program zahrnoval uzavřenou (pěti až šestimístnou) a otevřenou karoserii. Nadstandardní aerodynamické vlastnosti potvrdilo měření součinitele odporu vzduchu, které proběhlo na konci osmdesátých let a během něhož byla naměřena hodnota 0,28.

Vraťme se však k jeho tvarům, které odpovídaly dobovým představám o budoucnosti. Potenciál modelu Tropfenwagen odhadl filmový režisér Fritz Lang, autor kultovního expresionistického snímku Metropolis (1926), pro jehož natáčení byla odkoupena část produkce tohoto unikátního vozu. Progresivní vůz se tak stal součástí velmi emotivních scén (zejména závěrečné, která má apokalyptický charakter) v podmanivém velkoměstském prostředí, situovaném do roku 2026.

Dymaxion

Dymaxion (1933) – Součást komplexního vizionářského souboru

Vozidlo nebývá předmětem zájmu pouze automobilových designérů, ale také architektů, vizionářů a spisovatelů. Těmito oblastmi lidské činnosti se zabýval Buckminster Fuller, který je autorem vozu Dymaxion – automobilu s úhledně zaoblenou kapkovitou karoserií, kladoucí maximální důraz na aerodynamiku. Tříkolový stroj měl dvě kola vpředu a jedno otočné vzadu, díky čemuž měl velmi obratné, i když z hlediska stability poněkud nedořešené jízdní vlastností.

design

Koncepční vůz, navržený v době silných revolučních tendencí v oblasti automobilové karoserie, nebyl vyvíjen dál, na čemž měla lví podíl tragická havárie prototypu, během které zemřel testovací řidič. Celkově byly zhotoveny tři vozy. Přijde-li řeč na aerodynamické prototypy, ne každý si dnes vzpomene na Dymaxion – přitom jde o vizi, jež plně koresponduje se stejnojmenným architektonickým projektem od téhož tvůrce. Obojí je nutno vnímat v kontextu celkové autorovy tvorby, neboť pojem Dymaxion nebyl vyhrazen pro jeden konkrétní projekt – jedná se o termín, který zastřešuje řadu Fullerových inovací.

Chrysler Airflow

Chrysler Airflow (1934) – Završení Art Deco

U aerodynamických vozidel chvíli zůstaneme. V roce 1934 byl představen pokrokový Chrysler Airflow, který v době svého uvedení upoutal pozornost dynamickou a citlivě dekorovanou karoserií se zapuštěnými reflektory, děleným čelním sklem ve tvaru písmene V a částečně skrytými zadními koly. Z dnešního úhlu pohledu může Airflow působit dojmem relativně klasického vozu, v polovině třicátých let ale šlo o progresivní počin spadající do proudu designu s označením streamline – stylu, který byl poslední vývojovou linií vlivného směru Art Deco a ovlivnil dobový průmyslový design, produkty i architekturu.

design

Z hlediska celkového pojetí je Airflow (mimo jiné první Chrysler se skořepinovou karoserií) předvojem designu, pro nějž se později vžil název cab forward – motor byl posunut nad přední nápravu, což se podepsalo na objemu druhého karosářského prostoru. Nezvyklý vzhled však odradil nejednoho zákazníka, který raději upřednostnil klasičtěji vyhlížejí, ale zároveň méně pokrokové konkurenční automobily. Dnes je však situace jiná. Airflow je po boku kreace Stout Scarab řazen do pomyslné výkladní skříně éry streamline designu, který zaujme nejen zajímavě navrženými objemy karoserie, ale také její přiměřenou zdobností, jíž spoluutváří štíhlé chromové nárazníky (kontrastující s vertikálními lamelami masky) či obložení prahů.

Ford Sierra

Ford Sierra (1982) – Ve znamení pokroku

Pokud je nějaký automobil skutečně vizionářský, pak je to Ford Sierra, představený v Paříži roku 1982 – v době, tvořené vesměs hranatými tvary s ostrými zlomy a přímo vedenými linkami. Model – představíme-li si jej v dobovém kontextu – překvapil uhlazeným zevnějškem, který se skládal z jemných přechodů mezi plochami a zaoblených rohů jednotlivých partií. Sierra navázala na studii Probe III (1981) s koeficientem odporu vzduchu 0,25 (při testování Sierry byl naměřen výsledek 0,34) a minimalistickými tvary, s jejichž dílčími prvky se můžeme setkat na karoserii sériového Fordu. Jde zejména o linii střechy, uspořádání bočních oken a proporční stránku přídě.

design

Sierra předznamenala dobu uhlazených liftbacků se zaoblenými plochami, a to v době, kdy byly aktuální hrany a ostré přechody mezi plochami. Působila tak jako zjevení, které zjemnilo tehdy módní tvary a připravilo společnost na radikální změnu stylu, k níž došlo na přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Fiat Multipla

Fiat Multipla (1998) – Reforma rodinného vozu

Fiat Multipla, jeden z dlouhodobě nejkontroverznějších automobilů, doplácí zejména na nezvyklou proporčnost, která je dána členěním vozu na dvě části. První z nich tvoří prosklenou část kabiny, jejíž součástí je rozměrné čelní sklo a panel se světlomety, druhou představuje nízký ponton, na nějž je napojena příď s malými reflektory. Takto ztvárněný celek s výrazným schodem pod čelním sklem a dvěma dvojicemi světlometů je zvláštní a vymyká se klasickému antropomorfnímu vnímání přídě vozu – touto cestou se naopak vydala modernizace (2004), která vyrovnala zmíněný schod nad kapotou a použila klasickou masku s moduly světlometů sjednocenými pod kryt a integrovanými blikači.

design

Dalším specifikem Multiply je přístrojová deska s unikátní architekturou, při jejímž navrhování se designéři inspirovali praktickým rozmístěním jednotlivých produktů (monitoru, klávesnice, lampy, větráku či šálku kávy) na stole, přičemž běžné (a symetrické) přístrojové desky vozidel přirovnali ke stolu, kde jsou zmíněné předměty seřazeny vedle sebe. Tvůrci experimentovali také s kombinací látkového čalounění a plastových dílů, celek pak dotváří praktické boční úchyty na výplních dveří.

Audi A2

Audi A2 (1999) – Pro metropole nového milénia

V roce 1997 byl na autosalonu ve Frankfurtu představen koncept městského vozu s označením Al2, jehož prostřednictvím prezentoval německý výrobce pokrokovou a značně unikátní představu o městském vozidle nedaleké budoucnosti. O dva roky později se ukázalo, že nešlo o futurologický sen designérů, nýbrž o předvoj sériového modelu, který se stal alternativou k běžným hatchbackům. Produkční vůz A2 převzal ze studie celkový styl karoserie včetně jejích charakteristických znaků – krátkou příď, důraz na objem kabiny (patrný již při letmém pohledu na exteriér) a ostrý zlom zadních sloupků a souběžně také zadního okna.

design

Základem modelu je hliníkový prostorový rám ASF (Audi Space Frame) doplněný o technologii Space Floor Concept, která se vyznačuje snížením podlahy v zadní řadě sedadel (oproti podlaze vpředu), což zvětšilo prostor pro nohy cestujících vzadu a umožnilo anatomicky správnou polohu jejich sezení. Bavíme-li se o interiéru, připomeňme také jeho prostornost a variabilitu, pracující například s možností sklopit zadní sedadla (jako celek i jednotlivě), případně je i z vozu vyjmout. Mezi příplatkovou výbavu patřila navíc prosklená střecha s označením Open Sky, která prosvětlila kabinu a opticky odhmotnila karoserii.

Audi A2 patří mezi ukázkové příklady moderního designu, který je pokrokový po stránce tvarové, materiálové i koncepční. Navzdory svým nesporným kvalitám dodnes není doceněn tak, jak by si zasloužil, na čemž má určitý podíl nekonformní, avšak logicky a pečlivě navržený vzhled exteriéru se zajímavými proporcemi.

Citroën C6

Citroën C6 (2005) – Potomek velikánů

Citroën C6, jeden z ojedinělých příkladů automobilové avantgardy první dekády 21. století, je realizací vozu C6 Lignage (1999). Vazba na koncepční předobraz je zřejmá již na první pohled – vliv odvážné studie, v níž se pojí ryze moderní prvky s odkazy na legendární limuzíny značky, je znát při pohledu na hrubý obrys karoserie a prostorové zpracování jejích jednotlivých partií. Výsledný model C6 pak není (z hlediska designu) přímým nástupcem liftbacku XM, ale vozem, který se pokusil navázat na řadu atraktivních limuzín, započatou kultovním sedanem DS a ukončenou modelem CX od Roberta Oprona.

design

Prostřednictvím Citroënu C6 se automobilka vrátila k odvážně řešeným tvarům. Ukončila tak etapu poklidného a vcelku nevýrazného tvarosloví praktikovaného v druhé polovině devadesátých let a na přelomu tisíciletí. Zatímco příď zaujme kontrastem mezi horizontálními (maska chladiče) a vertikálními (vnitřní strana krytů světlometů) linkami, při pohledu na záď se pozorovatel zřejmě pozastaví nad krátkým převisem, výrazně klenutým oknem a koncovými světly v horních rozích zádě. Výsledná kompozice, kterou si nelze s ničím jiným splést, byla návratem k experimentátorství a hře s linkami, v níž dnes pokračuje modelový program DS – zejména pozoruhodný Citroën DS5.

Mercedes-Benz R

Mercedes-Benz R (2006) – Dimensions, Design, Dynamism

Mercedes-Benz R byl představen v roce 2005 a vzbudil nemalý rozruch. V rámci tvorby stuttgartské značky ale nešlo o nic nového – téma velkého crossoveru je pro Mercedes-Benz aktuální již od roku 1991, kdy byl na autosalonu v Detroitu vystaven koncept F-100, progresivní vůz se zaměřením na maximální možnou míru aktivní i pasivní bezpečnosti. Zmínku zasluhuje rovněž kreace F500 Mind z roku 2003, ovšem mezi skutečné předvoje sériového modelu R patří studie GST (Grand Sports Tourer), představená v roce 2002 v Detroitu, a o dva roky mladší koncept Vision R, jehož premiéra proběhla v Paříži.

design

Charakteristika třídy R spočívá ve třech D – Dimensions, Design a Dynamism, z čehož vyplývá, že klíčovými prvky vozu jsou prostornost, důraz na design a dynamika. Původní provedení modelu oživovaly kreativní prvky, například způsob propojení světelných segmentů na přídi či optika zadních lamp, pracující s průniky vodorovných linek do kruhu. Modernizace provedená v roce 2010 přinesla všednější a méně hravou optiku světel.

Škoda Roomster

Škoda Roomster (2006) – Prostorové proměny

Škoda Roomster bývá často kritizována pro zvláštní tvar obou bočních oken a absenci jejich společné linky, což způsobuje údajnou disharmonii. Podíváme-li se však na Roomster z širšího úhlu pohledu, zjistíme, že odvážné řešení zevnějšku pramení z celkové filozofie vozu, spočívající v myšlence „dvoupokojového“ automobilu se dvěma vnitřními prostory – „Driving Room“ (prostor řidiče a spolujezdce) a „Living Room“, určeným pro cestující vzadu. Oba prostory se promítají do ztvárnění exteriéru, čímž dochází ke zcela harmonického souladu mezi vnější a vnitřní podobou vozu. Pozorovatel tak není maten, protože pohled na vnější vzhled automobilu mu zároveň prozrazuje koncepci interiéru a jeho členění.

design

Zaměříme-li se však na čistě tvarovou stránku Roomsteru, poukažme na velmi plynulý přechod od A-sloupku ke střešní linii, který není ničím narušen. A zatímco příď je svou estetikou spíše sportovní a dynamická, zádi dominují vertikální svítilny zasazené do celku s praktickými tvary.

BMW 5 GT

BMW 5 GT (2009) – Gran turismo 21. století

BMW 5 GT je polarizátor společnosti. Zatímco jedni obdivují schopnost designérů propojit ikonické znaky designu mnichovských vozidel s flexibilní a praktickou karoserií, druzí takto specifický vůz kritizují a v nejednom případě jej vnímají jako neforemný a proporčně nevyvážený. Mnozí pozorovatelé, kteří model 5 GT nepřijali, zároveň odkazují na historická vozidla BMW a nostalgicky vzpomínají na éru klasicky stavěných, sportovně-elegantních karoserií.

design

Ve skutečnosti jde o kombinaci sedanu, moderního SUV a cestovního vozu, přičemž takto založený vůz je označován jako Progressive Activity Sedan. Podíváme-li se na jeho exteriér, zjistíme, že estetické vlastnosti všech tří uvedených kategorií jsou na první pohled viditelné, jasně identifikovatelné a přitom navzájem harmonicky propojené. I přes to, že jde o vůz spadající pod řadu 5, která patří do vyšší střední třídy, čerpá automobil z majestátní studie CS a řady 7, což se projevuje zejména na ztvárnění přídě s mohutnými ledvinami a strmým čelem.

Nutno však poukázat na charakteristické rysy BMW, které na karoserii 5 GT nalezneme v plné míře a bez jakýchkoliv kompromisů. Kromě ledvin na přídi patří mezi klasické prvky značky Hofmeisterova křivka, z těch mladších – avšak neméně významných – pak uskupení koncových světel ve tvaru písmene L. Všechna uvedená řešení propůjčují mohutné karoserii dynamičnost a sportovnost. Obecně můžeme říci, že tento vůz tvoří zcela ojedinělý automobilový počin, který nemá přímého konkurenta – po modelu X6 je 5 GT dalším experimentem, který narušuje zavedené pořádky a hledá nové karosářské cesty.