Pravda, nebo mýtus? Bývala auta dříve lepší než dnes?

Na spolehlivost moderních automobilů žehrá kdekdo. Elektronika je složitá a dojde-li k nějaké závadě, čtyřkolý miláček se většinou zastaví. Nezbývá než odtah, u skutečně novějšího vozu zpravidla do značkového servisu. A majitelova peněženka se prohne. Pamatujete na Audi A2, kde se nedala ani otevřít kapota, jen dolít provozní kapaliny? No, ale ono už toho dnes soukromníkovi moc nezbývá, ještě tak přezout pneumatiky. U většiny současných modelů si sami nevyměníte už ani žárovku – a pomalu vymírající halogeny H7 praskají rády. Výrobci navíc šetří, a to i ti tzv. „prémioví“. Tady ale nejde jen o nějakou kvalitu plastů, nýbrž o skutečnou (ne)spolehlivost. Současné motory jsou navíc zaměřeny na papírovou spotřebu paliva a to také přináší svá úskalí. Vlastníci BMW řeší prasklé bloky (vizte aktuální vydání Světa motorů – Diesel speciál), byť zpravidla až po překročení 100 tisíc najetých kilometrů a konci záruky.

Ano, auta od padesátých do konce osmdesátých let minulého věku byla jednodušší a dala se snadno opravit i doma. Ale že by byla spolehlivější? Vyžadovala mnohem větší péči a když jí majitel nevěnoval pozornost, dokázala se mu také odvděčit. Problémem číslo jedna však vždy byla koroze. Pozinkované plechy jsou záležitostí zhruba posledních 25 let, jenže hnědý mor nezmizel zcela. Ti, kteří mají třeba Mazdu 6 první generace, vědí své... Někdo by vzpomněl ještě ruské lady a první Dacie Logan. Fatální případy, kdy je auto po roce, či dvou rezavé jak liška, se už ale nestávají. Z historie vzpomeňme neslavnou výpravu Renaultů Dauphine přes oceán do USA. Mořská voda a vlhko vykonaly na lodi své. Nechvalně prosluly v tomto ohledu i italské Fiaty a Alfy Romeo, jenže nezapomínejme, že ty dostaly tu správnou ochranu jako jedny z prvních automobilů v Evropě. Sochař Alfred Konzuch však svůj sportovní Fiat využil jako základ uměleckého díla – jakési vázy na chryzantémy. Koupil jej nový už v roce 1969, po dvou letech mu zrezavěl tak, že se obrátil na soud. Neuspěl, tak do děr umístil květiny.

Soudní spory stihly i francouzskou Matru. Unikátní třímístné kupé Bagheera z roku 1973 nemělo spolehlivé motory a dovnitř zatékalo. Německý ADAC jej proto ocenil Stříbrným citronem. Problémy měli i dnes vyhledávaní klasikové: Porsche 924 a první generace Volkswagenu Scirocco. A když majitel nového modelu Ferrari se svým koníkem nedojel ani z Maranella domů, bylo to už na pováženou. Italský „um“ vytvořit nekvalitní výrobky sužoval i Lamborghini Miura, které se dnes platí zlatem. Peugeotům 604 hnily držáky světlometů, pokud řidič silně zabrzdil, mohlo světlo vypadnout! Statistiky berlínského VdTÜV ukazují, jak byla auta před čtyřmi desítkami let zranitelná. Při první technické kontrole po dvou letech vykazovalo 21 % vozů vážné závady a 6,8 % trpělo korozí. Dnes je nařízena po třech letech a procento poruch se snížilo na 6,1 %, hnědý mor má na kontě pouhou 0,1 %, prakticky tedy zmizel. U šestiletých vozů vykazovalo zásadní nedostatky kdysi 50,7 %, aktuálně jen 17,2 % sedmiletých aut. Tady je znát velký pokrok, byť je to jen statistika.

Nezapomeňme, že se také používala pouze pětimístná počitadla kilometrů, nejdéle vydržela Fordu. Při koupi ojetiny to byl velký risk. Zručnější mechanik si však doma udělal při závadě všechno sám: seřídil zapalování nebo karburátor, vzal do ruky svářečku a vyspravil prahy, či díry ve výfuku. Pravda, tohle se dělá i dnes...

Statistiky autoklubu ADAC z roku 2011 pro změnu ukazují, jak se povaha problémů léty mění. Trable s hlavami válců a jejich těsněním se ještě v roce 1996 týkaly v průměru 6,1 aut z 10 tisíc, dnes toto číslo kleslo na 3,85. Není ale všechno zlato, co se třpytí, moderní doba si žádá také své. Závady baterií a elektrických soustav sužují 145,72 vozů ze stejného počtu místo 44 před sedmnácti lety.

Starší auta máme rádi a jsme jim schopni odpustit různé nectnosti, nebo na ně vzpomínáme s láskou. Jsou ale nová horší? Nejsou. Jsou prostě a jednoduše jiná. Možná se z nich stalo spotřební zboží a nevydrží nám přes 4,5 milionu kilometrů jako starý mercedes W115 s dýchavičným předkomůrkovým dieselem. Ale poskytují nám tolik komfortu i bezpečí a snadnou obsluhu, o kterém se nám ještě před třiceti, čtyřiceti lety mohlo jen zdát. Vždyť exempláře ze sladkých „šedesátek“ neměly většinou ještě ani vpředu bezpečnostní pásy. A dnes máme airbagy, ABS i elektronickou stabilizaci, která běžnému řidiči spíše v mezních situacích pomáhá.

Mercedes-Benz E – Hvězdná evoluce - 4. díl – řada W114/115 – Stroke-8