Přes Německo: Západní cestou

Trasa je jasná: přes Plzeň, Mnichov, Salcburk, Villach, Lublaň. Dálnici opustíme až u slovinského Nového Města. Odtud do Karlovace coby cíle naší reportáže zbývá jen asi 60 km po okreskách, ale to už snad nějak vydržíme…

Německem zadarmo

U redakce Světa motorů v Praze 7 startujeme v devět hodin ráno a jen devatenáctikilometrové vymotání se na D5 nám trvá padesát minut. Naštěstí dálnice na Plzeň patří k nejlepším u nás, a tak cesta rychle a nerušeně ubíhá. Nesnažíme se soutěžit s ostatními, dodržujeme předpisy. A když se nám zachce, klidně zastavíme. Jako bychom jeli s rodinkou. Do hraničního Rozvadova trvá cesta dvě hodiny deset. V Mnichově jsme těsně před jednou odpoledne. Rychlost je proměnným značením téměř všude omezena na 120 km/h. Šedesát kilometrů za Mnichovem zastavujeme na čerpačce Shell kvůli známce. A máme štěstí: mají zde nejen rakouskou, ale i slovinskou. Skvělé, nebudeme muset zbytečně zastavovat znovu.

V Salcburku jsme v 15.20, to už máme za sebou 520 kilometrů cesty. Průměrná spotřeba naší Škody Octavia 1.6 TDI se ustálila na 4,6 litru.

Jeden tunel za druhým

Před Villachem přichází první placený úsek, za průjezd úsekem s Taurským tunelem a Katschbergem zaplatíme 10 eur. To je víc než za známku pro všechny rakouské dálnice (8,30 eura).

Za Villachem, pod pohořím oddělujícím Rakousko a Slovinsko, je totiž téměř osmikilometrový tunel Pod Karavankami. Za průjezd uhradíte 6,50 eura, avšak jako jediný na trase nabízí pouze jeden tubus. A to je problém. Nejenže se ve špičce (typicky v sobotu) často ve směru na jih tvoří zácpy, navíc hrozí úplné zavření tunelu.

Takovou zkušenost máme z loňska: to tady makali silničáři a auta tunel protínala na střídačku. Nám na vjezdu padla těsně před nosem červená, a tak jsme si pohled na portál tunelu užili tři čtvrtě hodiny. Samotný průjezd je přitom záležitostí deseti minut.

Po novém

Ve Slovinsku nás vítají nové, velice kvalitní dálnice, nádherná příroda a státem garantované ceny paliv. Lublaň, od místa startu vzdálenou 790 kilometrů, míjíme před sedmou večer. Následuje šedesátikilometrový úsek po dálnici směr Záhřeb a sjezd na Nové Město. Na hranice s Chorvatskem je to v tu chvíli třicet kilometrů, radost nám dělá skvělý povrch, žádný provoz a zábavné serpentiny. Ještě lepší je to za hranicemi v Chorvatsku, kde se navíc otevře překrásný výhled do údolí.

Do Karlovace dorážíme deset minut po osmé. Palubní počítač ukazuje celkovou průměrnou spotřebu rovných 5 litrů nafty, zdolali jsme 917 kilometrů.

Náš verdikt

svetmotoru autemdochorvatska Nejdelší cesta se ukázala být nejpomalejší, jedenáct hodin a deset minut není právě ukázkový čas. Přes Německo a tunely jde podle nás o sázku do loterie.

Zpáteční cesta

Protože jsme již měli nakoupeny dálniční známky do Rakouska i Slovinska, rozhodli jsme se využít kvalitních dálničních sítí obou těchto zemí co nejvíce. Z Rijeky vedla krátká cesta na hraniční přechod Rupa po nově vybudované dálnici směrem na Lublaň (mýto 1 euro), následně jsme však museli 42 km zdolat po okresní silnici. Ta se vine překrásnou krajinou, navíc provoz zde byl naprosto minimální a potěšil i průjezd městem se sympatickým názvem Pivka. Zde je zajímavé vojenské muzeum. Česku vstříc jsme vyrazili po pěkných dálnicích kolem Lublaně, Mariboru a Grazu. Mezi ním a Lincem čekají dva placené tunely: Gleinalm (8 eur) a Bosruck (4,50 eura). Po opuštění dálnice A7 za Lincem vás čeká už jen zhruba

35 km po okreskách a jste v ČR. Z Rijeky jsme do holešovické redakce dorazili za devět a půl hodiny. Octavia zdolala vzdálenost 765 km s průměrnou spotřebou 4,5 l nafty na 100 km. Jeli jsme tedy o půl litru šetrněji než přes Německo.