Proč je stále těžší sehnat na moderní auta náhradní díly v druhovýrobě?
Je to trochu paradoxní situace. Stále častěji dochází při vývoji a následné výrobě automobilů ke sdílení celé řady jejich komponentů. Od podlahové plošiny, přes pohonné jednotky, až třeba po zavěšení kol. A to napříč nejen modely jedné značky, ale klidně hned několika automobilových výrobců. Jeden by z toho mohl usuzovat, že současná auta jsou vlastně všechna skoro stejná. Současná situace v autoopravárenství a na trhu s takzvanými aftermarketovými díky (lidově druhovýroba) však ukazuje, že tomu tak ani zdaleka není. Ono totiž co na první pohled vypadá stejně, mnohdy stejné (rozuměj záměnné) není.
V praxi tak sice máte dvě auta, která mají shodnou takzvanou platformu, avšak dílčí komponenty - a těch je v moderním autě hodně, se mohou lišit. Třeba minulé generace Mazdy 3 sice technicky byly spřízněné s někdejším Fordem Focus, případně s Volvem S40/V50/C30, avšak každý, kdo tato auta opravuje, vám řekne, že nelze vzít díl třeba z Mazdy 3 a použít jej na focusu, jakkoliv budou novináři všude psát, že jsou tato auta „stejná“. Problém je ale ještě hlubší, neboť náhradní díly se mohou lišit i v rámci jednoho modelu. Důvodem jsou jeho různé verze a také rozličné úrovně výbavy.
Který je ten správný?
V případě používání originálních náhradních dílů, tedy přímo od výrobce vozidla, problém není. Do takzvaného OEM katalogu součástek zadáte výrobní číslo vozidla (VIN) a systém vám automaticky vygeneruje součástky, které se týkají pouze a jen auta daného výrobního čísla. Takže skladník v autorizovaném servisu vlastně ani nemůže objednat jiný díl, který by do vašeho auta nepasoval. Tedy za běžných podmínek. Bohužel i v případě originálních katalogů náhradních dílů a za předpokladu, že máte výrobní číslo vozidla, se občas zaměstnanci autorizovaných servisů potýkají s tím, že jim prostě systém nabídne více dílů a na nich je následně vybrat ten správný. Jedná se však o spíše výjimečně se vyskytující případy.
O poznání horší je situace v aftermarketu. V katalozích náhradních dílů takzvané druhovýroby se podle čísla VIN karoserie hledat nedá. Prodejci se tak orientují podle roku výroby, označení (kódu) motoru, případně verze vozidla. Problém je, že v souvislosti s moderními auty se toto členění začíná ukazovat jako nedostatečné. Příčinou je čím dále větší složitost současných aut, které kvůli plnění přísných norem a současně očekávaným jízdním vlastnostem a výkonům, musejí používat mnohem více součástek než jejich předchůdci.
Aftermarket tak může sice vybrat příslušný náhradní díl v interním katalogu podle výše zadaných kritérií, avšak ty mohou být v některých případech stále příliš obecné k tomu, aby vám prodejce za pultem prodal ten správný náhradní díl. Mnozí mechanici tak v praxi zažili, že koupili na opravovaný vůz sice zdánlivě vhodný náhradní díl, ovšem po namontování nebo i při snaze jej namontovat, zjistili, že je vlastně jiný. A přitom dle katalogu dílů aftermarketu vše sedělo…
Studie to potvrzuje
Že se jedná o opravdový problém, dokazuje i nedávná studie agentury Ricardo, označená souhrnně RMI (Repair and Maintenance Information), kterou si nechala vypracovat evropská komise. Ta jasně ukázala, že informovanost v aftermarketu náhradních dílů na automobily je v zásadě nedostatečná.
Do studie bylo zapojeno 167 respondentů, zpravidla dodavatelů aftermarketových náhradních dílů z řad výrobců a distributorů. Ti přiznali, že přibližně 10 procent dodaných součástek za období poledních 12 měsíců neodpovídalo specifikaci daného vozidla. Stručně řečeno do něj nepasovaly, nebo je sice namontovat možné bylo, avšak bez následné funkčnosti.
Tady může jít třeba o různé řídicí, případně ovládací jednotky, které se začínají objevovat už i v aftermarketu. Do auta je sice namontujete, avšak pokud jde o verzi jednotky odpovídající variantě auta třeba se základní výbavou a vy máte vůz s bohatou výbavou, může se stát, že některé položky výbavy budou nefunkční, neboť vyžadují vyšší verzi této jednotky.
Respondenti se také shodli na tom, že uvedená situace s přesnou identifikací konkrétního náhradního dílu pro dané vozidlo se bude s léty dále zhoršovat, jak se budou auta stávat stále složitějšími. Pomohlo by, kdyby výrobci automobilů sdíleli primárně interní informace také s výrobci aftermarketových dílů. Jde o jeden z cílů uvedené studie, a sice vypracovat podrobnou databázi, v níž by bylo možné za přiměřený poplatek požadované podrobné informace najít. Problém je, že v rámci konkurenčního boje nemají automobiloví výrobci příliš zájem někde zveřejňovat podrobné technické informace o součástkách na konkrétní vozidla a jejich případných odlišnostech.