Proč musíme čekat u oprav? Na zelenou si počkej!

Stát a kraje letos opravují bezmála šest stovek úseků silnic včetně mostů, z toho téměř čtyři stovky na silnicích 2. a 3. třídy. Ne všude je potřeba používat semafory, troufneme si tvrdit, že nutné jsou tak v pětině případů. Určitě nezpochybňujeme bezpečnostní aspekt. Zejména v místech, kde zbyl pro vozidla obou směrů jen jediný použitelný jízdní pruh, je důležitý jak z hlediska bezpečnosti provozu, tak jeho plynulosti. Vyhnout se totiž není možné a střet by vytvořil špunt na silnici i na několik hodin. Proto všichni odevzdaně čekají, až se na jejich konci na semaforu objeví zelená. Jenže když šofér stojí na signálu Stop a z protější strany uzavírky nic nepřijíždí, je to pro něj i posádku stojícího rozpáleného auta přecpaného bagáží stresující zážitek. Musíme to vydržet, ale je to úplně nutné?

Míra nutného zla

Průjezdnost se pochopitelně dá upravovat i podle intenzity provozu. Na trhu jsou dostupné jak jednoduché přístroje, které pracují pouze s pevně nastaveným intervalem zajišťovaným hodinami, tak složitější aparatury fungující na bázi rádiového přenosu nebo i s pomocí radarových senzorů. Jenže už tady začíná problém – sofistikovanější zařízení jsou dražší, často o desítky tisíc (viz Pořizovací ceny zařízení).

„Dopravní značení včetně světelné signalizace je v kompetenci zhotovitele zakázky, ale většinou jej zařizuje specializovaná firma. Náklady spojené s dopravními opatřeními jsou součástí zakázky,“ odkazuje Iveta Štočková ze stavební společnosti Eurovia. Výběr systému semaforů je tedy na subdodavatelích, kteří pro stavebníky tato zařízení zajišťují. „Stavební firmy problematika semaforů totiž moc netíží, tedy pokud jim správní úřad nějaké podmínky provozu vyloženě nenařídí,“ popisuje obvyklou praxi Jiří Pejša, vedoucí společnosti Quo Dopravní značení, která semafory pronajímá.

Cena a jednoduchost

„Firmy zajišťující osazení semaforů vesměs nedisponují takzvaným inteligentním zařízením, které by rostoucí kolonu načetlo a vyhodnotilo tím, že upraví interval podle momentální situace,“ potvrzuje provozní ředitel Krajské správy a údržby komunikací Josef Pavlík. Podle něj takové zařízení vlastní jen pár firem v republice – důvodem je vysoká pořizovací cena a následné minimální uplatnění.

„Hlavním kritériem je cena a já jako provozovatel si s tím musím nějak poradit,“ říká Pejša. Je tedy nabíledni, že dodavatelé semaforů vybírají to nejlevnější bez ohledu na řidičský komfort. Používání lacinějších přístrojů potvrzuje i Lukáš Janda, jednatel společnosti Jaznak, která mobilní semaforové soupravy také pro stavebníky zajišťuje. „Využíváme soupravy na principu přesných hodin,“ vysvětluje Janda. Čili na startu stavby se nastaví intervaly a ty běží celou dobu opravy. Zůstávají většinou beze změny, zejména v případech oprav silnic 2. a 3. tříd. „Změnu délky zelené děláme pouze na silnicích 1. tříd, když je to nutné,“ dodává jednatel už bez dalších podrobností.

Dodavatelé semaforů si účtují nejen za správu jednotlivých pronajatých přístrojů, ale také pravidelnou údržbu. Ta je u složitějších přístrojů náročnější – potřebují například více kabelů, čidel a zdrojů energie. A tudíž stojí zase více peněz (viz Pronájem od A do Z).

Komu si stěžovat

Poselství krajů a státu řidičům je tedy jasné – protože je dnes hlavním kritériem získání zakázky na opravu silnice cena, musíte počítat se zdržením, byť někdy zbytečným. Například při opravách u Hořoviček na I/6 si tak ve směru z Prahy postojíte přes půl hodiny, asfaltování jednoho ze dvou pásů na opravovaném mostu na I/2 u Říčan vás ještě před nástupem ranní špičky zdrží deset minut.

A kde si stěžovat? „Ministerstvo dopravy schvaluje pouze technické parametry semaforů, jejich umístění a nastavení je na správci komunikace,“ tvrdí mluvčí úřadu Tomáš Neřold. Na dálnicích a silnicích 1. třídy je to ŘSD, u silnic 2. a 3. tříd pak jednotlivé kraje. Ty ale odkazují přímo na stavební firmy.„ Pokud se řidičům zdá, že intervaly na semaforech nejsou s ohledem na dopravu odpovídající, mohou se obrátit přímo na stavební firmu, která opravu dělá,“ říká Pavlík. Jak dodává, s řešením může pomoci i správce silnic. Napište nám, zda jste si někdy stěžovali, případně s jakým výsledkem.

Pronájem od A do Z

Cena pronájmu signalizačního zařízení sestává ze samotného denního nájemného, pravidelného režimu kontroly a nabíjení semaforu a také montáže zařízení na stavbě. „Denně stojí stovky korun. Platí, že čím je doba pronájmu delší, tím je denní nájem levnější. K tomu je potřeba přičíst každodenní servis semaforu, jenž vychází na několik desítek korun,“ říká Lukáš Janda ze společnosti Jaznak. V denním servisu stavební firmy platí nonstop službu, dodání nových komponentů při poruše, nehodě nebo krádeži.

Kolik je letos oprav

Téměř 12 miliard korun na dálnice a silnice 1. třídy a další miliardy na okresky 2. a 3. tříd – tak vypadají na letošek vyčleněné peníze na opravy silnic. V průběhu roku by tak mělo dostat nový kabát 387 úseků vozovek a mostů na „dvojkách a trojkách“, 160 na jedničkách a 41 v dálničních úsecích – tedy celkem v 588 projektech.

Řízení provozu praporky

Průjezd opravovanými úseky nemusí řídit jen semafory, ale také personál staveniště s praporky. Umožňuje to zákon o provozu na pozemních komunikacích. Pokyny obvykle dvou mužů s vysílačkami nebo na dohled od sebe umístěných na obou koncích uzavírky jsou řidiči povinni se řídit stejně, jako kdyby to byl například policista.