TEST První jízdní dojmy: BMW 335i Coupé

Introdukce

Na kapesní mezinárodní letiště v Innsbrucku se z okolních hor snášely Cessny a malé Boeingy, bledé slunce rozpalovalo asfalt i beton a na nás čekaly jako obvykle perfektně seřazené šiky identických aut ve dvou barvách - modré Montego a šedé Space. Tentokrát jsme byli ještě zvědavější, než obvykle, protože nové trojkové coupé se odvázalo o něco více, než je zvykem, a obléklo se do křivek, které na fotografiích příliš nevynikly, ovšem první pohled naživo roztýlil všechny obavy; dvoudveřová Trojka se povedla! Protažené snížené tělo, přetvarované přední i zadní světlomety, to vše tvoří precizně vyvážený a fantasticky elegantní celek, jehož kvality vynikají i na pozadí každodenního života - to je nejlepší vizitka týmu pana Bangla. Uvnitř pak nacházíme prakticky nezměněnou přístrojovku ze sedanu a elegantně protažené tvary interiérových panelů. Volant dostal dvě ozdobné kovové lišty, nová je přístrojová deska; budíky si půjčily cejchování do 280 km/h resp. 8000 ot./min. od M3 zdobí je prázdná mezikruží s posuvným červeným polem otáčkoměru podle teploty motoru a ryskou tempomatu. Řidič se spolujezdcem se už nemusejí akrobaticky nahýbat kamsi dozadu k B-sloupku pro bezpečnostní pás - ten jim podá po zaklapnutí dveří výsuvná páčka jako ve starých amerikách.

Startujeme

a poprvé oživujeme zcela nový přímovstřikový šestiválec 3.0 l biturbo. Ten je už od prvního okamžiku vychováván drsněji, než atmosférický třílitr v sedanu, a jeho zvukový projev citelně přidal na agresivitě. Střední tóny jsou pouštěny do světa zdánlivě bez tlumení a poklapávání studeného motoru se zpočátku trochu podobá dieselu. Po rychlém zahřátí se ale zvuk mění, vše se jaksi samo upraví a výsledný song o nádherných kilometrech se obejde již bez rušivých tónů.

Den 1: Mechanická převodovka

Pro začátek necháváme volit srdce, takže saháme po verzi bez přídomku "A". Rozjíždíme se od prvního okamžiku bez cukání a s tuhou, ale dlouze a exaktně zabírající spojkou nacházíme okamžitě společnou řeč. U řazení jsme si opět trochu zažehrali na jeho nikoliv zcela exaktní chod - to je bohužel dnes u BMW standard - jinak jsme ovšem s obsluhou neměli problém. Projeli jsme kousek striktně omezenou rychlostí po dálnici a za chvíli nás již čekala malá odbočka do hor. Viditelné stopy civilizace necháváme za sebou a poprvé zkoušíme, zač je v Mnichově radost z jízdy. Dvojka, plyn se dotkne podlay, vteřinku čekáme, otáčkoměr mine dvojku a neviditelný dirigent odmávne nástup všech trombónů. Lahodný šestiválcový zvuk, znásobený sportovními výfuky, vykouzlí mimoděčné úsměvy a sametově nastupující, avšak nekompromisní síla nás začne tlačit do prudkého kopce, jako by to byla rovinka. Masivní zátah nepolevuje až k červenému poli, vhodný okamžik k přeřazení se naštěstí odhaduje podle zvuku kromobyčejně dobře. Index radosti stoupá v každé ostré vracečce; podřazujeme na dvojku, pak plyn, záď se z každé zatáčky tlačí napřed, ale citlivě vyladěné DSC jí udržuje pod bezproblémovou kontrolou. Pak neuvěřitelně lineární zrychlení, pocitově tak o 20 % lepší, než v 330i, podkreslené úžasným zvukem. Síla motoru způsobuje neustálé poblikávání kontrolky stabilizačního systému na nerovnostech vozovky, jakých je na alpských silničkách více než dost. Řidič to přesně cítí v zádech, avšak ví také, že přední kola jsou na místě a dělají co mají. Je to uklidňující a umocňuje to pocit kontroly.

Vyjíždíme na vrchol a na druhé straně padáme širší silnicí, plnou šťavnatých rychlých zatáček. Deset kilometrů nedělá malé kupé nic jiného než maximální akceleraci z každé ostré vracečky, pak na plný plyn precizní stopou několika oblouky po vrstevnici podél téměř kolmé skály a opět plné brzdy před další zatáčkou. Špičkové zátěži odolává podvozek i s brzdovou soustavou bez zaváhání. Dole sice brzdy vydatně čpějí, ale fading se nedostavuje. Pochvalujeme si posez - níže a více vzadu. Ačkoliv se jedná o rozdíl v jednotkách centimetrů, pocit srůstu s vozem se takřka znásobil. Jinak se chová i řízení - reaguje svižněji a používá zřejmě těžší převod. I podvozek je tužší a dává řidiči zapomenout na veskrze civilní poslání celku - po několika kilometrech připomíná rychlá jízda horskými vlásenkami nefalšovanou rallye Monte Carlo a každý metr je ryzí zábavou. Dobře zkonstruované BMW odolává špičkové zátěži déle než netrénovaný jezdec, který pije svou kávu dole v údolí pěkně rozechvělýma rukama, zatímco BMW si venku v klidu popraskává a chladne a těší se na další úsek.

Den 2: Nový Steptronic

Další novinkou v silném agregátu je nová generace samočinné převodovky Steptronic. Má nezměněný počet stupňů, ovšem reaguje nyní daleko svižněji. Že to nejsou jen propagační výmysly, jsme se přesvědčili druhý den . Na rychle schnoucí alpský asfalt po noční bouři jsme tentokrát zvolili automat. A neudělali jsme chybu; zatímco starší šestistupňový Steptronic nastavil před pěti lety nová měřítka kvality práce automatických převodovek, dnes už jej některé konkureční převodovky, zejména 7G-Tronic od Mercedesu, překonaly. Proto se BMW pochlubilo jeho inovovanou verzí, která poskočila o hodný kus vpřed. Zpoždění reakcí se omezilo na takřka neměřitelné chvilky, sportovní režim se aktivuje v těsném zápětí po prudkém šlápnutí na plyn a reakce na řazení motýlky na volantu je minimálně stejně svižná, jako u sekvenčních převodovek. Kick-down přichází po několika desetinách sekundy a je provázen lehkým škubnutím, ovšem přeskakuje klidně prakticky všechny rychlostní stupně. Projíždět alpskými serpentinami s oběma rukama trvale na volantu je nečekaně příjemný bonus a obavy ze zkaženého prožitku neohrabanou automatikou se ani v nejmenším nevyplnily. Pocitově se jízda prakticky vyrovnala sekvenční převodovce, ovšem bez jejích známých neduhů.

Na zpáteční cestu jsme zvolili trasu přes dva horské průsmyky, z nichž ten vyšší překonává nadmořskou výšku více než 2500 metrů. A tam teprve nové kupé ukázalo, co umí! Několik desítek kilometrů traverzování po úbočí alpského hřebenu, dva výškové kilometry nastoupané ostrou jízdou z vracečky do vracečky. Prohánění se s motorkáři. Denní sen všech motoristických fanoušků. A opět na výbornou! Ačkoliv se z BMW po dosažení vrcholu průsmyku Timmelsjoch dlouhé minuty doslova valily vlny horka, vše fungovalo bezchybně. Chvíle odpočinku a pak sjezd na druhou stranu. Opět dva tisíce metrů nadmořské výšky dolů a další sólový výstup pro bavorskou techniku. Prudké klesání do nedohledna, úzká silnička krajem ledového muže Ötziho, nalepená na skále. Sněhové galerie, ostré zákruty a řídký vzduch. Široko daleko není člověk ani auto, takže zkoušíme co to umí. Oč si tentokrát ušetřil námahu hnací agregát, to dostaly s plnou parádou brzdy. Prudké klesání, nakloněné rovinky, vždy zakončené úzkou vracečkou na jedničku, několik desítek minut vrcholné zátěže, čpavý pach od kol, avšak až dolů jsme sjeli opět bez fadingu. Zda kotouče svítily jsme v denním světle nepoznali, avšak jistě k tomu neměly daleko. Zbytek cesty již probíhal v relativním poklidu - údolní silnice s hustým provozem, po kterých jsme jeli pod povolenou rychlostí. Vůz si v klidu chladl a nás choval v nadprůměrném pohodlí. Ukázal druhou tvář, vstřícnou a milou, která nám byla stejně sympatická, jako ta první, orlí. Rozhýbávali jsme unavená zápěstí, síla v BMW podřimovala a my si poslední třetinu cesty užívali výletním tempem s výhledy na romantická alpská panoramata. A do cíle dojeli odpočatí!

BMW 3 Coupé

posouvá možnosti střední třídy zase o kousek dál. Takřka standardní technika oblékla ladný a exkluzivně vypadající kabát, podobný spíše staré Osmičce, než základnímu sedanu. Několika nepříliš nápadnými úpravami se posunula i radost z jízdy a s Coupé si lze velice kvalitně zasportovat - jakkoliv se nám to před rokem nezdálo možné, tak podstatně radostněji, než se sedanem. Přesto zůstává pohodlným a krásným dopravním prostředkem a dává trojkové řadě nové kvality. Nový přeplňovaný třílitrový šestiválec s přímým vstřikováním sice není v nízkých otáčkách tak agilní, jako atmosférická verze, ovšem po chvilce, nutné k nabrání sil, předvede potenci, suverenitu a zčásti též zvukový projev osmiválce. Konkurence má opět co dohánět!