Renault 12 a 15/17 – Pohodlí a styl

V době, kdy slavil premiéru Renault 16, tedy v roce 1965, začali u Renaultů přemýšlet o modelu, který by vyplnil mezeru mezi malými typy R8 a R4 a vozem střední třídy Renaultem 16. Projekt tohoto vozu dostal pořadové číslo 117 a technici dostali za úkol postavit ekonomický a jednoduchý automobil s prostorným interiérem a velkým zavazadlovým prostorem. Vůz měl mít zároveň jednoduchou konstrukci, aby mohl být vyráběn v různých částech světa.

Stejně jako většina Renaultů vyráběných od začátku šedesátých let (R4, R6 a R16) dostal Renault 12 do vínku koncepci s motorem vpředu a pohonem předních kol. Na rozdíl od nich byl ale čtyřválcový řadový motor Cléon umístěn podélně nad přední nápravou. Pocházel z typové řady Renault 8/10, jeho objem byl ale zvýšen na 1289 cm³, čímž jeho výkon stoupl na 40 kW (54 k) při 5250 min^-1. Umístění převodovky za motorem umožňovalo použít jednoduchou konstrukci s řadicí pákou na podlaze (R4 a R6 ji měly na přístrojové desce, R16 pod volantem). Také konstrukce podvozku se lišila tuhou zadní nápravou. Samonosná karoserie byla spojena s podlahovou plošinou a pérování všech kol zajišťovaly vinuté pružiny a torzní stabilizátory.

Pařížská premiéra

Světovou premiéru si Renault 12 (typ R1170) odbyl na pařížském autosalonu v říjnu 1969. Jeho čtyřdveřová karoserie se stupňovitou zádí okamžitě zaujala svojí střídmou elegancí a prostorností. Při rozvoru 2441 mm měl Renault 12 vnější rozměry 4340/1636/1434 mm (délka/šířka/výška) a zavazadlový prostor měl objem slušných 0,356 m³. Renault 12 se dodával v základním provedení L a luxusnějším TL, které mělo proti základu samostatná sklopná přední sedadla, loketní opěrky ve dveřích, osvětlení zavazadelníku a schránky před spolujezdcem, ohřívané zadní okno a varovná světla.

bosch renault  

Renault 12 dostal jednoduchou černou masku chladiče, do které byly v rozích vloženy obdélníkové světlomety. Středovou okrasnou lištou ve tvaru písmene U připomínala větší Renault 16. Boky vozu byly rozděleny hranou, procházející po celé délce vozu. Nejzajímavější byla záď se silnými sloupky C přecházejícími ladnou křivkou až k zadním světlům. Svislé větrací otvory ve sloupcích spojoval střešní prolis. Jízdní výkony odpovídaly potřebám běžného rodinného vozu. Spolehlivě se dařilo dosáhnout maxima 140 km/h, z klidu na stovku to vozu trvalo 17 s a spotřeba většinou nepřekračovala 8 litrů na 100 km.

Více prostoru a síly

Rok po uvedení sedanu začal Renault dodávat verzi kombi (tradičně nazývanou Break) s rozměrnými pátými dveřmi v zádi, vyklápěnými nahoru a dosahujícími až k zadnímu nárazníku. Ve stejném roce (1970) se Amédée Gordini pochlubil s výkonnou sportovní verzí Renault 12 Gordini, poháněnou upraveným celohliníkovým motorem z modelu R16 TS, který při objemu 1565 cm³ a s dvěma dvojitými karburátory Weber dával maximální výkon 92 kW (125 k). Vozy v úpravě Gordini měly pětistupňovou převodovku, kotoučové brzdy na všech kolech (na předních větrané) a vyladěný podvozek. Zvenku se odlišovaly výraznými dvojitými bílými pruhy, procházejícími přes kapotu motoru, boky a kufr kolem celého vozu. Dodávaly se v několika odstínech pastelových barev, ale nejčastější a nejoblíbenější byla francouzská modrá. Svými výkony (rychlost 185 km/h) překonávaly i velmi úspěšné R8 Gordini, což dokumentuje i tento obrázek. Popularita pruhovaných R12 Gordini dosáhla i k nám a někteří majitelé si svoje miláčky zkrášlili podobnými pruhy, třeba i v obrácených barvách.

bosch renault  

V říjnu 1972 představil Renault model R12 TS, jehož motor s objemem 1289 cm³ měl díky dvojitému karburátoru Weber výkon 47 kW (64 k), takže verze TS dosahovaly maximální rychlosti 150 km/h. Od modelů běžné produkce se R12 TS zvenku odlišoval koly ve stylu Gordini, chromovanými lištami na bocích a dvěma přídavnými světlomety. Uvnitř měl na předních sedadlech integrované opěrky hlavy a na přístrojové desce otáčkoměr. Přesně za rok po modelu TS obohatil nabídku Renault R12 TR s automatickou převodovkou ve standardní výbavě. V roce 1975 prošel Renault 12 faceliftem, při kterém dostaly všechny verze novou masku chladiče, větší zadní světla a novou přístrojovou desku. V průběhu výroby došlo také k přemístění páky ruční brzdy z prostoru pod přístrojovou deskou mezi přední sedadla.

Dvanáctka si získala značnou oblibu nejen ve Francii, ale takřka na celém světě. Vyráběla se licenčně v Rumunsku jako Dacia 1300 (1969 – 1979) a modernizovaná Dacia 1310 (1979 – 2004). Dacia se dovážela také k nám a pár jich ještě můžeme na našich silnicích potkat. V Turecku vyráběla Renaulty 12 firma Renault-Oyak (pozdější faceliftovaná verze se jmenovala Toros) a montovaly se rovněž u protinožců na předměstí Melbourne v Heidelbergu. Během výroby dostaly větší motor a název Virage. V Brazílii se R12 vyráběl jako Ford Corcel, znali jej i v Argentině (včetně sportovní verze R12 Alpine) a Kolumbii (SOFASA). Ve Francii se Renault 12 vyráběl do roku 1980 a překonal hranici 2,8 milionu vyrobených vozů.

Konkurence pro Capri a Mantu

Francouzům nedal spát úspěch amerického Mustangu a jeho evropských protějšků Fordu Capri (1968) a Opelu Manta (1970). Proto už v říjnu 1971 představil Renault na pařížském autosalonu dvojici kupé sportovního střihu, konstrukčně navazujících na Renault 12 a nazvaných Renault 15 a Renault 17. Oba byly dvoudveřové s výklopnou zádí a lišily se od sebe detaily karoserie a použitými motory. Nahrazovaly již zastaralý typ Caravelle s motorem vzadu.

bosch renault  

Zatímco vpředu se oba modely lišily jen použitými světlomety (Renault 15 měl dvojici obdélníkových světlometů, zatímco sedmnáctka měla čtyři kruhové světlomety), při pohledu zboku se lišily více. Renault 15 měl jen tenké sloupky B a C s velkými bočními okny za dveřmi. Renault 17 měl široké zadní sloupky ve tvaru trojúhelníku, částečně vyplněné efektním žebrováním, tak trochu ve stylu fastbacku Ford Mustang první generace. Oba vozy měly stejný rozvor jako R12 a vnější rozměry 4260 x 1630 x 1310 mm.

Nabídka motorů zahrnovala řadové čtyřválce s rozvodem OHV, které měly pro modely R15 TL objem 1269 cm³ a výkon 44 kW (60 k). Renaulty 15 TS a 17 TL dostaly výkonnější čtyřválce 1565 cm³ s výkonem 66 kW (90 k) a špičkový model Renault 17 TS (později přejmenovaný na Renault 17 Gordini) měl tehdy jako první sériový Renault nepřímé elektronické vstřikování paliva Bosch a výkon 79,5 kW (108 k). Tento motor pocházel z Renaultu 16 TS a v roce 1974 byl převrtán na 1605 cm³. Od března 1976 dostal R17 Gordini motor z Renaultu 16 TX. Největší rychlost se podle použitého motoru pohybovala od 150 do 180 km/h.

bosch renault  

Během výroby docházelo k drobným změnám na karoseriích. Renault 15 dostal například masku s rámem v barvě karoserie a větší obdélníkové světlomety. Vzadu dostala faceliftovaná patnáctka malý spoiler. Obdobnými změnami prošel i Renault 17, čtyři kruhové světlomety mu ale zůstaly. Od roku 1973 se R17 dodával také se stahovacím textilním horním dílem střechy (tzv. sunroof).

Renaulty 15 a 17 se vyráběly až do roku 1979, kdy je nahradilo kupé Fuego.