Reportáž: Rallye Deutschland 2013 na vlastní kůži

Rallye Deutschland je po celém světě velice populární. Každoročně se na tratě zdejších rychlostních zkoušek sjíždí tisíce fanoušků, kteří chtějí nasát vůni spáleného benzinu, setkat se se svými favority a ukořistit co nejvíce exkluzivních zážitků. I když rallye sleduji již řadu let, letošní ročník byl pro mě osobně v mnohém jiný. Účastnil jsem se ho totiž s týmem Volkswagen Motorsport a měl přístup do míst, o kterých se může některým smrtelníkům jenom zdát. Koukat mechanikům v servisní zóně pod ruce nebo doslova dýchat na záda Carlosu Sainzovi a Luisi Moyovi se s televizním přenosem opravdu nedá srovnat. Rallye je tvrdý sport a adekvátně tomu jsou náročné i rychlostní zkoušky, takže auta podle toho také vypadají. Ostatně, soutěž je náročná nejen pro jezdce a týmy, ale i pro samotné diváky.

Den první: Cesta do motoristického ráje

Pro českou výpravu všechno začalo v pátek. Ještě rozespalý jsem hledal okolo pražského letiště místo k zaparkování a právě odbíjející pátá hodina ranní napovídala, že mě čeká perný den. Let z Prahy do Kolína na Rýnem si vyžádal přestup v Mnichově, čímž se všechno natáhlo. Z příletové destinace nás totiž čekaly ještě dvě hodiny jízdy autem do Trevíru, díky čemuž jsme nestihli první tři páteční rychlostní zkoušky. Nic však nebylo ztraceno. Měli jsme totiž dostatek času k vyslechnutí přednášky Luise Moyi, který se společně se zástupcem pneumatikářské společnosti Michelin rozpovídal o důležitosti správného výběru směsi pro jednotlivé zkoušky, principech navigování a nutnosti dokonalé koncentrace posádky. Ihned poté jsme naskočili do produkčního Volkswagenu Polo R WRC a vydali se stíhat závodníky na naši první rychlostní zkoušku.

Vložka jménem Mittelmosel měřila necelých 23 kilometrů a toho dne se jela již podruhé. Páteční den jí vlastně začínal, což znamenalo, že jsme dohnali předešlou ztrátu. Novinářská akreditace mi umožňovala vyskytovat se v těsné blízkosti projíždějících speciálů, což přinášelo opravdu nevšední (především akustické) zážitky a v drtivé většině případů i pořádnou dávku prachu do obličeje. V takových situacích se však zaměříte pouze na atmosféru a všechno ostatní je vám ukradené …

Trasa na další rychlostní zkoušku (Moselland) vedla po nádherných klikatých silničkách s famózním výhledem po okolí. Při té příležitosti jsem chtěl vyzkoušet jízdní vlastnosti našeho Pola R WRC, což mi ale bylo rázem zatrhnuto od osazenstva jedné ze silničních kontrol. To nás však nevykolejilo a brzy jsme našli hezké místo ke sledování. Technická pasáž vedla po vrstevnici mezi všudypřítomnými vinicemi, kde byly vidět obrovské rozdíly mezi jízdními styly jednotlivých závodníků. Někteří evidentně odevzdali mozek a žaludek hned na startu, jiní přistupovali opatrněji. Vyšší okamžitá rychlost však nutně nemusí znamenat, že do cíle dorazíte dříve...

V pátek nás čekala už jenom jedna rychlostní zkouška (Grafschaft), přejezd na ni jsme absolvovali v závěsu za samotnými závodníky. Průběh jsme sledovali za nájezdem do jedné ostré vracečky, kde nebyla nouze o efektní smyky závodních speciálů. Zároveň ale bylo vidět, že už toho ten den mají někteří jezdci fakt dost a s myšlenkou „zítra je taky den“ nepřistupovali k jízdě s takovou vervou. Přece jenom byla potřeba, aby všechny speciály dorazily do servisní zóny v co nejlepším stavu. Pro přípravu na další den totiž bylo vyhrazeno pouze 45 minut.

S drobným zpožděním jsme do servisu dorazili i my a mohli z bezprostřední blízkosti sledovat koncert mechaniků týmu Volkswagen Motorsport. Takových služeb se v běžné opravně opravdu nedočkáte; výměna nápravy totiž netrvala déle než dvacet minut.

Den druhý: Nervozita před vzletem

Druhý den jsme vypustili ranní návštěvu servisu a byli převezeni rovnou na startovní plochu helikoptér. Ty nás dopravily na rychlostní zkoušku Peterberg (v sobotu již druhá v pořadí) a souboje začaly nanovo. Trasa vedla po vcelku kvalitním asfaltovém povrchu, o neuvěřitelně rychlé průjezdy s patřičnou zvukovou kulisou rozhodně nebyla nouze. Rychlostní zkouška měřila jenom něco přes devět kilometrů a z ní jsme se přesunuli na patrně nejzajímavější vložku Arena Panzerplatte. Na délku měřila 41 kilometrů a byla zasazena do prostředí vojenského prostoru. Divácky atraktivní erzetu jsme měli jako na dlani a co se schovalo za stromy, bylo k vidění na obří obrazovce. V mezičase také probíhaly zajímavé rozhovory, kterých se mimo jiné zúčastnil i rallyeový veterán Armin Schwarz.

V závěru zkoušky se na vojenský prostor snesl vydatný déšť, což však většinu fanoušků nevyvedlo z míry. Těšili se totiž na otevřenou třídu historických vozidel, které vyjely na trať okolo druhé hodiny po poledni. Vidět v akci legendární Lancii Stratos vydalo snad za více, než všechny dosavadní zážitky dohromady!

Všechny tři dopolední zkoušky se odpoledne opakovaly. Místo do vrtulníku jsme však opět usedli za volant Pola R WRC a vyrazili si projet závěrečnou nedělní erzetu. Ta nás znovu zavedla do oblíbených vinic a odkryla snad nejnebezpečnější úseky německého podniku. Slepé zatáčky okolo skalních masivů a rychlé technické pasáže nedávaly moc prostoru k chybám. Řeknu vám, že do teď nechápu, jako to ti kluci dělají. V některých vracečkách, do kterých mnozí najíždějí dveřmi napřed, jsme si totiž museli dokonce couvnout …

Den třetí: Velké finále

Poslední den byla na programu rychlostní zkouška, kterou jsme s Polem projížděli předešlý večer. Startovalo se chvíli po čtvrt na deset a na závodníky čekalo opravdové peklo. Vložka totiž prakticky nevedla po delším rovném úseku, což ve spojení s nočním deštěm skrývalo spoustu nebezpečí.

Poprvé jsme závod sledovali od samotného startu, který odhalil obrovské rozdíly mezi jednotlivými vozy. Nemám teď na mysli chování čtyřkolek oproti předokolkám, ale hlavně způsob, jakým se speciály bezprostředně před výjezdem projevují. Řev motoru závodního Volkswagenu Polo R WRC by mohl klidně způsobit praskání skleněných tabulí, nasazením v prvních zatáčkách erzety před ostatními vozy jednoznačně kraloval.

Výsledky Čechů zachránil Martin Prokop

Martin Prokop s Michalem Ernstem letos konečně prolomili smůlu, která se jich držela předchozí dva ročníky. Předloni tým Jipocar Czech National odstoupil vinou technické závady, loni závodní speciál Ford Fiesta RS WRC zcela zničil požár. Čtvrté místo v celkové klasifikaci je výborný výsledek, stejně jako fakt, že za sebou posádka dokázala udržet Roberta Kubicu s Citroënem.

O dost hůře si vedl Daniel Landa, který ve výsledkové listině figuroval pod jménem Žito 44. Více než hodinová ztráta na vítěznou posádku Sordo/del Barrio celkově stačila pouze na 38. místo.

Rallye Německo: Fakta a zajímavosti

• Z Prahy do servisní zóny v Trevíru je to necelých 700 kilometrů
• Za vstupenku na všechny dny zaplatíte 69 euro
• Pro přejezd mezi rychlostními zkouškami se vyplatí mít vlastní auto, zaparkujete vždy
• Letos se odehrál 31. ročník soutěže
• Sébastien Loeb zde vyhrál již 9x
• Průměrná cena ubytování v Trevíru se pohybuje okolo 45 euro za den
• Podnik je od roku 2002 součástí seriálu WRC
• Každoročně soutěž navštíví okolo 200.000 fanoušků