Řidiči pojištění auta často přeplácí. Sdílená pojišťovna zlevňuje pojistné automaticky

Tento článek proto poradí, co vozit během zimy v autě a jak lze každoročně ušetřit tisíce korun za pojistku s maximálním krytím.

V zimním období, kdy se nehodovost podle policejních statistik zvyšuje, je potřeba dbát na kompletní pojištění vozu. Ačkoliv bereme pojištění auta jako samozřejmost, je dobré se nad ním pozastavit a přesně si zjistit, co za uhrazené pojistné lze od pojišťovny očekávat, a jaké služby bychom případně za obdobnou částku dostali někde jinde. Rozdíly mohou být citelné.

Pojištění auta je obvykle tím nejdražším pojištěním, které každoročně platíme. V běžné praxi korporátních pojišťoven je možné čekat úsporu až po letech bez nehod a s přibývajícím věkem vozidla. Zpravidla se navíc musí klient o přepočítání výše pojistného ještě sám přihlásit, o čemž mnoho řidičů neví a informace od pojišťovny se nedočkají.

„Výše pojistného, kterou pojišťovna za vůz vypočítá, se odvíjí kromě jiného od ceny automobilu. Ta je zároveň pojistnou částkou. Pokud se ovšem stane nehoda třeba 6 let od sjednání pojištění, nelze se spolehnout na to, že pojišťovna bude plnit ve výši původní pojistné částky. V případě pojistné události totiž přihlíží na aktuální tržní cenu vozidla. Najednou tak klient zjistí, že roky havarijní pojištění přeplácel,” říká Marek Orawski, zakladatel První klubové pojišťovny.

Klubovka funguje zcela odlišně, přesněji na principu sdílené ekonomiky. Z uhrazených pojistek nejprve pokryje škody. Pouze 17 procent z vybrané částky od klientů tvoří poplatek za správu a zisk pojišťovny. Čtvrtina zbývající částky putuje do fondu rezerv a tři čtvrtiny pak Klubovka rozdělí zpět klientům za bezeškodné období. Loni jim takto vrátila přes 30 procent z uhrazených pojistek a podle dosavadních statistik to vypadá, že za letošek bude členům vracet také okolo 30 procent.

U Klubovky se proto klienti nemusejí proaktivně hlásit o peníze, na které mají nárok. S ohledem na stárnutí auta pojišťovna snižuje částku za pojistné automaticky. Podle Orawského klient po třech letech ušetří až 20 % a po pěti letech okolo 35 %. Po ročním zúčtovacím období navíc dostane zpět část zaplacených peněz v případě bezeškodného období. Benefitem je také svoboda, díky níž může klient smlouvu kdykoliv bez sankcí vypovědět a Klubovka mu ještě vrátí poměrnou částku za nevyčerpanou pojistku.

Výměna pneu nestačí

Výměna pneumatik z letních na zimní bývá na podzim rutinní záležitostí, další přípravu vozidla na zimní období však často zanedbáváme. V servisu je přitom vhodné si nechat také zkontrolovat provozní kapaliny a elektrosoučástky.

Co se týče výbavy auta, chybět by neměla škrabka na odstranění námrazy ze skel či smetáček na ometání nánosů sněhu. Během mrazů se pak může hodit i rozmrazovací přípravek na skla. Co se týče cest na hory, nevyrážejte bez lana, lopatky a řetězů. Ty se před cestou naučte nasazovat. V mrazech také zásadně nesedejte do auta jen v lehkém oblečení, ani při jízdě na krátkou vzdálenost. Případně vozte v kufru náhradní bundu. Nikdy nevíte, co se může stát.

„U pojištění je opravdu důležitá také kvalitní asistence. Většina pojišťoven nabízí více variant. Lidé, kteří mají s asistencí již nějakou zkušenost, si volí obvykle tu nejvyšší. Dobře totiž vědí, že stát někde s rodinou potmě v mrazu u odstaveného auta a shánět pomoc za těch pár ušetřených korun nestojí,” vysvětluje Orawski.

Asistenční službu – základní či kompletní – nabízí i Klubovka. Lze ji sjednat v rámci havarijního pojištění stejně jako úrazové pojištění řidiče nebo celé posádky. Předběžnou kalkulaci pojistného je možné si vypočítat přes formulář na webu pojišťovny, nebo zaslat na kontaktní e-mail kopii aktuální pojistné smlouvy, na základě které obdržíte návrh nové pojistky. Vše probíhá rychle a online.

Zvláště praktická je asistenční služba při nehodě v zahraničí. „Díky ní dostane řidič cenné rady, jak se s nehodou vypořádat s jistotou dosažení pojistného plnění. Asistenční služba navíc zajistí i odtah nebo opravu vozidla či náhradní dopravu a ubytování,” říká Orawski.

Samozřejmostí je, že by se řidič měl před cestou seznámit se silničními pravidly v daném státě. Liší se totiž jak rychlostní limity, složení povinné výbavy, tak i povinnost použití světem během dne či tolerovaná hladina alkoholu… Kupříkladu ve Francii je nutné vozit v autě alkohol tester, v Polsku zase hasicí přístroj.