Rozhovor s Heidi Janků: Rychlokurz byl drahý, ale já ho dělala celý rok!

17. 8. 2014 • 15:56

Zpěvačka a moderátorka Heidi Janků má vozy ráda a na řízení se vždy těší. S volantem ji však nespojují jen příjemné zážitky.

Netušili jsme, kolik má sympatická Heidi zkušeností ze silničního provozu. A že řídí výborně, o tom jsme se přesvědčili sami. Cestou na fotografování nás totiž svezla ve svém audi – ochotně a přímo ukázkově.

Máte řidičák hned od osmnácti?

Nenarodila jsem se v bohaté rodině a auto jsme neměli, takže nebylo proč dělat řidičák. Až můj muž říkal, že by stálo za to, abych ho měla. Tak jsem ho dělala v 80. letech, kdy už jsem jezdila s kapelou.

Jak vzpomínáte na autoškolu?

Mám rekord – zaplatila jsem si drahý individuální rychlokurz, ale dělala ho rok! Ne že by mi to nešlo, ale pořád jsem byla na cestách. Docela jsem to

však zúročila, žádnou zásadní bouračku jsem neměla.

Berete vozy jen jako dopravní prostředky?

Manžel mě k nim naučil mít vřelý vztah. Asi neděláme nejlíp, když investujeme do nových vozů, ale užíváme si je. A nevyšplouchnou nás. Jiné investice neděláme, auta jsou součástí naší práce, za lidmi musíme dojet.

Střídáte automobily často?

Ano, opět díky manželovi. Máme dvě auta: menší do města a velké na delší cestování. Druhé z nich bereme zároveň jako obývací pokoj, součást života.

Kolik kilometrů zdoláte ročně?

Kolem sedmdesáti tisíc, teď už řídím většinou já. Manžel jezdí, jen když jsem nemocná nebo padám na hubu.

Pokud neřídíte, důvěřujete za volantem ostatním?

Ne že bych se bála, ale když si sedám k někomu cizímu, vzpomenu si na bratra, který se v autě zabil. Stopl si vůz, který se vyboural, a jako jediný z toho nevyvázl živý. Samozřejmě to ovlivňuje mé řízení. Snažím se jezdit tak, abych nikomu neublížila.

Poznávají vás dopravní policisté?

Většinou až když jim ukážu doklady. Pokud mě zastaví, jsem chvilkami protivná, protože to není nic příjemného.

Mají důvod vás zastavovat?

Jezdím podle předpisů. Když na to šlápnu, musím vědět, že nikoho neohrozím. Většinou mě zastaví, když jsem jela vzorně, ale na okamžik zrychlila. Jsem pak naštvaná, jenže si za to můžu sama.

Kde vás chytají nejčastěji?

Pražskou ulici 5. května by mohli přejmenovat na ulici Heidi Janků, protože mi kvůli ní pořád chodí obálky s modrým pruhem. Většinou však jde o malé překročení a spraví to pokuta. Mám dva bodíky a snažím se další nepřibírat, v mé práci je řidičák důležitý.

Umíte si život bez něj představit?

Musela bych platit řidiče. Manžel je starší, a když máme za den tři vystoupení, netroufl a bych si to po něm chtít. Jezdíte novými auty.

Jaké moderní komfortní prvky jste si zamilovala?

Ne že bych se bez nich neobešla, ale už roky kupujeme vozy s automatickou převodovkou. A troufám si říct, že s ní umím jezdit i sportovně.

Líbí se vám i jiné vymoženosti?

Mám ráda parkovací asistent. Kdysi jsem totiž při couvání narazila do sloupu veřejného osvětlení. Vůz byl zbořený, dozadu asi jezdím moc rychle.

Muže jsem nechtěla stresovat, známý auto za čtyři dny opravil.

Provalilo se to později?

Jednou přišlo oznámení od pojišťovny a převzal to manžel. A bylo to venku.

Podle čeho si vybíráte auta?

Manžel se rád hrabe v novinkách. Teď máme Audi Q3 a sedan Mercedes třídy E. Tato kombinace nám vyhovuje.

Měli jste i modely jiných značek?

Můj muž je fanda mercedesů, za dobré situace vždy nějaký stál v garáži. Céčko nebo éčko, menší ne. Měli jsme také hodně opelů. A šest let Octavii Combi, s kterou jsme byli velmi spokojeni.

Jak jste objevili audi?

Na jednom plese vystavovali A4. Manžel pobíhal kolem a cestou zpátky se zasnil. Pak jsme se byli prý jen podívat u dealera a odjížděli se smlouvou.

Záleží vám u vozu na barvě?

Ne. Třeba současný mercedes jsme kupovali jako skladovku a víc nás zajímal automat. Často máme bílou, dříve stříbrnou. A ty není nutné často mýt.

Máte zkušenosti se zloději?

Kdysi jsem zastavila v Říčanech a odběhla do obchodu. Vzadu byla kabelka, během tří minut přes rozbité okno zmizela. Najednou nejste nikdo:

bez dokladů, bez peněz, bez telefonu…

Co na to strážci zákona?

Jejich jednání mě naštvalo. I když jsem měla svědkyni s espézetkou auta zlodějů, vše zastavili s tím, že se pachatel nenašel. Nechápu to. Ale za blbost se platí, už bych tam nic nenechala.

Vyhovují vám rychlostní limity?

Dopravní experti určitě vědí, kde má význam padesátka a kde sedmdesátka.

Rozhodí vás vůbec něco na silnicích?

Vadí mi, že u nás není přáno cyklistům. Ve světě vznikají cyklostezky v rámci chodníků, ale v Česku zúžením silnic. Je to nebezpečné pro všechny. A nejvíc mi vadí agresivní řidiči.

Setkala jste se s „vybrzďovači“?

Naštěstí ne, ale občas někteří muži nepřekousnou, že před nimi jede ženská v pěkném autě, a musí ji zkrátka předjet. Já nemám zapotřebí se s nikým honit.

A co jiní bezohlední řidiči?

Někdy se méně zkušení zařadí do levého pruhu a bojí se překročit rychlost. Jedou ještě pomaleji, ale nikoho nepustí. Většinou jsou to víkendoví jezdci. Tolik bych jim to nevyčítala, oni prostě jedou. Vyrážejí na výlet a silnice je jejich.

Jak často na ně máte štěstí?

Bohužel pravidelně. Právě když o víkendech vyjíždějí tihle výletníci s tralaláčkem na hlavě, cestuji za prací.

Měli jsme sportovní nissan, ale záda trpí a je v tom cítit každá nerovnost.

Neplánujete už nový vůz?

Ani ne. Mercedes máme rok a audi dva roky. Ale stejně mám tušení, že už manžel přemýšlí o něčem jiném.

Znamenají dva roky limit obměny?

Asi tak. Můj muž určitě brzy začne zkoumat, jestli Q3 už nemá facelift nebo nějaké vylepšení. Uvidíme…

Na formule 1 se ráda podívám. Loni jsme fandili Vettelovi, jenže letos mu to nejede. Ale vedou mercedesy, takže je všechno v pořádku.

Jak hodnotíte české řidiče?

V Praze jsou nejtolerantnější. Když popojíždí kolona a stojíte na vedlejší, pustí vás. To se vám jinde v Česku nestane. Asi si v Praze každý řekne, nijak mě to nezdrží, příště tam můžu čekat já.

Tak to vůbec ne. Ale přiznávám, že auto beru i jako šatnu, převlékám se tam kolikrát raději než jinde.