Rozhovor s Ivou Kubelkovou: No jo, ženská…

Od prvního pozdravu a podání ruky působila Iva Kubelková náramně uvolněně. Na otázky reagovala rychle a nebála se rozvádět odpovědi do košatějších větných konstrukcí. Nikdy nechyběl doprovod krátkými, ale výmluvnými gesty.

Jak jste se stala tváří soutěže Nejlepší český řidič?

rozhovor svetmotoru Zaujala mě nabídka, kterou jsem dostala. Je dobře, aby se lidé zajímali o řízení a všechno, co s ním souvisí. Vždyť v Česku žije pět šest milionů řidičů.

Myslíte, že může mít také výchovný charakter?

Upozorní to na téma a věci, na které spousta z nás zapomněla, pokud nedávno neopustila autoškolu. Řešíme pouze základní pravidla. Je dobré osvěžit si znalosti a zvyklosti při řízení zábavnou a hodně přijatelnou formou.

Jste soutěživá?

Mám ráda soutěže s trochou nadsázky a humoru. Nemusím stresové situace, do kterých se lidé pouštějí až zvířecky vážně.

Zúčastníte se také všech disciplín v rámci akce?

Těším se. Jsem dost zvědavá, co všechno ze mě vypadne a co provedu.

Tvářemi soutěže společně s vámi budou také Dominik Hašek a Roman Vojtek. Co o nich víte?

Neznám je jako řidiče. Samozřejmě vím, že Dominik je naprosto skvělý hokejový brankář a Roman zase výborný tanečník, zpěvák a herec. Jsem žena proti dvěma mužům, takže doufám, že oba pánové budou gentlemani.

Jak to myslíte?

Počítám, že tam nebude disciplína výměna kola, od toho jsou snad dnes servisy nebo galantní muži. Kdyby ovšem existovala kategorie v lakování nehtů za volantem, byla bych na oba pány náramně zvědavá.

Řídíte pouze, když musíte, nebo se svezete i pro radost?

Mám ráda řízení, pocit ovládání stroje. Na to, jak často sedím v autě, se snažím řízení si užívat. Řadu let jsem jezdila s klasickou převodovkou, ale před několika měsíci přišla možnost přesednout na automat. Nebylo to vyloženě mým přáním, ale teď bych se zpátky k „manuálu“ natrvalo nevrátila.

Můžete být jen spolujezdcem?

Čas od času je dobré si od volantu odpočinout. Jenže bývám takový spolujezdec, který má pocit, že musí řidiči neustále radit. A také to dělá.

Změnila jste se po narození dcer jako řidička?

Pokud jsou holčičky v autě, pak rozhodně. Jakmile se narodí dítě, automaticky se člověku změní myšlení. Alespoň u mě to tak bylo. Jako řidička

bývám méně opatrná, když jedu sama, a zvlášť pokud pospíchám na natáčení.

Mluví vám dcery do řízení?

Starší je devět, mladší pět, takže to zatím moc neřeší. Dávají si však pozor na to, abychom byli všichni v autě připoutáni, a můžeme jet jenom pár

kilometrů. Často si bezpečnostní pásy od předního sedadla přitáhnou k sobě dozadu a mají velkou legraci z toho, když je hledáme.

Jaké máte zkušenosti s policií?

Čas od času se s nimi potkávám, ale nikdy to nebylo nic, co by mě stresovalo. Myslím, že jsem vždy dostala to, co jsem si v danou chvíli zasloužila.

Už vám také nějakou pokutu odpustili?

Pokud vím, mají to ve své pravomoci. A několik mých přestupků bylo vyřešeno domluvou.

Spočítáte kilometry, které ročně najezdíte?

To bohužel neumím říci ani rámcově. Bydlím sedmdesát kilometrů od Prahy, kde ovšem pracuji. Naštěstí moje povolání bývá časově proměnlivé. Jak to jde, naplánuju si čas, že do Prahy nemusím několik dní, ale třeba se pro změnu nahrne práce a od volantu se týden nehnu.

Býváte za volantem impulzivní?

Většinou ne, občas se však každému z nás stane, že nějaká situace překročí určitou hranici. To pak i já použiju nějaké ostřejší slovo.

A neprozradíte nám jaké?

Tak nějaká nadávka padne. Přistihla jsem se ovšem, že pokaždé, když se dostanu z nějaké složité situace a předjedu dotyčné auto, ze mě vypadne věta: „No jo, ženská!“

Zaznamenala jste někdy negativní reakci mužů na své řízení?

Čas od času ano, spíše gesty. Díky tomu, že sedíte v autě, člověka z druhého vozu neslyšíte. Také jsem jednu dobu žila s automobilovým závodníkem, takže člověk byl v té době dost pod drobnohledem. Lidé kolem mě občas říkají, že jsem dobrá řidička. Doufám, že mi nechtějí jen polichotit.

Kdo vás v životě nejvíce ovlivnil po řidičské stránce?

Především rodiče, ale až později.

Z jakého důvodu?

Moje začátky byly v tomto směru složité. V osmnácti jsem si udělala v Česku řidičák a hned odletěla s Jaromírem Jágrem do Spojených států. Tam mě posadili do auta s automatickou převodovkou a já se pohybovala po silnicích za poněkud odlišných pravidel, než na která jsem byla čerstvě naučená.

A jak jste to řešila při návratu?

Nebylo to tak složité. Podle mého názoru když se člověk naučí trochu řídit, posadí se mu to do hlavy jako samozřejmost. Stane se ovšem, že občas

potřebuji převézt děti jiným vozem. A to mi pár kilometrů trvá, než zautomatizuji pohyby při klasickém řazení.

Jaké vozy jste dosud vlastnila?

Začala bych tím, čím byla možnost jezdit častěji: Toyotou Camry, kterou mi půjčovali rodiče. V době, kdy jsem žila s Martinem Kolocem, mi přišel do ruky lehce upravený Ford Escort. Na tom jsem se dost vyřádila.

A jak to pokračovalo?

Dalším autem bylo SUV od Mercedesu, které vystřídalo Volvo S60. To jsem si zamilovala a musím říci, že mě v několika krizových situacích podrželo. Mám ho dodnes. Čas za volantem teď trávím za volantem BMW X6.

Které vymoženosti současných aut vás nejvíce oslovují?

Bezpečnostní prvky mě v každém voze zajímají nejvíc. A důležitá je také klimatizace, bez ní bych si jízdu v autě už jen těžko dokázala představit.

Co vám v současném provozu nejvíce vadí?

Často jezdím po dálnici, nejednou mě obtěžuje jistá skupina řidičů ve specifických typech automobilů. Jedou, jako kdyby hořelo. Paradoxně úroveň jejich aut neodpovídá způsobu chování. Naopak pokud někdo jede ve voze budícím respekt, dáte mu přednost, aniž by to zvláštním způsobem vyžadoval.

A co vás ještě zlobí?

Myslím si, že jsme se ještě nenaučili brát moc ohled na lidi kolem sebe a chybí nám disciplína. Asi nejvíc to člověk pozoruje při pravidlu zipu. Proč nechtějí lidé pochopit, že když budou dodržovat určitý systém, časově na tom vydělají všichni a všem to usnadní život. Bohužel jsme zvyklí na to, abychom byli někde první jen my a za každou cenu.

Máte osobní rychlostní maximum?

Možná jsem někdy jela přes dvě stě, ale opravdu jen několik vteřin. Občas za volantem spěchám, ale rozhodně se neženu do žádných extrémů.

Cestujete ráda autem?

Letošní dovolenou jsme „pořešili“ vozem, ale jízda nám s ohledem na děti netrvala déle než devět hodin. Jakékoliv delší putování je pro ně hodně únavné a vyčerpávající. Podobně je to taky u mě. Pokud mám například práci v Ostravě nebo na Slovensku, dávám přednost vlaku. Možná je to tím, že člověk nemá správný vztah k cestě a silnici, po které jede, ale především dorazí do cíle odpočinutý a v pohodě.

Máte ještě něco, co by se dalo označit za motoristický sen nebo přání?

Seděla jsem v rozklepané staré škodovce bez klimatizace, ve dvousedadlové formuli 1, různých sportovních autech, jak mi to život a jeho děj přinášely. Bylo toho dost a užila jsem si to. Přesvědčila jsem se také, že ne vždy se splní to, co si vysníte. Takže si užívám, co mám, a k životu mi to stačí.

Iva Kubelková

• Narozena: 8. května 1977
• Povolání: modelka, moderátorka, herečka
• Vzdělání: Univerzita Jana Amose Komenského v Praze
• Stav: dcery Natálie (9), Karolína (5)
• Kariéra: 1. Vicemiss ČR (1996), moderátorka pořadu Top star magazín (TV Prima), vyhlášení soutěže Zlatá hokejka (2011, 2013, 2014)
• Televize: seriály Velmi křehké vztahy, Cesty domů (TV Prima)