Rozhovor s Michalem Novotným: Vadí mi ta typicky česká vyčuranost

13. 7. 2014 • 12:42

Herec Michal Novotný s automobily kamarádí od klukovských let. Dodnes mu nepřestává vadit, jak bezohledně se k sobě řidiči v Česku chovají.

Z natáčení seriálu Kriminálka Anděl přišel do klubu Divadla na Vinohradech necelou hodinu před začátkem představení. „Málem jsem nedojel. Byla klika, že mě nesejmul ten frajer z ducatem, co jel na červenou,“ ulevil si. Mluvil rychle, často s neskrývaným entuziasmem.

Vzpomínáte na své první motoristické kroky?

Myslím, že jsem se v tomhle nelišil od vrstevníků. Bylo mi třináct nebo čtrnáct let a táta mi začal půjčovat auto. Když jsem v osmnácti dělal papíry, nebyl pro mě problém rozjet se, přeřadit ani zastavit.

Měly tyhle vaše začátky zdárné pokračování?

Opět to byla zásluha táty, který už v té době měl a dodnes vlastní v Kolíně obchod se sportovními potřebami. Takže poté, co mi dali řidičák, jsem mu

pomáhal jako řidič a najezdil při tom docela dost kilometrů.

Co jste tehdy řídil?

Firemní transporter, což byla dobrá škola. Auto je přes pět metrů dlouhé, takže si člověk musel dávat hodně pozor – zejména při najíždění do zatáček nebo při parkování.

Kolik automobilů vám dosud říkalo pane?

Zatím dva. Aktuálně je to Ford Mondeo kombi, který byl řadu let firemní a já ho před dvěma roky odkoupil.

V jakých vozech jste dosud seděl?

Od škodovky stodvacítky až po Aston Martin DB9. Půjčil mi ho kamarád a byl to zážitek. Jen se nesmíte dívat na číslo, které zobrazuje aktuální spotřebu.

Nadchl vás tenhle vůz?

To není auto, ale umělecký skvost. Automobil Jamese Bonda, světová klasika, legenda. Nádherný design, a když zaburácí šestilitrový dvanáctiválec, vezme to za srdce.

Kolik kilometrů najezdíte za rok?

Určitě ne více než třicet tisíc. Jezdím prakticky denně, ale často po Praze kvůli práci. Takže ty kilometry nepřibývají tak rychle.

Jaké vymoženosti z vybavení automobilů se vám zamlouvají?

Prvořadá je spolehlivost a bezpečnost, což moje mondeo splňuje po všech stránkách. Praktické je vyhřívání předního i zadního skla, volantu a také rád využívám klimatizaci. Je fakt, že člověk by se bez takových vychytávek obešel, přesto je rád ve voze má.

Jaké máte zkušenosti s auty nebo motorkami při natáčení?

Vzpomínám, jak jsme v roce 2006 točili pohádku 100 + 1 princezna a tam jsme s Honzou Dolanským drandili na staré motorce ze začátku padesátých let. Jinak pokud jsou to například honičky, produkce filmu nebo seriálu angažuje kaskadéry. Nikdy nevíte, co se může stát.

Máte rád motocykly?

Vím, že motorku nechci. Mám sice vysněné enduro BMW GS, ale nikdy si na něj nesednu. Ctím motorkáře, ale někdy se pohybují tak rychle, že je

ve zpětném zrcátku nestačíte uhlídat. Nerad bych se zařadil mezi ty, které nějaký řidič přehlédne.

Prý jste zapálený motorista. Je to pravda?

Rád auta řídím, čtu si o nich i ve Světě motorů. Samozřejmě sleduji motoristický sport, zejména formuli 1 a mistrovství světa v rallye.

Udržujete si tedy přehled o dění v těchto sférách?

Zkoušíte mě? Nečekal jsem, že v ef jedničkách přijde po čtyřleté nadvládě Red Bullu na řadu Mercedes tak dominantním způsobem. I když ten zvuk nových šestnáctistovek mi dvakrát nesedí. Ale i v jiných disciplínách to vypadá, že německé značky chtějí vládnout motorsportu. Jen si vezměte, co předvádí Volkswagen v rallye nebo Audi v Le Mans.

Stačíte sledovat jednotlivé závody?

Obtížně, protože dost hraju. Když to ale jde, dívám se i v rámci vystoupení. Naposledy jsem viděl v pauzách při představení Antoinetta – královna Francie všechny klíčové momenty z Velké ceny Monaka F1. Mám tyhle závody rád a s nimi je také spojený můj velký sen, který se mi ovšem asi nikdy nepodaří realizovat.

Svěříte se s ním?

Rád bych se svezl ve formuli 1. Dívat se na ni je krásné, ale zažít to obrovské přetížení při brzdění nebo zrychlování musí být neskutečný adrenalin.

Co vám na současných silnicích nejvíce vadí?

Za volantem dost často kleju a bohužel to má reálný důvod. Ze všeho nejvíc mi vadí typicky česká vyčuranost. A myslím si, že je to naše národní vlastnost, jak něco obejít nebo ošidit. A co lidé dělají za volantem, to si často přenášejí do každodenního života a naopak. Bohužel se v takových situacích musím ptát: Nešlo by to slušněji, prosím?

Máte na mysli konkrétní případ?

Dvě křižovatky v centru Prahy, kde si řidiči cíleně najíždějí do jiného pruhu, než do kterého pojedou. Pak se tlačí na ostatní a vynucují si přednost. Dělají to zejména majitelé větších a silnějších aut. Je fakt, že jsem se při denním pendlování po Praze dost poučil, že právě od nich to můžu očekávat.

Jaké máte zkušenosti s policisty?

Vadí mi, že příslušníci často staví radary na měření rychlosti nikoliv účelně ve prospěch věci, ale účelově v zájmu něčí kasy. A to rozhodně nejsem žádný magor, který za volantem blázní. Pokud něco provedu, neřečním a platím.

A jsme zase u příkladu: chcete nějaký uvést?

Stalo se mi, že ve Velkém Oseku u Kolína, kudy často cestuju, jedu čtyřicítkou kolem školy. Těsně před cedulí označující konec obce, kde není žádná zástavba, zařadím vyšší rychlost – a už na mě mávají policajti. Začnou mi kázat morálku, že jsem jel 56 km/h. Když se jich zeptám, proč neměří rychlost kolem školy, upozorní mě, že to není moje starost. Dali mi to za dva tisíce.

To vás asi muselo lidově řečeno nadzvednout?

Tehdy jsem se neudržel a řekl jim něco od plic. Nebo jiný příklad. Co si mám třeba myslet o policistech, kteří s odtahovkou naloženou autem projíždějí křižovatky na červenou? Nedávno jsem to zažil v taxíku. Ještě že ten řidič byl ukecaný a nerozjel se hned na zelenou, jinak nás policajti smetli a ani jeden z nás by to zaručeně nepřežil.

Musíte být vždy za volantem, nebo si sednete i na jiné sedadlo?

U lidí, kterým důvěřuju, mi to nedělá problémy a třeba i usnu. Čas od času usedám také vedle méně zkušených řidičů – a to bývám spolujezdcem, který musí „řídit“ i se šoférem.