Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Rozhovor s Pavlem Horváthem: Řidiči TIR jsou moji nepřátelé

Svět motorů
Diskuze (121)
Pavel Horváth je v posledních letech největší hvězdou, která běhá po českých fotbalových trávnících. Na hřišti kraluje. Jak to jde podsaditému záložníkovi plzeňské Viktorie za volantem?

Za odpovědí jsme se v jeden všední den vydali do Plzně. Ne na hřiště Viktorie, ale do areálu firmy Porsche Plzeň, dlouholetého sponzora západočeského celku. Právě odtud Pavla Horvátha v posledních pěti letech zásobují vozy Audi. Trochu nám střečkovala navigace a měli jsme minizpoždění. Pro Pavla Horvátha mohlo být osudové, neboť se při čekání v showroomu zahleděl do očí, pardon, reflektorů Audi SQ5. „Ještě minutu a koupil jsem ho. Je parádní,“ tvrdil s pusou od ucha k uchu.

Je krásné, že se dokážete nadchnout pro auto. Je to pro vás typické?

Auta mám rád. Nejsem fanatik, ale pěkný vůz se mnou vždycky zatočí.

Kdy jste poprvé řídil?

No, do osmnácti jsem nečekal, ale od deseti jsem také nejezdil. Spíš tak kolem sedmnácti jsem si občas potají půjčil od rodičů stopětku a učil se rozjíždět a řadit. Myslím, že o tom věděli.

Autoškolu jste zvládl napoprvé?

Pochopitelně. Chodil jsem do ní v Praze s bývalým spoluhráčem Michalem Špitem, který stále ještě chytá za Jablonec.

Jaké bylo vaše první auto?

Dobře jsem investoval. Koupil jsem si Volkswagen Jetta. Špitův táta mi radil, abych si dal pozor, že je hrozně rychlý a silný. Pamatuji si, že vůz byl

bílý a já si na něj nechal dát hodně velký drapáky na zimu. Všude jsem pak vyjel. Pro Jablonec ideál. Tam se na stadion vyjíždí do kopce a já neměl celou zimu žádný problém.

Vzpomenete si vůbec, kolik jste měl automobilů?

Vlastních možná ano, ale taky jsem hodně jezdil auty od klubů, a to už dohromady nedám. Jen tady v Plzni jsem za pět let vystřídal nejméně deset vozů. A všechno to byly audiny. Teď jezdím v A3. Sice vím, že se říká hanlivá říkanka „čtyři kroužky pro teploušky“, ale já si nemohu pomoct. Mně se strašně líbí.

Čím nejvíc?

Jako první opravdu dražší auto jsem si koupil čtyřkolku A6 dva a půl litru turbodiesel. Byla krásně kulatá, oblá, prostě nadčasová. To jsem hrál v Teplicích. Tam jsem dostal klubovou oktávku, ale ta mě moc nenadchla. Byla jen v základní výbavě a s motorem 1.6. Takže to víc žralo, než jelo. A protože jsem dojížděl z Prahy, rozhodl jsem se právě pro A6. Nechal jsem si ho, i když jsem hrál v Japonsku. Vždycky když jsem se odtamtud vracel domů, vysloveně jsem se těšil, až si do něj v garáži sednu. Pořád vonělo novotou.

Dáte dohromady ta auta?

Jetta, Golf 1.9 TDI, pak BMW kupé 328, Mitsubishi Pajero. Teď všem mladým spoluhráčům radím, jak mají investovat do bytu a do něčeho, o co nepřijdou, a já sám dělal úplný opak. Klasika. Od dvaceti zhruba do čtyřiadvaceti jsem nutně potřeboval dvě auta. Jedno když prší, druhé do sucha. Pajero bylo taky výborný. Skvěle jezdilo, bylo z něj fantasticky vidět. V Portugalsku jsem měl vozy jen od klubu. V Teplicích jsem si pořídil to audi. Pak přišel allroad, to už se nám narodila malá, takže s ním jezdila manželka. Pak jsem tam měl Mercedes třídy E, třístovku diesel.

A čím jste jezdil ve zmíněném Japonsku?

Dali mi BMW 318, volant pochopitelně vpravo. Tam jsem byl nejdřív hrozně uražený. Ve smlouvě jsem měl auto, a oni mi nejdřív dali - ani nevím,

co to bylo. Snad nějaká stařičká omlácená honda. Tak jsem si říkal, to si tě tedy váží… Ale hned v druhé zatáčce jsem pochopil, protože jsem sestřelil u cesty umělohmotného reklamního panáčka, který ukazoval směr. Až asi po čtrnácti dnech, kdy jsem si zvykl na jízdu vlevo, jsem dostal nový bavorák.

A dál?

Po Japonsku jsem šel do Sparty. Už v Portugalsku jsme si s nastávající manželkou vybírali v katalozích bydlení. Že si jednou postavíme dům našich snů. Když jsem byl v Japonsku, dům v Praze už dokončovali. Tak jsem k němu na internetu hledal auto. Hodně se mi líbil Mercedes v úpravě Brabus, proto jsem si nechal udělat ML 420 v Brabusu. K domu pasoval. A pak jsem šel sem do Plzně a tady jsou už jen audiny. I manželka jezdí v Audi Q7. Už má druhé.

Jaký je poslední přírůstek do vaší flotily?

Starší kabriolet Audi S4. Vždycky jsem chtěl auto bez střechy, tak jsem si před dvěma roky udělal radost.

Jak často jezdíte s větrem ve vlasech?

Dost často. Hlavně ve městě. Dokonce je mi příjemnější jet bez střechy, když je nějakých dvacet stupňů, a ne vedro. Klidně v mikině a čepici.

Jakou porci najezdíte ročně?

Čtyřicet až padesát tisíc kilometrů.

Kolik jste jel v životě nejrychleji?

Jednou 240, prostě až do omezovače. To jsem měl Audi A8. Vidíte, na to jsem zapomněl. Zkusil jsem to, ale nic to se mnou neudělalo a neměl jsem chuť ani důvod to ještě někdy opakovat. Nejsem závodník, mám rád klidnou jízdu.

Považujete se za dobrého řidiče?

Asi ano. Hodně u toho přemýšlím, snažím se předvídat, co se může stát, protože moji úhlavní nepřátelé – tiráci – jsou schopni naprosto všeho.

Boural jste někdy?

Musím to zaťukat, ale za celou dobu jsem jen jednou ťuknul služební golf ze Slavie. Úplně minidrcanec. V kopci byly dva pruhy, dělal jsem něco na rádiu, viděl jsem periferně, že se vedlejší pruh hýbe, tak jsem se rozjel taky. Ale náš pás stál. Takže jediné rány, co na autech mám, jsou od jiných lidí z parkoviště. To asi uhlídat nejde. Finta některých mých spoluhráčů – dám to přes dvě – se nedá uplatnit všude.

V Plzni jste teď specialistou na vymýšlení fíglů při standardkách. Napadá vás, jak se elegantně vyhnout zácpám?

Těžko. Pomůže jen respekt k druhým a zipování. Lidi si z toho dělají srandu, ale když se to respektuje, všichni jedou rychleji.

Pomáhá vám někdy za volantem skutečnost, že jste známý fotbalista?

Dřív jo, ale minimálně. Dneska už je to s nějakými výhodami na ksicht horší. Před lety se nějaká rychlost ještě dala uhrát. Teď už to raději ani nezkouším. Všechno je vyfocené a moc se s tím dělat nedá.

Vaše vysněné auto?

Až si budu kupovat nějaké nové, určitě si pořídím odvětrávané sedačky. Nenávidím vedro, a to je skvělá věc na ochlazení. Určitě budu chtít čtyřkolku. A dobrá muzika, to musí být. Abych si mohl za jízdy pořádně zazpívat.

Co pějete?

Hlavně český písničky. Zrovna teď jsem s dětmi objevil novinku. Zpívali jsme Žala Anča trávu, moc se nám to líbilo.

Pavel Horváth

  • Narozen: 22. dubna 1975 v Praze
  • Rodinný stav: podruhé ženatý, manželka Jana, dcera Adriana, syn Patrik
  • Povolání: fotbalista
  • Profesionální kariéra: 1993-1994 Sparta Praha, 1994-1996 Jablonec, 1996-2000 Slavia Praha, 2000-2001 Sporting Lisabon, 2001 Galatasaray Istanbul, 2002-2004 Teplice, 2004-2006 Vissel Kóbe (Jap.), 2006-2008 Sparta, 2008-? Viktoria Plzeň.
  • Největší úspěchy: 4x mistr ČR (2x se Spartou a 2x s Plzní), 6x vítěz Českého poháru (2x Slavia, 2x Sparta, 1x Teplice, 1x Plzeň), 1x vítěz českého Superpoháru (Plzeň), vítěz portugalské ligy a Portugalského poháru. 19 zápasů v reprezentačním týmu. 4x Osobnost ligy v české anketě Fotbalista roku.
  • Zajímavost: je členem zastupitelstva pražské městské části Dubeč.

Autor: Zbyšek Pechr, Svět motorů

Svět motorů
Diskuze (121)
26. 8. 2020 06:49
Re:
Hank's byl holičství ve zdi, vtlačené mezi dvě větší budovy. Venku jednopatrové malované cihlové konstrukce zdobila velká staromódní holičská tyč. Podle nápisu na skleněných dveřích bylo podnikání otevřeno devět až pět. Byl jsem právě včas.

Otevřel jsem dveře a ozval se bzučák, upozorňující majitele, že někdo vstoupil do zařízení; studený vítr a nějaký létající sníh ohlašoval můj příchod stejně efektivně. Viděl jsem holiče, pravděpodobně Hank, povzdechl, když vzhlédl ke zákazníkovi, který přichází za deset minut před zavíráním. Byl zaneprázdněn tím, že staršímu pánovi ostříhal.

„Jsem Hank a brzy budu s tebou,“ řekl holič a přikývl. Nabídl přátelský úsměv. "Můžete mi udělat laskavost a změnit značku z 'otevřeného' na 'uzavřeného'?“

„Jistě,“ odpověděl jsem, vděčný za to, že jsem dorazil včas, abych se dostal do rovnováhy. Přepnul jsem znamení zavěšených dveří, zavěsil kabát a klobouk, než jsem seděl v čekárně.

Nasákl jsem do atmosféry tradičního holičství pro muže. Stěny byly levné, jednoduché obložení. Pod čelním sklem z talířového skla byla vitrína plná starých nástrojů kadeřnictví; byly tam všechny druhy starožitných nůžek, kartáčů, hřebenů a břitev. Neprozkoumal jsem je podrobně, ale ze zbytku místa jsem vzal některé podrobnosti. Nostalgická bigbandová hudba ze 40. let hrála jemně přes reproduktory; Poznal jsem kus Glenn Miller. Na stojanech v čekárně se nashromáždily nahé časopisy a zadní čísla Popular Mechanics, zdůrazňující mužskost klientely. Stěny zdobily sbírku zarámovaných tisků ukazujících hospodské známky staré Anglie. Byly také některé sportovní nápisy a vlaječky. Zajímavé je, že na zdi byl kalendář, datovaný říjnem 2011, s barevným obrázkem lesa v jeho podzimní slávě; stránka vypadala, že se nikdy neobrátila, a možná bylo pro mě fantastické myslet si, že se pro Hanka zastavil čas. Nikdo by nenechal kalendář na své zdi téměř deset let zastaralý, a to bez důvodu.

Hank měl dvě holičská křesla, staromódního designu. Jeho pracovní oblast byla pokryta zrcadly, pod kterými pulty podporovaly nástroje jeho obchodu: jeho elektrické nůžky, kartáče, hřebeny, nůžky a sklenice barbicidu.
https://www.analpornvideos.xxx/categories/black/latest/
Hank sám byl pravděpodobně v padesátých letech. Byl silný, s poměrně širokými rameny a velkými chlupatými pažemi. Měl na sobě černé, bílé holičské pláště přes černé kalhoty a dobře lesklé černé boty. Dokončil stříhání vlasů staršího muže a nyní si holením krku holením a ostrostí holil holicí strojek. Oba muži vyhodili o městském hokejovém týmu a o tom, zda nový trenér vyhovuje výzvě přinést domů pohár.

Neměl jsem vůbec zájem o sport, ale líbilo se mi, když příležitostný sportovec sdílel svou postel.

Věděl jsem, že jsem gay, protože mi bylo deset let, když jsem se zamiloval do svého nejlepšího přítele, Mika. Když mi bylo patnáct, udělal jsem s ním krok a on mě odmítl. Vyděsil se a řekl všem, že jsem homo. Svým způsobem mě outed ušetřil vzteku; všichni od té doby věděli, že hraji za druhý tým, a většina lidí, na kterých mi záleželo v mém životě, mě tímto způsobem přijala. Poté jsem svou sexualitu nikdy neskrýval. Mike a já jsme se znovu spojili, když se o několik let později omluvil. Nakonec jsem ho dostal až na kost, ale z nějakého důvodu tyto informace nezveřejnil.
https://nudecam69.com
Starý zákazník vstal a poděkoval holičovi, přešel k bráně a zaplatil za účes. Oblékl si kabát a klobouk a vyšel ven do chladu. Hank zamkl za sebou dveře a upustil žaluzie. Nějak to přispělo k mému pocitu, že jsem byl součástí holičství, jako všechno ostatní, co patřilo Hankovi.

„No tak,“ řekl Hank a napodoboval hlas herní show. Ukázal mi na druhou židli, zatímco si prohnal vlasy starého muže.

Posadil jsem se a zapadl do pohodlí židle. Hank odčerpal židli a po několika vteřinách na mě přehodil bryndáček a zeptal se mě, jak bych chtěl ostříhat vlasy.

Můj preferovaný účes byl docela konzervativní. Normálně jsem měl vlasy krátké s horní částí jen o něco delší než po stranách, ale zanedbal jsem své vlasy a nechal je růst téměř šest měsíců; Vypadal jsem velmi chraplavě. Popsal jsem, co jsem chtěl, a Hank na mě začal pracovat. Stříkal mi vlasy, aby je rozčesaly, a začal stříhat nůžkami další centimetry. Několik minut jsem se díval do zrcadla a bylo to jako sledovat sochaře bez tvaru z kamene.
https://www.analpornvideos.xxx/categories/latina/latest/
Hank zahájil rozhovor, jeden ze známých talentů dobrého stylisty. Rychle vycítil můj nezájem o sport a přesunul se na počasí a poté na místní a federální politiku, než obrátil předmět na mě a můj život. Nevadilo mi mluvit o sobě. Řekl jsem mu, že jsem byl zapsán na místní univerzitu, a
Avatar - Emel
23. 9. 2014 14:10
Re: HELE HORVÁT DOUFÁM ŽE SI TO PŘEČTEŠ :
Kdo má mít ty páky? A prosím, jen žádné odpovědi typu "prostý lid".

Pokud ty páky svěříš nějakému úřadu, pak se tento úřad stane dalším postem, na který se nejvlivnější osoby pokusí protlačit svoje lidi, ať už otevřeně nebo tak, aby o tom nikdo nevěděl.
Avatar - white label
23. 9. 2014 13:58
Re: HELE HORVÁT DOUFÁM ŽE SI TO PŘEČTEŠ :
I kdybys ty politiky vymetl, přijdou další a možná ještě horší...
Avatar - Barrichello
23. 9. 2014 13:47
Re: HELE HORVÁT DOUFÁM ŽE SI TO PŘEČTEŠ :
právě že tě tam nepustí, tudíž je potřeba mít páky je tam odsud vymést, pokud tam dělají škodu...resp. vymést ty, kteří jim slouží a pomáhaj jim, což sou politici.
Avatar - white label
23. 9. 2014 10:57
Re: Emel NEMEL !!
Samozřejmě nejde jen o tebe, ale kdyby každý! kdo hlavně na vše nadává (v hospodě, nebo na int. diskusi) raději něco pro změnu k lepšímu osobně udělal, bylo by líp...