Rozhovor se Zdeňkem Štybarem: V serpentinách mi žádný auto nestačí

Na naše setkání přijel necelý měsíc po lékařském zákroku ramene a krátce po operaci zubů. Obojí jsou následky nezaviněných těžkých pádů ze závodů. Ochotně však pózoval a stejně tak mluvil o všem, co nás zajímalo. Jeho vystupování představovalo po všech stránkách výkon prvotřídního profesionála.

Na internetových stránkách uvádíte jako jedno ze svých hobby auta. Kde se zrodil váš kladný vztah k nim?

Sedávám v nich odmala při cestách na závody, ať už jako pasažér nebo řidič. Kilometrů po závodech v celé Evropě už byly statisíce, a dosud mě to neomrzelo. A když například cestuji letadlem, koupím si ke čtení časopis o autech, ať je to v češtině, angličtině nebo ve vlámštině.

Byly vaše motoristické začátky oficiální až v autoškole, nebo jste zkoušel volant už dříve?

Možná bych to neměl říkat, ale snad už je to promlčené. Je fakt, že táta mi často v okolí Stříbra auto půjčoval, takže do autoškoly jsem už nastoupil

připravený.

Spočítal byste vozy, které vám prošly rukama?

První byla Honda Civic, kterou rodiče koupili kvůli nedostatku peněz jako bouranou a táta ji postupně opravil. Musel jsem dlouho čekat, než mi naši

dovolili, abych s ní jezdil. A tak nějak ve mně zůstalo, že aut je potřeba si vážit a starat se o ně. Dělám to dodnes. Mám rád, když ho mám umyté a uvnitř je pořádek.

Jaká byla další?

Po civiku následoval Volkswagen Sharan a po něm Renault Laguna, první auto, které jsem sám vlastnil. Pak už přišel díky sponzorství Škodovky Superb a teď je to Octavia RS v mé oblíbené černé barvě i s černými koly.

Motorka vás nikdy nelákala?

Jednou jsem si půjčil silniční naháč, po pár kilometrech si ho osahal, trochu se projel a pak odevzdal klíčky. Motocykly nejsou nic pro mě.

Bojíte se?

Mám respekt z tohoto způsobu jízdy. Nechci riskovat, že mi v lepším případě spadne třeba jen na nohu a přivodím si zranění, které mě může stát část sezony. Ovšem úplně jsem na ně nezanevřel.

Co tím myslíte?

Mezi vánočními svátky a silvestrem se mi už třikrát podařilo vyhrát závod, kde je cenou za vítězství skútr Vespa. Takže mám doma malý motosalon.

Používáte je?

Když vyjedu na trénink na kole, jeden z nich si vezme manželka nebo trenér a doprovázejí mě na něm.

Jaký máte vztah k větším vozům?

Ve dvaceti letech jsem si udělal zkoušky na kamion a jednou se mi to náramně hodilo. Při cestě ze závodů ve Španělsku totiž nebylo řidiči našeho

týmu dobře, a tak jsem si sedl za volant obytného camperu a odřídil ho až zpátky do Belgie.

Kterou trasu jezdíte nejčastěji?

Z belgického Essenu kousek od Antverp, kde bydlíme s manželkou, mířím často domů za rodiči do Stříbra. Většinou vyjíždím v šest sedm večer, abych se vyhnul většímu provozu. Když je v Německu volná dálnice, není důvod, abych cestu k našim nezvládl za šest hodin.

Nemají o vás rodiče strach, když jste neustále na cestách?

Pořád. Když jsem měl týden řidičák a vracel se z Itálie, nevěděli to. Po návratu domů se pak o ně málem pokoušel infarkt. Díky současným technologickým možnostem jsem však s nimi takřka denně v kontaktu a snažím se jim dát po každé cestě vědět, že jsem v pořádku.

Copak děláte během putování mezi Belgií a Českem?

Většinou polovinu cesty protelefonuji přes handsfree a druhou půlku poslouchám muziku.

A jak rychle jezdíte?

Když jsem jednou pospíchal, bylo to až 270 km/h.

Není to příliš?

To byla výjimka. Za volantem opravdu neriskuji, ale na prázdné německé dálnici se dá jet hodně rychle a bezpečně. Ale když je někde omezená rychlost, je ze mě ukázněný řidič.

Dodržujete předpisy?

Určitě! Například v Belgii je povoleno sedmdesát na vedlejších silnicích a na dálnicích 120 km/h. Tam si můžu na adaptivním tempomatu, což

je mimochodem báječná elektronická pomůcka, nastavit stodvacítku, jet v naprostém klidu. Vím, že mě nikdo nepředjede, protože všichni jedou také

vzorně jako já.

Jak vnímáte všechny technické novinky, kterými býváme při řízení obklopeni?

Někdy si říkám, že je až neuvěřitelné, čím vším současné vozy disponují. Ať už je to asistent dálkových světel, navigace, adaptivní tempomat nebo asistent jízdy v pruhu. Občas mívám pocit, že řidič hýčkán podobnými vychytávkami může až degenerovat.

Vozíte si kolo v autě?

Pokaždé, i třeba jen rozložené horské, které mám teď v superbu. Jednou se mi to hodně vyplatilo.

Podělíte se o takovou zkušenost?

Vracel jsem se s sharanem plně naloženým cyklistickým materiálem. Najednou v motoru cosi zahvízdalo a poroučelo se turbo. Zavolal jsem tátovi

do Stříbra, vyložil z auta skoro všechno, jel si na kole na dvě hodinky zatrénovat, dal si v jedné restauraci pizzu a vrátil se do auta. Chvíli jsem si zahrál na počítači a už přijel táta s autem, do kterého jsme všechno přeložili a uháněli domů.

Promítá se do vaší jízdy autem zkušenost cyklisty a naopak?

Hodně mi pomohly zážitky z Belgie, kde má na křižovatce nebo kruhovém objezdu pokaždé přednost cyklista. Pokud jsem za volantem, snažím se dívat na situaci o dvě až tři auta dopředu, abych byl včas připravený. Pomáhá mi to také na dálnici, když se třeba začnou předjíždět dva kamiony ve chvíli, kdy to nejméně potřebujete.

Kolik kilometrů zdoláte ročně?

Dříve to bylo v autě až šedesát tisíc, ale teď už tolik cestovat nemusím. Loni to bylo kolem pětatřiceti tisíc a stejně velkou porci zvládnu za rok i na kole.

A když jsme u rychlostí, kolik jste už jel na kole?

Ve sjezdech v Alpách to může být až 110 km/h. To jsou okamžiky, kdy nám žádný automobil nestačí.

Sedáte si pokaždé za volant, nebo v klidu přepustíte řízení i někomu jinému?

Pokud jsem po závodě unavený, v superbu se natáhnu dozadu a odpočívám. Není moc lidí, ke kterým mám důvěru, ale patří mezi ně třeba manželka, ta řídí opravdu výborně. Sama navíc ráda a hodně jezdí naším druhým autem, což je Mini Cooper Countryman.

Probíráte v cyklistickém týmu Omega Pharma – Quick Step s kolegy také auta?

Cokoliv kolem závodů a pak už jedině auta! Například Angličan Mark Cavendish dostal za vítězství v bodovací soutěži na Tour de France tehdy nejnovější model sportovního mclarenu. Belgičan Tom Boonen si pro změnu pořídil Ferrari F12 Berlinetta a ohromný fanda je taky Němec Tony Martin.

Chtěl byste při řízení zkusit něco, co jste za volantem ještě nepoznal?

Určitě by mě lákala škola smyků, to probíráme s kluky v týmu hodně často. Je to podobný adrenalin jako třeba rychlá jízda na kole. A pokud bych se mohl projet něčím silným a rychlým na okruhu, určitě bych neodmítl.

Zdeněk Štybar

• Narozen: 11. 12. 1985
• Rodinný stav: ženatý (manželka Ine)
• Bydliště: Essen (Belgie), Stříbro
• Tým: Omega Pharma - Quick Step
• Povolání: profesionální cyklista
• Hobby: auta, cestování, golf
• Úspěchy: vítěz české ankety Král cyklistiky (2014)
• Cyklokros: mistr světa (2010, 2011, 2014), juniorský mistr světa (2005 a 2006), mistr ČR (2008–2013)
• Silnice: vítěz Eneco Tour (2013), vítěz etapy na španělské Vueltě (2013), vítěz závodu Binche-Chimay-Binche (2014), 5. místo v podniku Paříž-Roubaix (2014), mistr ČR v silniční cyklistice (2014)