Rozhovor s Taťánou Kuchařovou: V autě jsem už zvládla 280 km/h!

Létá a jezdí po celém světě, teď je ale Taťána Kuchařová hodně v Česku. Může za to účast v taneční soutěži Star Dance. A právě mezi tréninkem waltzu a jivu si našla čas na povídání, k němuž přisedl i její lektor a zároveň partner v taneční soutěži Jan Onder.

Co mají tanec a auta společného?

Taťána: Vášeň přece! Pro obojí jí potřebujete plné hrsti. Tanci i řízení se musíte plně oddat, pak z nich máte pravý požitek.

Honza: A nezapomeň na tvary! Obojí je půvabné a elegantní. Není moc podobných radostí jako tancovat a řídit auta.

Takže asi držíte volant dost rádi, že?

Taťána: Pořád – a strašně moc! Když mám dobrou náladu, řízení si opravdu užívám. A i pokud jsem unavená, tak si za volantem vlastně odpočinu. Poslední dobou docela dost jezdím po Česku a hlavně cestu za rodiči do Opočna si v podzimní přírodě vážně vychutnám.

Honza: Auta jsou vedle tance mým největším koníčkem. Nesmí to ovšem překročit určitou hranici. Sedím za volantem denně, ročně najezdím devadesát tisíc kilometrů. Takže přiznávám, že mě poslední dobou přepadají i myšlenky na osobního řidiče.

Co je pro vás v autě nejdůležitější?

Taťána: Zvuk. Vychutnávám si muziku, a když chci mít naopak klid, zaposlouchám se do motoru. Ten je asi vůbec nejdůležitější. Miluju, když má auto odpich. Šlápnu na plyn a chci, aby to frčelo!

Honza: V tom jsem zajedno. A pak jsem dost ulítlý na interiér. Musí být pohodlný a čistý. Mám rád všechny ty ovladače a světýlka na displeji u volantu.

Takže o vůz asi hodně pečujete.

Honza: Tak to vůbec! Ovšem doma v Sokolově si dám čas od času auto kompletně umýt a vyčistit. Sám si hlídám techničtější věci. Abych měl odpovídající gumy, vyměněný olej, vodu v ostřikovačích.

Taťána: Já to taky nechávám spíš na jiných. Auto si dávám mýt i čistit ručně. Když už Honza mluvil o interiéru, musím přitakat. Mám ráda, když je v autě čisto a voňavo jako v pokojíčku.

Pustíte do tak čistých vozů vůbec někoho? Nebo dokonce za volant?

Taťána: Pokud má dotyčný moji důvěru jako třeba můj přítel, nemám problém si sednout vedle. Může se spolehnout, že si vedle mě nikdy nezdřímne. Mám totiž potřebu si neustále povídat na jakékoliv téma. A to je užitečné, že jo?

Honza: No nevím. Já taky nechám klidně řídit přítelkyni, ale vedle ní usnu hned.

Kolik už jste v autě jeli?

Taťána: Dvě stě osmdesát. Ale bylo to na okruhu v Brně a neřídila jsem. Volant držel profík, náš rodinný kamarád Michal Matějovský. Pořádný adrenalin!

Honza: Tak to jsem krapet níž, ale dvě stě čtyřicet mi taky bohatě stačilo.

A co odvrácená stránka: havárie?

Taťána: Mám za sebou jednu dost drsnou. Na dálnici z Plzně na Prahu mi ve sto třiceti praskla zadní pneumatika. Očesala jsem

několikrát svodidla z obou stran, auto se mnou přeletělo na svah, a ještě se převrátilo. Vylézt jsem musela zadním okénkem, ale bez jediného škrábnutí.

Honza: Já mám spíše úsměvné šťouchance. Když jsem získal v osmnácti řidičák, trvalo půl roku, než se podařilo rodiče přemluvit, aby mi půjčili auto. A hned při druhé vyjížďce do mě na parkovišti jeden pán drsně nacouval.

Nevolil asi zpětné zrcátko ke správným účelům. Vy ano, nebo ho využíváte i jinak?

Taťána: Během jízdy určitě ne. Ale jinak když se potřebuji upravit, dívám se do něj samozřejmě dost často.

Asi jako každá žena…

Taťána: Tak to pr! Jsem přesvědčená, že muži na sebe hledí ještě víc a do zrcátka koukají častěji než ženy.

Honza: Kecá, myslím, že to tak rozhodně není.

Taťána: Ty kecáš!

Honza: Dobře, přiznávám, že když jedu na jednání, než vystoupím, podívám se do zrcátka, jak vypadám. Ale myslím si, že u mužů potřeba vzhlížet se ve zpětném zrcátku není tak nutkavá jako u žen.

Najezdili jste toho hodně. Přesto: máte, co se týče volantů, ještě nějaký nesplněný sen?

Honza: Jezdím českou klasikou, octavií. Takže by mi nevadilo přesedlat do nějakého toho mercedesu.

Taťána: Za život jsme vystřídala opravdu hodně aut a měla možnost řídit několik rychlých speciálů, ale opravdovým snem je anglická klasika. Bentley. Takové auto už nejezdí, ale pluje. Byla by rozkoš ho řídit!

Honza: Tak změna! Umím si představit, jak bych si takové auto při řízení taky vychutnal! Takže bentley. Ale v lepší výbavě než Taťána!

Silnice světa očima Miss World Taťány Kuchařové

Díky své profesi sjezdila celý svět, takže může srovnávat. Jak se podle Taťány Kuchařové liší řízení na jednotlivých světadílech?

Evropa: Ideální spojení, to je pro mě Toskánsko a kabriolet. Také tuhle cestu na příští rok chystám. Auto a pěknou trasu přes Švýcarsko, Monako, Francii, Provence a dál.

Asie: Opak, úplná hrůza! Teda v podání Číny či Vietnamu. Na jedné motorce se tam přepravuje celá rodina, o bezpečnosti vůbec nemůže být řeč. Řidičák má v těchto zemích málokdo, ale řídí tam snad každý.

Afrika: Tam to podle mých zkušeností kupodivu tak špatné není. Afričané docela dobře řídí, přišlo mi tam na silnicích docela bezpečno. Samozřejmě se jezdí v tom, na co chudí Afričané mají.

Amerika: Z ní mám jeden nejdůležitější poznatek. Respekt k dopravní policii. Můžeme jen závidět. Taky jsem si vyzkoušela v roli navigátora Rallye Dakar v Argentině. Nezapomenutelná zkušenost!

Austrálie: Mám hrůzu z řízení vlevo. Pořád se mě zmocňuje pocit, že se na mě všechno řítí, odkud nemá. Ale příští rok se chystám splnit si velký sen a projet si Nový Zéland na čtyřkolkách. Moc se těším!