Rozhovor s Václavem Noidem Bártou: V Praze se mnou cloumá vztek

Když se rozpovídá o svém vztahu k automobilům, motocyklům a motorům všeobecně, nezapírá, že býval pořádný divoch. Bárta rád řádil především s vozy se zadním pohonem a líbilo se mu zejména driftování.

Vzpomenete si na své první motoristické kroky?

Začínal jsem na babetě, kterou mi rodiče dali za vysvědčení ještě na základní škole. V patnácti přišlo pokračování s jawou „kejvačkou“, následovala ČZ 175 a dvěstěpadesátka Jawa. Tam začal vznikat můj vztah k motorkám.

Jak jste se skamarádil s auty?

Začalo to rodinnou Škodou 120, ale tehdy ještě neoficiálně na polních cestách a za doprovodu otce. Na řidičák jsem se hodně těšil, takže přišel hned v osmnácti.

Začal jste po jeho získání okamžitě řídit?

Jasně, tu rodinnou škodovku. Následovalo clio a pak už toho bylo víc.

Spočítal byste váš dosavadní vozový park?

Po autech, která jsem jmenoval, přišel bavorák E30, nějaká BMW pětkové i sedmičkové řady, několik mercedesů včetně „géčkové“ třídy. Zatím posledním v řadě je současný Hummer H2, který mám dva a půl roku.

A jste s ním spokojený?

Je to můj splněný sen a současně neuvěřitelně praktické auto. Dají se s ním projet veškeré terény, vejde se do něj úplně všechno a je absolutně spolehlivé. Samozřejmě s ním často jezdím na ryby nebo natáčení. A za rok v něm nakroutím odhadem kolem čtyřiceti tisíc kilometrů.

Rozčilujete se za volantem?

Těžko se mnou pohne cokoliv, co dělají řidiči kolem mě. Začal jsem se postupem času zklidňovat, až jsem se dopracoval do podoby účelového řidiče, kterému stačí přemisťovat se z bodu A do bodu B. Musím ovšem vyjet mimo hlavní město.

Proč?

V Praze se mnou občas zacloumá vztek, když vidím nebo na vlastní kůži zažívám nejrůznější lumpárny, kterých jsou někteří řidiči schopni. Člověk má občas pocit, že jezdí mezi kaskadéry.

Co s vámi dělá představa o pokérovaném drsném muži, vyznavači rockové hudby?

Jsou to jen klišé, která se všeobecně vžila. Já už jsem u aut. A myslím, že u nich zůstanu.

Proč jste se rozloučil s motorkami?

Osobní rychlostní rekord mám s cestovní Ducati 848, když jednou šlapala 260 km/h. To bylo hodně drsný. Tehdy jsem si uvědomil, že tohle už nemusím a motorka půjde pryč.

Jenom kvůli tomuhle zážitku?

Když jedu kolem svodidel, pokaždé mě napadne, co by se stalo, kdybych tam třeba nechal nohu. To by nebylo pro moji práci příliš šťastné. Navíc

do ducati i staré hondy jsem kupoval každý rok nové baterie a to také lezlo do peněz. A ani mě už nebavilo v létě se neustále soukat do páteřáku, oblékat kombinézu a vysoké boty. To si raději v lehkých mokasínech a tričku sednu do hummeru.

Pokaždé za volant, nebo se necháte svézt někým jiným?

Já a spolujezdec? V žádném případě! Nepřichází v úvahu, že bych seděl vedle řidiče, nebo dokonce na zadním sedadle. To bych asi nepřežil. Když mi někdo nabídne, že někam pojedeme, říkám fajn, ale řídit budu já.

Vraťme se ještě k motocyklům. Užil jste si řízení před několika lety v Maroku při expedici Cestou necestou?

Zásluhou skupiny lidí kolem ředitele Hudebního divadla v Karlíně Egona Kulhánka jsme projeli tři a půl tisíce kilometrů, především v písku. Musím říci,

že jsem si tam často hrábl na dno. Bylo toho na mě dost. Zážitků tam člověk nasbíral každý den na knížku.

Můžete nějaký takový moment připomenout?

Když musíte pod africkým sluníčkem měnit v motorkářské kombinéze píchlou gumu, nemáte se čeho napít a víte, že musíte, protože tam nejde zůstat, je to hodně drsné. Bylo určitě dobře, že nás jelo několik a člověk věděl, že není sám. Jinak by se to nedalo.

O to víc teď obdivuju kluky, kteří jezdí na motorce Rallye Dakar. V neskutečně řídkém písku nebo přes spoustu kamenů lítat stopadesátkou a držet plyn… To chce odvahu nebo přepnout mozek, protože jinak se snad ani nedá jet.

Kde máte jako řidič největší strach?

Tam, kde hrozí, že to bude klouzat. Ať už na trávě, sněhu nebo zledovatělé silnici. Před tím mám hodně velký respekt.

Jak jdou dohromady hudba a auta?

V mém případě rozhodně. Za volantem často poslouchám muziku. Jednak pracovně, když například potřebuju domíchat nebo dodělat nějaké cédéčko, řeším to za jízdy. Pokud si chci odpočinout, pustím si něco klidnějšího, jedu svých devadesát a nikam nespěchám.

Takže si vás policisté ani nevšímají?

Mám povětšinou dobré zkušenosti, i když debata s nimi pro mě občas končí pokutou. Víte, já bych nechtěl být v jejich kůži. Člověk udělá čas od času nějakou chybu nebo přestupek, tak proč to v klidu nepřiznat a nepřestat se zbytečně hádat? Samozřejmě se snažím tu pokutu stlačit co nejníže a občas se to povede.

Závodil jste někdy na motorce nebo v autě?

Jednou jsem si užil závodní supermotard a rád bych vyzkoušel okruhy s autem, to by mě hodně bavilo. A co by bylo určitě nejvíce, je destruction derby. To jsem zažil jednou s „céčkovým“ mercedesem se zadním pohonem. Byl to teda adrenalin vážně brutální, a přitom senzační.

Co vás přitahuje na motorismu z pozice diváka?

Mám rád lahůdky jako freestylové kousky, které dělá Travis Pastrana s kamarády v show Nitro Circus. A vůbec, freestyle motokros je nádhera. Podobné je to s auty, kde se nemůžu vynadívat na to, co předvádí Kenny Block v akcích Gymkhana. Ať už to jsou neuvěřitelné smyky, skoky, slalom, driftování nebo neskutečně přesná jízda na hraně.

A existuje po takové směsici zážitků ještě něco, co vás láká vyzkoušet?

Zažil jsem ve Finsku jízdu na skútru v oblasti za polárním kruhem. To byl pohodový adrenalin v nádherné přírodě, která se jen tak nevidí. Chtěl bych si to zopakovat.

Václav Noid Bárta

• Narozen 27. října 1980.
• Povolání: zpěvák, hudební skladatel, textař, herec.
• Stav: přítelkyně Gabriela Dvořáková.
• Od čtyř let se učil hrát na klavír, flétnu a klarinet. Později jako samouk na kytaru, basu a bicí. V populární a rockové hudbě spolupracoval jako skladatel, aranžér a zpěvák s Michalem Pavlíčkem, Kamilem Střihavkou, Martinem Poštou, Lucií Bílou, Bárou Basikovou a skupinami Arakain, Dymytry a Check Point.
• Vytvořil role v muzikálech Excalibur, Elixír života, Dáma s kaméliemi, Obraz Doriana Graye, Němcová, Robin Hood a Hamlet. Na scéně Hudebního divadla Karlín vystupoval v muzikálech Carmen (Garcia), Jesus Christ Superstar (Jidáš Iškariotský a Pilát Pontský) a Aida (Radames).
• Je autorem hudby k muzikálu Němcová, k filmu Kajínek, v němž ztvárnil i roli spoluvězně titulního hrdiny, a složil ústřední píseň k seriálu Obchoďák na TV Prima, kterou i nazpíval.
• Vydal sólové album Václav Noid Bárta s cover verzemi známých hitů a také vlastní písničky. Při jeho tvorbě spolupracoval s dirigentem Kryštofem Markem a Českým národním symfonickým orchestrem. Jako hosté na něm vystupují houslová virtuoska Gabriela Demeterová a Emma Smetana.

Foto: Tomáš Matějovský, Martin Polák a Profimedia.cz