Rychlé dámy: Nejúspěšnější ženy v automobilových závodech

Ač se to zdá k nevíře, krásnější polovina lidstva se začala hlásit o slovo už při pionýrských závodech, které probíhaly v 90. letech devatenáctého věku. První historicky doloženou dámou, která změřila svoje síly s muži, byla Francouzka Marie Laumaillé, choť v té době úspěšného cyklisty Alberta Laumaillého. Startovala v závodě Marseille-Nice v roce 1898! Na lehounké tříkolce De Dion-Bouton s řídítky těch skoro 227 km ujela za necelých třináct hodin a skončila na 27. místě. Možná v poli poražených, jenže během klání havarovala, vykloubila si čelist. I přes bolestivou újmu prokázala neuvěřitelnou odvahu, když dorazila do cíle. Klobouk dolů...

Průkopnická francouzská firma navíc neváhala využívat dam v reklamě na své tricykly. Třeba Ellen Jouanny, vítězku prvního čistě ženského závodu na stejném strojí, který se konal na hipodromu v Longchamp již o rok dříve. Úspěšné de dion-boutony byly však z dnešního pohledu spíše motocykly než automobily... Pravdou také je, že ještě ve dvacátých letech minulého století mnoho dam nemělo ani vůdčí listy. Ale tehdy se začala rodit v Československu hvězda...

Eliška Junková

Eliška Junková je stále považována za nejlepší závodnici všech dob. Rodačka z Olomouce přitom začínala jako spolujezdkyně svého manžela Čeňka, navíc nikoli na Bugatti, nýbrž s vozem Mercedes. Její pozdější úspěchy v závodech do vrchu (Lochotín-Třemošná, Zbraslav-Jíloviště, Knovíz-Olšany) zastínily ty evropské, ať už v GP Německa sportovních vozů, nebo na Targa Florio 1927 a 1928. Poprvé dokonce přetěžký sicilský závod chvíli vedla, ale musela odstoupit. Napodruhé dojela i přes problémy pátá a nejlepší ze soukromníků. Po tragickém skonu chotě na Nürburgringu 1928 závodit přestala, její kariéra trvala pouhých pět let, přesto byla velmi úspěšná. Později cestovala a věnovala se novinařině. Opustila nás ve třiadevadesáti letech, V mých osobních vzpomínkách zůstane navždy zapsána coby elegantní milá dáma, i přes svůj už tehdy vysoký věk stále s výtečnou pamětí. Potkal jsem ji v červnu 1989 při znovuobnoveném závodě Knovíz-Olšany.

Pat Moss

Sestru „korunního prince“ formule 1 si vybral za ženu legendární švédský soutěžák Erik Carlsson. Jenže Patricia Ann se proháněla po šotolinových i asfaltových cestách dávno před svatbou, i když začínala coby jezdkyně na koních, skákala parkur. Oficiálně získala pětkrát titul rallyeové mistryně Evropy v dámské kategorii (období 1958-1965) a uspěla v náročných podnicích Evropy i Afriky (Monte Carlo, Acropolis, Lutych-Řím-Lutych, Coupe des Alpes, RAC, San Remo, Sestriere, Tour de Corse, East African Safari). Obsazovala pravidelně místa v první desítce, několikrát i absolutně vyhrála. Jezdila s vozy koncernu BMC, ale rovněž se saaby, fordy, lanciemi a alpinami. Od konce roku 1969, kdy se jí narodila dcera, už se objevovala na rampách méně, kariéru ukončila o pět let později. Zemřela v říjnu 2008, bylo jí třiasedmdesát.

Lella Lombardi

Na Italku si vypomenou ti, kteří v sedmdesátých a osmdesátých letech jezdili do Brna. Její doménou byly sportovní a cestovní vozy, konkrétně evropské mistrovství. V roce 1981 dokonce pilotovala obrovitý Chevrolet Camaro, později úspěšnou Alfu GTV6 ve dvouapůllitrové třídě. To už ale měla dávno za sebou kariéru v monopostech včetně formule 1. V Grand Prix Španělska 1975 dojela na Marchu 751 v barvách svého sponzora, výrobce kávy Lavazza, šestá. Závod v barcelonském parku Montjuïc nechvalně proslul hrozbou bojkotu kvůli nedostatečně upevněným svodidlům. Skončil tragédií, letící Embassy Hill GH1 Rolfa Stommelena, kterému upadlo zadní křídlo, zabil pět diváků. Carlos Pace (Brabham) se mu snažil vyhnout, ale taktéž havaroval. Velká cena byla po 29 kolech zastavena, takže se rozdělovaly pouze poloviční body, nicméně onen Lellin je jediným ženským zářezem do tabulek v celé historii mistrovství světa F1. Bohužel zemřela relativně mladá, v pouhých padesáti letech na rakovinu.

Michèle Mouton

Legendární Francouzka je dosud jedinou dámou, která kdy vyhrála soutěž MS v rallye, její úspěšná britská předchůdkyně měla smůlu v tom, že se tehdy světový šampionát ještě nepořádal. Michèle začínala jako spolujezdkyně, její otec jí však na zkoušku koupil Alpine A110 - a tak se přesunula za volant. Uspěla, později ji vyměnila za fiaty, lancie a autobianchi. Angažoval ji Fiat France, jenže největších úspěchů dosáhla v továrním týmu Audi s Quattrem. Získala čtyři vítězství (Sanremo 1981, Portugalsko, Acropolis a Brazílie 1982). Ve své nejlepší sezóně skončila druhá mezi jezdci za Walterem Röhrlem... Dvakrát se jí podařilo ovládnout Pikes Peak, nejprve v kategorii Rally Open (1984), poté i absolutně (1985). Po zrušení skupiny B se závodění vzdala, stačila ještě vyhrát německé mistrovství v roce 1986 na Peugeotu 205 Turbo 16. Založila rodinu a stála u zrodu Závodu šampionů, který se pořádá dodnes. Trochu pozapomenutým je jeden atypický triumf : v roce 1975 absolvovala čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans. Na Moynetu LM75 se čtyřválcem ROC-Simca v barvách Esso ovládla třídu dvoulitrových sportovních vozů, čistě ženskou posádku tvořily ještě Christine Dacremont a Marianne Hoepfner.

Lynn St. James

Dokud se na závodních tratích neobjevily Sarah Fisher a Danica Patrick, nebylo v USA známější rychlé ženy. Stala se teprve druhou v historii, která se dokázala kvalifikovat do 500 mil Indianapolis, v roce 1992 jí dokonce patřil prestižní titul Nováčka roku. Ve Staré cihelně startovala sedmkrát, objevila se i v jiných závodech šampionátů CART a IRL. Největší úspěchy zaznamenala v prestižních amerických vytrvalostních kláních v Daytoně a Sebringu, i když se jednalo pouze o triumfy ve třídě. V Le Mans dvakrát na Spice skupiny C odpadla, podruhé v čistě ženské posádce s ex-pilotkou F1 Desiré Wilson a Cathy Muller, sestrou mnohonásobného šampiona Trophée Andros a mistra světa cestovních vozů Yvana Mullera. Kariéru ukončila až na přelomu milénia, v 53 letech, nyní pracuje jako komisařka pro NASCAR.

Desiré Wilson

Jihoafričanka Desiré Wilson se stala jedinou, která kdy zvítězila v závodě s monopostem F1: v dubnu 1980 na Wolfu WR4 stáje Theodore Racing Teddyho Yipa dominovala Evening News Trophy v Brands Hatch, součásti britského šampionátu Aurora. Do britské GP se ale na privátním Williamsu FW07 o čtvrt roku později nekvalifikovala, i když se závod konal na stejné trati. S Alainem de Cadenetem a jeho modifikovanou lolou však uspěla ve vytrvalostních závodech: konkrétně v 1000 km Monzy a šestihodinovce v Silverstone. Zúčastnila se domácí VC Jižní Afriky 1981 (Tyrrell 010), ale ta se kvůli válce mezi FISA a FOCA nejela jako mistrovská a v podpisu dalšího kontraktu jí zabránil nedostatek sponzorů. Bez výraznějšího zářezu zkoušela formuli CART (opět pro Yipa), nicméně zaznamenala ještě několik pěkných výsledků ve sportovních vozech (třeba sedmé místo v Le Mans 1983 na Porsche 956). V 90. letech závodila s formulemi i cesťáky v USA.

Ellen Lohr

Německá závodnice se zapsala do povědomí coby jediná vítězka závodu německého mistrovství cestovních aut DTM: v květnu 1992 vyhrála první jízdu na Hockenheimringu s Mercedesem 190 E 2.5-16 Evo II. Její kariéra je ale velmi bohatá: přes motokáry, formule Ford a 3 a právě cestovní vozy se dostala až k rallye a maratónům. Okusila dokonce i africký Dakar, a to hned třikrát, dále pak okruhové závody GT i Porsche Supercup. Naposledy se vrátila do evropského šampionátu tahačů, ve kterém účinkovala už v druhé polovině 90. let.

Jutta Kleinschmidt

Jutta Kleinschmidt se proslavila hlavně v pouštních maratonech. Začínala v roce 1987 ještě na motocyklu BMW. Později přesedla na čtyři kola, i když nejprve jen jako spolujezdkyně Jean-Louise Schslessera! Kromě dálkových rallye si sem tam zajela i nějakou tu čtyřiadvacetihodinvku s gétéčkem či cesťákem. Nicméně všichni ji známe jako celkovou vítězku Dakaru 2001 v kategorii automobilů s Mitsubishi Pajero. Žádné jiné ženě se takový husarský kousek dosud nepovedl. Zajímavé je i to, že vystudovala fyziku.

Sabine Schmitz

Sabine Schmitz je u nás známá dostatečně nejen jako řidička Ring-Taxi a spolumoderátorka britského Top Gearu. Na Nürburgringu včetně Severní smyčky zná snad každý kámen, tamní čtyřiadvacetihodinovku dokonce dvakrát absolutně vyhrála (1996 a 1997 na BMW M3 E36). Charismatická a rychlá hoteliérka z Adenau má zde najeto už hodně přes 20 tisíc kol. Poslední dva roky se svezla i v tamním závodě WTCC, pokaždé pilotovala Chevrolet Cruze.

Sarah Fisher

Půvabná Američanka se sice do formule 1 nedostala, ale McLaren jí umožnil alespoň svézt se na silničním okruhu v Indianapolis během americké Grand Prix 2002. Jméno si udělala už jako teenagerka na motokárách a škvárových oválech mezi midgety a sprint cars včetně prestižní série World of Outlaws. Na přelomu století se přesunula do monopostů, konkrétně série IRL. Zde dokázala vybojovat v letech 2001 a 2002 dvě pódiová umístění, na oválech v Kentucky a Homesteadu. V závěru své kariéry, tedy období 2008-2010, provozovala v IndyCar vlastní tým.

Danica Patrick

Danicu Patrick znají domácí fanoušci hlavně jako „tu, která sestřelila Tomáše Engeho v Indianapolis“. Profesionální závodnice a modelka se pokoušela prorazit v juniorských formulích i v Británii, ale nakonec se vrátila domů, do USA. K nešťastnému incidentu došlo v její první sezóně IndyCar (2005), kdy slavný závod dokonce vedla a nakonec v něm dojela čtvrtá. Své umístění ještě vylepšila o čtyři roky později, kdy jej dokončila na třetí pozici. To už měla za sebou triumf z Motegi 2008, žádná jiná žena dosud klání nejvyšší ligy amerických formulových šampionátů nevyhrála. Zkusila i sportovní vozy, od roku 2012 jezdí NASCAR, zaujala ziskem pole position v Daytoně 2013.