S 3D tiskárnou na repliku DB4 z jedenašedesátého roku
Ivan Sentch je softwarovým inženýrem a bydlí v dalekém Aucklandu na Novém Zélandě. Za sebou má stavbu repliky klasického Ferrari 250 GTO, která už jen čeká na dvanáctiválcové srdce od BMW, aby jí vdechlo život. Veteránští puristé určitě ohrnují nos a z úst jim vycházejí slova typu „bastard“. Dobrá, ale pokud své dílo Ivan nebude vydávat za originál, jako to dělají někteří Češi nejen na inzertních serverech, pak nelze mít slova proti. Prostě splnění snu. Koneckonců, ferrari má také nějaké díly z Nissanu Skyline GTS z roku 1993.
Z japonského auta zbyl Sentchovi podvozek a motor a ten by rád nainstaloval do nové kreace: kopie Aston Martinu DB4, která pochází pro změnu ze sezóny 1961. Karoserie vzniká stejným způsobem jako variace na maranellského koníka: pomocí 3D tiskárny. Jednotlivé části musel nejdříve naprogramovat v CAD software TurboSquid a finální podobu ladil v modelovacím Autodesku 3ds Max.
Jednotlivé části, jednalo se o zhruba deseticentimetrové čtverečky, vytiskl pomocí trojrozměrné tiskárny Solidoodle, není však ještě zdaleka hotov, má za sebou zatím jen 72 procent práce. Jenže, je to doslova piplačka, dosud vyrobil přes 2,5 tisíce dílů. Dává je na dřevěný rám, který respektuje tvary zmíněného astonu a lepí je k sobě dohromady. Po exteriéru bude následovat pískování, broušení a leštění, než může „tělo“ dostat klasický lak. Přístrojová deska a další části interiéru jsou už dokončené.
Auto by se mělo rozjet maximálně do pěti let, aspoň tak to jeho „konstruktér“ velmi střízlivě vidí. Otázkou je, co na to výrobce z Gaydonu. Pokud má tvary karoserie DB4 patentovány, mohl by mít Mr. Sentch problém. Třeba německý Mercedes-Benz si takové jednání líbit nenechá, repliky, či spíše dokonalé kopie svých starších klenotů zabavuje a ničí.