Sada na ošetření čelního skla: Funguje nano technologie?

Podzimní plískanice, brzká tma… Jak se dočtete na straně 30, rychlé stmívání má na svědomí každoročně stovky životů. Byť o tom už statistiky nemluví, častou příčinou může být i zhoršený výhled z vozu. Znáte to sami – mokré sklo se v podvečer leskne, jak se v něm odrážejí paprsky z protijedoucích aut. Když začne pršet, je to ještě horší. Existuje celá řada přípravků slibujících zlepšení – většinou se nazývají tekuté stěrače. My jsme však otestovali trochu pokročilejší přípravek jménem Better View, který za 586 Kč nabízí Kia. A není sama – nano sadu na skla lze koupit od pěti stovek i u prémiových výrobců autokosmetiky. Podle obalu nabídne zlepšení viditelnosti ve všech směrech utěsněním mikroskopických pórů ve skle a odpuzováním vody. Rozhodli jsme se ji vyzkoušet.

V pěti krocích

1. Na rozdíl od většiny tekutých stěračů, které většinou stačí nastříkat na sklo, je aplikace výrobku trochu komplikovanější. Čelní sklo desetileté ojetiny je nutné nejprve důkladně umýt. Vzali jsme si na to běžný mycí prostředek a houbičku na nádobí. Čím důkladněji sklo vyčistíte, tím lépe. Doporučujeme při té příležitosti umýt i zbytek vozu - jinak se v následných krocích zašpiníte.

2. Teď je na řadě aplikace renovátoru. Doručujeme vzít si na to latexové rukavice. Oranžová pasta v lahvičce, která

konzistencí připomíná dressing „Tisíc ostrovů“, moc nechce ven. Nakonec se nám to ale daří a už přiloženou houbičkou drhneme přední sklo. Mikroskopické spáry z čelního okna je třeba vyčistit. Tohle má pomoci.

3. A teď umýt! Sklo je nutné zbavit pasty a pořádně jej opláchnout. Ideální je hadice, nám se osvědčil i tlakový

rozprašovač, vhodný třeba na zahradu.

4. Další lahvičku označuje výrobce jako neutralizátor. My bychom ho nazvali hezky po česku líh. Návod říká, že máme okno ošetřovat od okrajů po střed papírovou utěrkou, dokud nebude dokonale čisté. To se ukazuje jako větší problém, než bychom čekali. I po několikátém přejetí se utěrka znovu špiní. Nakonec je ale sklo skutečně dokonale čisté a po přejetí píská jako v reklamě na jar.

5. Jdeme do finále – po pětiminutovém čekání zbývá už jen aplikace finální vrstvy. Takzvaný protektor se nanáší utěrkou z mikrovlákna vždy nejdříve na jednu polovinu skla. Plochu je nejprve nutné zcela pokrýt přípravkem. To by nám šlo – v teplotě kolem deseti stupňů se rychle nevypařuje, navíc se hezky roztírá. Závěrečné leštění je větší oříšek. Ne že by s ním přicházel nějaký zádrhel, je ale nutná trpělivost a pečlivost, jinak na skle zůstanou šmouhy. Celý závěrečný proces se opakuje dvakrát s odstupem patnácti minut. Po dvouhodinovém čekání můžeme zkusit výsledek.

Verdikt

Po postříkání vodou se na rozdíl od neošetřené části skla na povrchu vytvoří menší a koncentrované kapičky, které díky hydrofobnímu efektu rychle stečou. To je na pohled rozhodně příjemnější než celé sklo zalité vodou. V rychlostech nad sedmdesát kilometrů v hodině by pak s takto ošetřeným sklem skutečně šlo jet i bez použití stěračů, což ale úplně nedoporučujeme. Po setření totiž stejně vidíte dokonaleji, navíc některá vozidla využívají informaci o využití stěračů ke spuštění systému automatického

osušování brzdových kotoučů.

Přípravek se nám ale jinak líbí – v průběhu nočních deštivých jízd městem je lépe vidět místy, kam nezasahují stěrače, sklo se také výrazně méně špiní. To se výborně hodí například na boční a zadní skla či zpětná zrcátka. V neposlední řadě se díky důkladnému umytí a zacelení mikroskopických škrábanců ve skle omezily odrazy světlometů protijedoucích aut. Že by však byl rozdíl propastný, říct nemůžeme.

Vražedný ostřikovač

Britská agentura pro ochranu zdraví v roce 2010 přišla se zajímavým zjištěním. Její výzkum potvrdil, že u pětasedmdesáti pacientů došlo k nakažením legionelózou prostřednictvím infikované vody do ostřikovačů. Akutní horečnaté onemocnění postihující především dýchací cesty se přenáší nejčastěji formou aerosolu. Podle výzkumů je jeho výskyt u profesionálních řidičů pětkrát četnější než u zbytku populace.

Co je hydrofobní efekt?

Hydrofobní neboli vody se bojící jsou takové povrchy, které nenesou žádný náboj a tvoří tak s vodou malé nebo žádné vodíkové můstky. Typickým příkladem jsou oleje či jiné mastné substance. V současnosti se pro vytvoření hydrofobního povrchu využívají také nanotechnologie.