Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Scania XT v zimě: Stavba na ledu

Ladislav Černý
Diskuze (1)
Zajeli jsme do Norska vyzkoušet těžká nákladní vozidla Scania v náročných zimních podmínkách. Nestačili jsme se divit.

Autobusem z Osla jsme se nechali vézt dvě stě kilometrů severně do oblasti Trysil. Nádherná krajina pokrytá hlubokou vrstvou sněhu ostře kontrastovala s ledem pokrytou silnicí. Díky pečlivé práci silničářů byla i při neustálém sněžení bez sněhu, ale dva čistě ledové pruhy v oblasti kol a rychlost autobusu kolem osmdesátky nás poněkud znervózňovaly. Po loňské jarní zkušenosti s excelentními tamními řidiči na severu Norska (Autoprofi 4/2017) jsme se brzy uklidnili a soustředili jen na úchvatně zasněženou přírodu.

20 siláků

Na velké ploše těsně vedle trysilského letiště nás čekalo dvacet vozidel Scania s průměrnou celkovou hmotností přes čtyřicet tun. Dali jsme si práci a sečetli počet osmiválců V8. Bylo jich třináct, což znamená nadpoloviční většinu. Plně naložené, těžké stavební podvozky nové řady XT měly v cca polovině případů ještě přívěs či dokonce podvalník s naloženým bagrem.

Výjimku tvořila nedávná novinka v podobě distribučního vozu P220 s novou supernízkou budkou řidiče a okénkem ve dveřích spolujezdce. Největší specialitou byl vojenský speciál P 93 MK z devadesátých let, který měl na všech velkých kolech nazuté masivní řetězy.

Šedesát tun

Nejdříve jsme usedli za volant sedminápravové soupravy s tažným vozem 6x4. Celkovou hmotnost 60 t poháněl osmiválec DC16 s výkonem 478 kW a točivým momentem 3300 N.m. Pomalý převod diferenciálu 4,05 byl skvěle přizpůsoben podmínkám tahání velmi těžké soupravy v severských oblastech.

Vyjetí z areálu letiště na hlavní silnici nám dalo hned najevo, že k zastavení na křižovatce potřebujeme delší než obvyklou vzdálenost. Na křižovatce typu T jsme díky natáčecím nápravám bez problémů odbočili do pravého úhlu a s polovičním sešlápnutím akcelerátoru začali nabírat rychlost. „Nebudeme se pouštět do větších akcí,“ napadlo nás při pohledu na dva čisté ledové pruhy před sebou.

V dálce jsme viděli, že silnice začíná klesat, což nás při spojení šedesáti tun a ledové vozovky přimělo k sundání nohy z akcelerátoru. Na začátku klesání tachometr ukazoval čtyřicet. Vzhledem k místním řidičům nákladních vozidel šlo o hlemýždí tempo, protože ti dle našeho odhadu jezdili 60-70 km/h.

Klády za námi

My jsme však měli šedesát tun v kládách, které by při prudkém čelním nárazu mohly projet celou kabinou. V klesání jsme postupně zapínali retardér R4100 (4100 N.m) a motorovou brzdu s maximem výkonu 297 kW, ale k udržení rychlosti 40 km/h nám stačil třetí z pěti stupňů. Raději jsme se zeptali instruktora Scanie sedícího vedle nás na to, zda dvě hnané nápravy udrží obrovský brzdný moment, nebo zda máme raději jet na brzdový pedál.

Mladý instruktor v naprostém klidu odpověděl, že v pohodě s retardérem. Raději jsme při volbě dalšího stupně retardéru měli nohu připravenou na brzdě. Instruktor byl očividně v naprostém klidu, proto se ptáme dál: „Jaká je tady v klesání s touto soupravou bezpečná rychlost?“

Instruktor opět s hlubokým klidem odpověděl: „Padesát, šedesát“. To nás překvapilo i nadchlo. „Než to rozjedeme, raději vyzkoušíme brzdy,“ napadlo nás. Upozornili jsme instruktora, že zkusíme na ledě plné brzdy s tím, že za námi nikdo nejede. Instruktor si pohledem do zrcátka ověřil situaci a souhlasně kývl.

Překvapení

Po prudkém sešlápnutí brzdového pedálu začala supertěžká souprava znatelně zpomalovat. Mysleli jsme, že na čistém ledu pojedeme jako po saních. „Jsou na pneumatikách hřeby,“ obrátili jsme se na instruktora, který odpověděl: „Hřeby ne, ale pořádné zimní pneumatiky.“

Po této zkušenosti jsme retardéru povolili uzdu a nechali soupravu rozjet na 55 km/h. Víc jsme si v klesání na čtvrtý z pěti stupňů brzdných systémů netroufli. „To je úžasné,“ chtělo se nám nadšením volat, protože to bychom na ledu v Čechách nikdy nedali.

Nabrání tempa

Když instruktor viděl naše nadšení z rychlosti, začal povídat o tom, jak v Norsku nemají dopravci ze střední a východní Evropy dobrou pověst, protože strašně šetří i na pneumatikách. „Pořádné zimní pneumatiky jsou základ pro jízdu v Norsku,“ opakoval několikrát instruktor a dodal: „Ono se to těm dopravcům stejně nevyplatí. Jejich auta na mizerných zimních pneumatikách často něco nevyjedou či sjedou do sněhu a zablokují provoz. My ostatní musíme kvůli jejich pneumatikám čekat, policie se s nimi nemaže a rozdává velké pokuty.“

V lese se 6x2

Po návratu s kulatinami jsme přesedli do tahače 6x2 s třínápravovým skříňovým návěsem. Celková hmotnost soupravy činila 46 tun. Pohon zajišťoval osmiválec o výkonu 382 kW. Točivý moment dosahoval nádherných 2700 N.m, takže na plný plyn kola jediné hnané nápravy okamžitě prokluzovala.

Během vyjíždění z areálu na stejnou trasu, jakou jsme projeli s nákladem klád, nás zástupce Scania upozornil, že máme jen 6x2 a že to je nejčastější specifikace tahačů ve Skandinávii.

„Budeme muset v náročnějších podmínkách přizvedávat třetí nápravu,“ upozornil nás již před vjezdem k první křižovatce s nutností odbočit vpravo do pravého úhlu.

Více zátěže na hnanou osu

Zmáčkli jsme tedy tlačítko odpouštění měchů na třetí nápravě a nechali tu druhou zatížit patnácti tunami. Povedlo se nám v křižovatce s přibližně deseticentimetrovou vrstvou sněhu nezastavit a po nabrání rychlosti cca 50 km/h jsme se blížili ke klesání.

Instruktora jsme se zeptali, zda klesání sjedeme jen na retardér a motorovou brzdu, když máme hnanou pouze jednu nápravu. Instruktor odpověděl, že když budeme zapínat jednotlivé stupně citlivě, měla by to jedna náprava udržet. K velkému překvapení nemusíme až do údolí vůbec šlapat na brzdový pedál, ale pravou nohu jsme měli na něm připravenou.

Prokluzy nahoru

V údolí následovala odbočka vpravo přes most, za ním na kruhovém objezdu následovalo otočení a cesta zpět do kopce. V něm se ukázalo, že jedna hnaná náprava na 46 tun na ledu tvoří hraniční podmínky, protože občas kola proklouzla. Po ubrání plynu a následném přidání se však znovu chytla a stoupání jsme vyjeli bez zvýšeného zatížení hnané osy.

Kromě silničního okruhu bylo možné s některými vozidly 6x4 jezdit na lesní okruh. Podařilo se nám přemluvit instruktora, kterému se zamlouval náš styl jízdy, a ze silniční trasy jsme odbočili na lesní okruh. „Tato trasa lesem je pro nákladní vozidla dovolená jen na tyto dny, abychom zde mohli zkoušet Scanie,“ pochválil vzornou přípravu instruktor. Následně nás upozornil, že krizové místo bude v pravé ostré zatáčce, za kterou je cca dvacetimetrové prudší stoupání a následně prudká zatáčka vlevo.

Najeli jsme tedy vlevo, automatický režim převodovky Opticruise změnili na manuální, přizvedli na maximum třetí nápravu, druhá hnaná ukazovala zatížení 16,7 tuny a pravou zatáčku dali pěkně pod plynem. Celé esíčko jsme projeli bez potíží, ale bez předešlého upozornění, co bude následovat za pravotočivou zatáčkou, bychom v hustě zalesněné krajině uvízli.

Instruktoru se viditelně ulevilo a dodal: „Kdybychom tady zapadli, tak se k nám nikdo nedostane a musíme zde počkat do léta.“ V tomto manévru jsme ocenili přesné řízení tahače Scania a skvělé pneumatiky Continental HDW 2 Scandinavia, které díky velkému počtu kontaktních hran dobře drží i na ledu.

Nízká kabina P

Díky zimním jízdám s vozidly Scania jsme si mohli poprvé na vlastní oči prohlédnout speciální nízkou kabinu určenou pro budku P a novou kabinu L. Velmi nízký nástup nám přišel vhod i v silně zasněžených podmínkách. Vozidlo poháněl nový sedmilitrový motor DC07 o pěkném výkonu 162 kW. Vysokozdvihový šestiválec (107 x 124 mm) pracuje s vysokým kompresním poměrem 17,1:1, ale přesto měl příjemný zvuk a tah od 1000 min-1. V klesání jsme také vyzkoušeli výfukovou brzdu, která čtrnáctitunový automobil příjemně zpomalovala.

Ladislav Černý
Diskuze (1)
Avatar - Ada je zase tady
21. 5. 2018 08:47
diesel jak má být
vstřikování PD a vysoký kompresní poměr :yes: