TEST Seat Cordoba 1.4 16V Signo - španělka s ruksakem

V méně rozvinutých zemích evropského kontinentu je v posledních letech zájem o automobily s karosérií sedan, které vznikly na bázi hatchbacků nižší střední střídy. Jedná se o levnější řešení nejen pro české rodiny. O třídu větší sedany bývají o 100 tisíc korun dražší a přitom se majitelé malých sedanů musí uskromnit v podstatě jen v množství místa v podélném směru, což „odnesou“ zpravidla jen děti na zadních sedadlech. Zavazadlový prostor přes 400 litrů není nic neobvyklého, ale s jeho přístupností je to už horší.

První generace Cordoby byla jedním z prvních automobilů tohoto typu, ale nyní, v době příchodu nové Cordoby jsou i u nás stále populárnější zavedené sedany Škoda Fabia, Renault Thalia nebo asijská Kia Rio. Nová Cordoba získala šarm z genů své kolegyně Ibizy a mnohé je dáno i koncernovým podvozkem, který sdílí mj. s naší Fabií. Přední světlomety jsou tvořeny čtyřmi páry kruhových světlometů skrytých pod společným polykarbonátovým krytem. Masce dominuje nová tvář současných Seatů, s lichoběžníkovým oválem kolem velkého firemního loga. Přední pohled zapředu prozradí příslušnost k nižší střední třídě, protože na šířku zde pár centimetrů chybí. Kruhové světlomety, které se na vás jakoby mračí a zvlněná linka okraje přední kapoty dodávají Cordobě i Ibize sportovní šmrnc.

Výrazná a vysoká záď je tím co bylo charakteristické i pro první Cordobu. V aktuálním provedení záď ukrývá zavazadlový prostor o objemu 485 l a designéři udělali vše pro líbivé stylistické ukrytí tohoto objemu do vnějšího kabátu. Vysoký ponton karosérie kontrastuje s nízkými bočními okny, která se dnes v koncernu VW poměrně „nosí“. Odlehčení těchto „plechových“ bočních ploch je provedeno vhodně zakomponovanými prolisy na předních a zadních blatnících. Až po zadní dveře je automobil shodný i Ibizou, jejíž design i naše zkušenosti s ní, jsme popsali v testu motorové varianty 1,2 16V (tento motor je k dispozici i v Cordobě). Zezadu vás Cordoba uhrane elegantními koncovými světly, sestavenými z několika kruhových svítilen pod čirým plastovým krytem, ve stylu Ibizy nebo Mazdy 6. Design zádě má blízko i k Alfám Romeo, což není náhoda. Otcem designu vozů obou značek je designér Walter de’Silva (nyní zaměstnán u Seatu). Velké odklápěcí logo na víku kufru je v současné modelové řadě Seatu vždy cestou k otevření přístupu do prostoru pro zavazadla. Vstupní profil tohoto otvoru je, vzhledem k poměrně velkému objemu kufru, malý (šířka otvoru 930 mm, výška 440 mm). Snadno si tak při nakládání a vykládání rozměrnějších předmětů připomenete příběhy ježka v kleci. Nově je pod podlahou zavazadlového prostoru plnohodnotné rezervní kolo. Dálkové ovládání, které je v prostřední výbavě Signo sériovou položkou, ovládá i zámek kufru. Rozhodnete-li se při odemčení zámku kufru manipulovat s klíčem, po odklopení loga na zádi na vás čeká nepříliš pohodná operace, která vyžaduje trochu cviku.

Po rozjezdu se automobil automaticky uzamkne a tak po zastavení přijde vhod centrální odemčení, tlačítkem na řidičových dveřích. Bude-li řidič pomalejší než ostatní cestující, je třeba jim vysvětlit, že musí zabrat za kliku dveří dvakrát, když napoprvé jen odemknou své dveře a až na podruhé odjistí zámek a dostanou se ven.

Usedáte-li do Cordoby jako řidič, čeká vás všestranně seřiditelné pracoviště. Volant nastavitelný ve dvou osách padne zdařile do ruky, má sportovní tvar (nechce se věřit že ukrývá airbag), ale bohužel částečně zakrývá pohled na přístroje před ním. Sedadla s tvrdším čalouněním a dobrým bočním vedením jsou výškově seřiditelná jak u řidiče, tak u spolujezdce (od výbavy Signo výše). To je velmi pohodlné pro řidiče menšího vzrůstu, kteří získají nadhled nad okolní situací v provozu. Dva hlavní přístroje v kapličce, shodné s Ibizou, mají velký průměr a jsou dobře čitelné na rozdíl od dvou menších ukazatelů uprostřed. Ručička palivoměru navíc ukazuje v opačném smyslu a 45 l nádrž opticky velmi rychle ubývá, protože úhel sevřený mezi plnou a prázdnou nádrží je dost ostrý. Tento handicap vynahrazuje palubní počítač, který je od verze Signo součástí standardní výbavy. Přístrojová deska je sestavena z tmavších (měkčených) a světlejších (tvrdších) plastů a celkově působí živěji než její koncernové příbuzné. Na středovém panelu byla v našem případě, vedle rádia, také automatická klimatizace. Pod rádiem i pod panelem klimatizace byly odkládací schránky na drobnosti, přičemž hlavně ta druhá je dost hluboká na to, abyste v ní zapomněli telefon nebo peněženku a pak je hledali všude možně. Jinak je v Cordobě místa na maličkosti poměrně málo. Do bočních kapes, ani mezi sedadla se toho, díky šířce věnované pasažérům, moc nevejde. Malý kelímek s nápojem může řidič odložit do skládacího držáku na středovém panelu. Na zadních sedadlech to s místem nevypadá na první pohled příliš dobře, ale když už se usadíte (a máte průměrně rostlou 175 cm vysokou postavu), zjistíte že zadní strana sedadel řidiče i spolujezdce jsou vhodně „vykrojeny“ pro vaše kolena a taky pro chodidla je místa relativně dost. To vše samozřejmě posuzováno vzhledem k velikosti rozvoru 2460 mm, který je přirozeně limitem.

Naši Cordobu poháněl druhý nejslabší zážehový agregát, známý čtyřválec o objemu 1390 cm3 o maximálním výkonu 55 kW při 5000 ot./min. Točivý moment má maximum položené na úroveň 3800 ot/min a dosahuje 126 Nm. To jsou čísla, která relativně lehkému (1090 kg) automobilu propůjčují uspokojivou dynamiku pokud jedete sami nebo ve dvou. Hodnota zrychlení na 100 km/h 13,6 s patří dnes spíše k průměru a lze ji v praxi dosáhnout. Využitím nosnosti automobilu vzroste hmotnost až na nejvýše přípustných 1585 kg a vaše cestování už nebude zdaleka tak dynamické, jako když jste byli v autě sami. Motor je třeba více vytáčet a zpočátku je třeba si zvyknout i na krátkou prodlevu pedálu plynu při rozjíždění. Podvozek Cordoby (klasická konstrukce vzpěry McPherson vpředu, vlečená ramena vzadu) dělá čest sportovnímu image Seatu. Automobil krásně zatáčí ihned tam, kam jej dobře uchopitelným volantem pošlete a i v extrémech si nechá líbit opravdu hodně. Elektrohydraulický posilovač pracoval dobře a „posiloval“ tam kde bylo třeba. Do malé Cordoby se montuje i silné koncernové srdce 1.9 TDi (96 kW/310 Nm + 6 st. převodovka) a tak dobré jízdní vlastnosti přisuzujeme skutečnosti, že podvozek je na takovou sílu náležitě připraven. S naší jednačtverkou jsme během 1400 km dlouhého testu jezdili průměrně za 7,6 l/100 km, přičemž během celého testu byla zapnuta klimatizace a asi 1/3 testu proběhla v městském provozu (ve městě jsme měli spotřebu kolem 9 l /100 km).

Cordoba je rodinným vozem, jehož kvality lze dobře srovnávat s našimi Fabiemi. Těch však u nás jezdí desítky tisíc a pomalu se stávají notoricky známým modelem, jako se to stalo dalším mladoboleslavským produktům. Atraktivní design a odpovídající ceny nových Seatů mohou v nejbližších měsících vrátit španělské značce pozice, které v žebříčcích prodejů automobilů v 90. letech zaujímala.