Škoda 120: 40 let od premiéry. Zastaralá byla už tehdy

Modelová řada Škoda 105/120, představená 15. září 1976, sice vznikla jako dočasné řešení, ve výrobě však vydržela téměř 14 let. Do začátku roku 1990 se nakonec vyrobilo přes dva miliony "stodvacítek" a příbuzných typů, včetně elegantních kupé Garde a Rapid.

Důvodů, proč mladoboleslavská automobilka přišla před 40 lety na trh s už na první pohled zastaralým řešením, bylo několik. Nástupce Škody 1000 MB a následné řady Škoda 100/110, které se vyráběly od roku 1964, se rodil dlouho a s obtížemi. Do výroby se nedostala Škoda 720, vůz klasické koncepce s karoserií od italského designéra Giorgetta Giugiara, ani Škoda 760 s motorem vpředu a pohonem předních kol, vyvíjená ve spolupráci s NDR, jejíž vnější podobu také navrhl Giugiaro.

Výrazná modernizace "stovky" tak nakonec byla východiskem z nouze, výsledný vůz nesoucí tovární označení Škoda 742 ale svého předchůdce na první pohled příliš nepřipomínal. V liniích karoserie, která nezapře příbuznost s nerealizovanými modely 720 a 760, je dodnes znát italský rukopis, výrazné změny se udály i pod kapotou. Například se zvětšil objem motoru a chladič, ve "stovce" umístěný vedle pohonné jednotky, se přesunul dopředu k zavazadlovému prostoru.

Právě toto vylepšení, které přineslo výrazné snížení hluku uvnitř auta, se ale stalo zdrojem jedné z nejtypičtějších závad, kterými Škoda 120 a její varianty trpěla. Motor a chladič od sebe dělily zhruba tři metry, což jednak vyžadovalo skoro 12 litrů chladící kapaliny (Škodě Favorit stačila půlka) a také při zanedbané údržbě mohlo vést k přehřátí motoru. Typickým obrazem čs. silnic 80. let tak byla "stodvacítka" stojící na krajnici s "uvařeným" motorem.

Na druhou stranu ale byla Škoda 120 ve srovnání se svou předchůdkyní přeci jen krokem vpřed. Přestože byla obě auta navenek prakticky stejně velká, nabízela novější škodovka posádce více vnitřního prostoru, pohodlnější interiér a lepší výhled. Výrazně se také zlepšila pasivní bezpečnost, už jen díky přesunutí nádrže ohrožené z přední části vozu pod zadní sedadla, řidičovu šanci na přežití nehody pak zvýšil bezpečnostní sloupek volantu, který ostatně vyžadovaly mezinárodní normy.

Změn oproti řadě Škoda 100/110 bylo nakonec tolik, že se termín pro začátek výroby "stodvacítky", původně plánovaný na rok 1974, musel o dva roky odložit. V Mladé Boleslavi kvůli novému modelu mimo jiné postavili novou lisovnu a lakovnu, vedení automobilky také prosadilo nákup robotů a výstavbu nové svařovací haly. Ta ve své době nebyla nezbytná, o dekádu později ale výrazně pomohla továrně v přípravě na výrobu Škody Favorit, který se stal základem současné prosperity továrny.

V druhé polovině 70. let byl ale v Mladé Boleslavi moderní vůz s koncepcí "všechno vepředu" stále ještě jen nedostižným snem. V roce 1977 se naplno rozběhla produkce, jak "stodvacítky" poháněné motorem o objemu 1,174 litru, tak slabšího litrového modelu 105. Obě varianty se vyráběly v řadě stupňů výbavy, od zcela spartánské Škody 105 S bez stahovacích zadních oken až po nejluxusnější Škodu 120 GLS se čtveřicí světlometů vepředu, opěrkami hlavy nebo silnějším motorem.

Začátkem 80. let se také do prodeje dostalo kupé nazvané Garde (později Rapid), které ve výrobním programu nahradilo legendární "erko", vycházející se Škody 100. Z hlediska prodejů sice garde a rapidy hrály jen podružnou roli - celkem se jich vyrobilo necelých 45.000 - pomáhaly ale automobilce vylepšovat si pověst, zejména na západě. V zemích jako Velká Británie, kde byly škodovky v 80. letech často terčem posměchu, se o Rapidu někdy psalo jako o "Porsche chudého muže".

Díky závodní Škodě 130 LR továrna v 80. letech bodovala i v rallye a právě toto auto v typickém modro-bílo-červeném zbarvení dokonce jako model vyráběla firma Matchbox. "Zápaďácká" hračka ani výrazná modernizace z roku 1984 ale nemohly zakrýt, že řada 105/120 již byla beznadějně zastaralá. Vědomi si toho byli i v Mladé Boleslavi, kde od začátku 80. let usilovně pracovali na favoritu. Ten se začal prodávat v roce 1988, až do začátku roku 1990 se ale vedle něj vyráběly i vozy s motorem vzadu.