Smart: Nejmladší značka skupiny Daimler byla založena před 15 lety

Kořeny

Historie dvoumístného městského mikroautomobilu je však mnohem starší. První prototyp vozítka s délkou 2,5 m a rozvorem 1,7 m vznikl totiž už v roce 1972! Šéfem projektu byl Johann Tomforde, jehož jméno se objevuje v historii Smartu i o dvě desetiletí později. Vůz ovšem zatím poháněl elektromotor. Po devíti letech na něj navázal koncept NAFA. Ten byl také jen dvoumístný, na délku měřil opět pouze 2,5 m, byl 1,5 m široký a stejně vysoký. Poháněl jej zážehový tříválec litrového objemu s výkonem 30 kW. Městský mikroautomobil pro cesty na krátké vzdálenosti vážil pouhých 550 kg. V roce 1988 se pak objevila elektrická verze tohoto konceptu, která nakonec vznikla ve stokusové sérii. Vozy jezdily v tehdejším Západním Berlíně, ale neosvědčily se, kapacita baterií byla ještě příliš omezená.

Mercedes Compact Car

Na začátku devadesátých let Mercedes-Benz zahájil také vývoj většího vozu, než byl pozdější Smart. V roce 1993 se objevil prototyp Vision A 93, o rok později Study A – oba byly předobrazem pozdější první generace třídy A s kódem W168. Druhý tým pracoval na návrzích vozu, kterému tehdy říkali Mercedes Compact Car – poprvé se tak objevila zkratka MCC. První nefunkční maketa v měřítku 1:1 byla hotova ještě v roce 1990, o rok později vznikly v kalifornském designérském centru návrhy prototypu MCC 01. Funkční šasi bylo hotové v květnu 1992, bylo poháněno elektromotorem a ještě nemělo karoserii. V roce 1993 vznikly další studie Eco Speedster a Eco Sprinter. Otevřený Eco Speedster měl už vzadu umístěný zážehový tříválec, projekt se tak vrátil ke kořenům ze začátku osmdesátých let. I v dalších plánech už měli představitelé tehdejšího koncernu Daimler-Benz AG jasno – nebudou spolupracovat s Volkswagenem, jak bylo původně plánováno, ale se švýcarskou hodinářskou firmou SMH, výrobcem hodinek Swatch, jejíž šéf Nicolas George Hayek byl projektu velmi nakloněn. Obě eco studie se objevily v Ženevě 1994, kdy do založení společnosti Micro Compact Car AG zbývaly už jen pouhé týdny.

SMH odstupuje

O dva roky později měly premiéru při olympijských hrách v Atlantě a na autosalonu v Paříži další prototypy. Sériovou podobu Smartu mohli spatřit poprvé návštěvníci frankfurtské IAA v roce 1997, to už byl většinovým vlastníkem Micro Compact Car AG Daimler-Benz, neboť SMH se investicemi do projektu finančně vyčerpala a Hayek v únoru 1997 takřka všechny své akcie německé automobilce odprodal. O rok později se pak restrukturalizovaná a přejmenovaná Micro Compact Car Smart GmbH stala stoprocentním majetkem Daimler-Benz AG. V roce 2002 pak změnila jméno potřetí na současné Smart GmbH (v propagačních a tiskových materiálech používá výrobce stále přepis s malým písmenem, tedy smart GmbH, který je totožný s jeho logem).

Sériová výroba

Vozy byly tvrdě testovány v nejrůznějších přírodních podmínkách ve Spojených státech, problémy s jejich stabilitou si však vynutily oddálení sériové výroby a standardní montáž jednoduchého stabilizačního systému a později i plnohodnotného ESP. První automobily tak vyjely z bran továrny Smartville ve francouzském Hambachu až 2. července 1998. Vzadu umístěné přeplňované tříválce 599 cm³ měly výkony 33, 40 a 45 kW. Od roku 1999 byl k mání i diesel s objemem 799 cm³ s výkonem 30 kW, o rok později přišla verze City Cabrio s plátěnou střechou. V roce 2003 se zvýšil objem zážehových motorů na 698 cm³ a výkony na 37 a 45 kW. Na konci roku byla celá řada City Coupé/Cabrio přejmenována na ForTwo. Celkem vzniklo 770.256 kusů první generace. Jeden z nich je dokonce součástí sbírek Muzea moderního umění v New Yorku.

Druhá generace

Druhá generace ForTwo se objevila před dvěma lety, v březnu 2007, její výroba a prodej začaly o měsíc později. Koncept se nezměnil, minivůz jen narostl na zhruba 2,7 m. Litrové tříválce bez turbodmychadla mají výkony 45 a 52 kW, přeplňovaná varianta pak 62 kW, vznětový motor CDI nabízí 33 kW. Sériově se začala vyrábet i verze MHD (Micro Hybrid Drive), nejedná se však o hybridní automobil, ale o běžný benzinový smart vybavený systémem start-stop. Zařízení se mezitím již stalo standardem pro atmosférické modely.

Nejen ForTwo

Smart nevyráběl jen řadu City/ForTwo. Na jaře 2001 se objevil koncept Crossblade, který byl v letech 2002-2003 vyroben v sérii dvou tisíc kusů. Na podzim 2002 byl představen dvoumístný sportovní Smart Roadster/Roadster-Coupé, jichž v letech 2003-2005 vzniklo 43.000. Nepříliš úspěšný byl i jediný sériový Smart se čtyřmi dveřmi - model ForFour z let 2004-2006, který vznikl ve spolupráci s Mitsubishi a vyjížděl z nizozemské továrny NedCar. Vzniklo jich asi sto tisíc.

Všechny modely značky vznikly v bezpočtu limitovaných sérií, tuningu se věnuje firma Brabus. Objevily se další koncepty – CrossTown (2005), SUV ForMore (2006), probíhá také vývoj alternativních pohonů – existují smarty poháněné elektřinou i palivovými články.