Strašák zbytkový alkohol. Existuje vůbec?

Ke stolu usedlo sedm redaktorů ve věku 27 až 60 let, hmotnostním rozmezí 70 až 120 kg a s rozdílnými preferencemi konzumace. V 19 hodin se začalo punčem a plzněmi nebo vínem. Po večeři přešla od 22 hodin testovací skupina na tvrdý alkohol, který zásadně proměnil přístup ke svěřenému úkolu – najednou chtěl každý dýchat do alkotesteru a trumfovat se, kdo má víc. Jakmile se na displeji ukázala hodnota 3,26, museli jsme zbystřit – naštěstí to bylo krátce po dopití, kdy přístroj zaznamenal rezidua alkoholu v ústech. Přesto se jako největší problém ukázalo udržet rozvášněnou skupinu dál od měřicího drägeru.

Nadšení figurantů neopadalo ani po půlnoci, kdy se zpomalilo psaní „hrabiček“ na lístku. Počkali jsme do 1.30 na aspoň půlhodinovou pauzu od poslední konzumace a všem dali dýchnout. Hodnoty jsou zřejmé z tabulky vpravo a dávaly naději, že za sedm hodin zbývajících k dopravněpsychologickému vyšetření budeme mít příhodný zbytkový alkohol.

Ráno ale následoval šok, když šest ze sedmi účastníků nadýchalo nulu. Těla vysportovaná leda bušením do klávesnice a sledováním sportovních přenosů nás překvapila. Až jsme se zdráhali uvěřit alkotesteru, měli jsme však k dispozici dva kalibrované policejní přístroje. Nahlodávalo nás i to, že se redakcí linul odér podobný nálevně a chodbami se šouraly mátožné postavy. Na vlastní kůži jsme tak hromadně zažili to, co má asi každý v životě za sebou – že ani s kocovinou se příliš řídit nedá.

Praktický test odbourávání alkoholu

Rychlé rozhodování

Jeden po druhém jsme chodili na dopravně-psychologické vyšetření k doktorce Pavle Rymešové, které musíme ještě jednou poděkovat za ochotu k experimentu. Dokonce neváhala dorazit až do redakce. Předpokládali jsme totiž, že nebude bezpečné vypustit smečku „zbytkově podroušených“ redaktorů až na její pracoviště na Provozně ekonomickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze. Tam jsme mimochodem byli s časovým odstupem předtím na srovnávacím vyšetření za střízliva.

Z hlediska legislativy bychom v takto upraveném stavu za volant usednout mohli. Dokonce i podle zjednodušeného testu motorických vlastností jsme si vedli podobně jako v plné kondici. Problém se ovšem ukázal po několika minutách soustředění – čtyřminutový test nám připadal jako nekonečný a po pravdě jsme si museli přiznat, že po dalším testování už žádný z nás netouží. „Pokud byste se museli rychle rozhodovat, může se zvýšit riziko, že rozhodnutí nebude správné,“ shrnula objektivní nebezpečí kocoviny doktorka Rymešová s tím, že pro skutečné zátěžové testy by každého z nás musela mnohem déle drtit. Obdivuhodné byly výsledky kolegy Leoše, který se k úkolu postavil se ctí – po čtyřech plzních a patnácti panácích nadýchal večer skoro dvě promile, ráno jen o půlku méně. Při konzultaci u psycholožky z nás ale nijak nevybočoval. „Dostatečně se zná a dokáže se přizpůsobit,“ zhodnotila jeho chování paní doktorka. Ovšem už neviděla, že Leoš se šel po jejím odchodu dospat do zasedačky. A večer jsme ho museli domů odvézt.

Drogy za volantem: Tráva, perník, kokain, hašiš - co škodí více?

„Kdybych musel někam jet, asi bych to zvládl. Ale velmi opatrně a vůbec bych si to neužíval,“ vystihl „poopiční stav“ šéfredaktor Zbyšek Pechr. Vždyť také on se pro čtenáře obětoval a ještě v půl druhé v noci nadýchal 0,92 promile.

Pokud se neprokáže jinak!

Náš test jasně ukázal, že ani s nulovou hodnotou byste za volant neměli pospíchat. Při kocovině totiž neplatí veřejné tajemství, že s malou hodnotou alkoholu řídíme obezřetněji kvůli strachu z postihu – dehydratace způsobená probíhajícími chemickými reakcemi v těle silně unavuje. Navíc jste v noci místo odpočinku seděli v putyce. Stejně tak obtěžuje případná nevolnost od žaludku kvůli jeho překyselení.

I dlouho po dopití navíc hrozí, že dechový test ukáže fyziologickou hodnotu až 0,2 promile, kterou tělo samovolně produkuje. Jenže pokud přiznáte, že jste večer pili, máte problém! Už teď totiž platí, že hodnota 0,24 promile při dechové zkoušce se od výsledku vždy odečítá jako součet tolerance měření přístroje a neprokazatelné hodnoty v důsledku fyziologické hranice a rozdílných okolních podmínek měření. Když se vejdete do tohoto limitu, měli by vás policisté podle metodického pokynu pustit dál a nezadržet na místě řidičák. Jenže pozor! Přiznání řidiče v tomto případě není polehčující okolností, ale cestou k abonentské kartičce MHD. Samotná dechová zkouška do hodnoty 0,24 promile totiž neslouží jako důkaz požití alkoholu, pokud se to neprokáže jinak. „Jestliže je opakovanou dechovou zkouškou zjištěna hodnota v rozmezí 0,01 ‰ až 0,24 ‰ a z chování a vystupování řidiče je zřejmé ovlivnění alkoholem nebo dozná požití alkoholu před jízdou anebo během ní, policista oznámí přestupek příslušnému správnímu orgánu k projednání,“potvrdil nám šéf dopravní policie Tomáš Lerch s tím, že pokud policista nezíská podezření z přestupku, v souladu s interními akty jenom zaznamená pozitivní výsledek dechové zkoušky. A tím to pro řidiče končí.

Dejte pozor na alkohol za volantem: Jak probíhá dechová zkouška? Jaké tresty hrozí? A k čemu slouží…

Zbytkový alkohol neexistuje

Pojem „zbytkový alkohol“ statistiky a podle odborníků je to jenom alibi. „Naopak je ještě horší, protože jste mezitím měli šanci se prospat. Jenže jste utahaní, protože se tělo musí vyrovnávat se spalováním alkoholu,“ říká šéf Besipu Martin Farář.

On sám nedělá rozdíl mezi alkoholem čerstvě vypitým a zbytkovým – je to zkrátka pořád stejný alkohol, který řidič požil před jízdou. Jak dodává, příliš se na to neohlížejí ani soudy, které se zajímají pouze o hodnotu: do jednoho promile jde o přestupek, nad tuto výši o trestný čin. Není to ale dogma – i s nižší hladinou totiž může soudce ohodnotit chování šoféra jako trestný čin, pokud jste byli nebezpeční pro okolí.

Žádné rady na zrychlení odbourávání nepomohou. „Sport ani běh to nijak neurychlí, protože jen spalujete cukry, ale nikoliv alkohol,“ říká šéf Besipu s tím, že průměrný muž spálí asi 0,12-0,15 promile za hodinu. „Káva nepomáhá, cigarety naopak spalování ještě zhoršují,“ kroutí hlavou nad tradičními radami zkušených notoriků.

v 01.30 hodinv 09.00 hodin

Tolerance nebude

Česká republika si striktně drží nulovou toleranci, zatímco řada států Evropy s menší hladinkou počítá. Naši dopravní odborníci v tom však mají vesměs jasno – nula musí zůstat stůj co stůj. Jinak prý popustíme uzdu, protože se na rozdíl od jiných národů nedokážeme hlídat. Jestliže jste někdy byli na vinných slavnostech v jižanských zemích, můžete si o tom myslet, co chcete. Fakt je ale ten, že když tam spácháte nehodu, i minimální alkohol vám výrazně přitíží.

Přesto se i mezi odborníky najdou názory, že by nějaká tolerance platit měla. Čistě z praktických důvodů – při malých limitech totiž motoristé trestu beztak uniknou a soudy jsou zbytečně zavaleny. Například známý toxikolog Jaroslav Zikmund dlouhodobě navrhuje toleranci 0,5 promile a nad tuto hranici by přísněji trestal.

Místo uvolnění se ovšem chystá spíš opačný trend. Je totiž známo, že v případě obav z hodnot nad 1 promile se víc vyplácí spáchat přestupek odmítnutím dechové zkoušky než riskovat trestný čin s vězením až na tři roky a desetiletým zákazem řízení. Poslanec Jeroným Tejc z ČSSD proto navrhuje za odmítnutí zkoušky roční vězení – vyplatí se pak pořádně rozhodovat, protože pod jedno promile je trest za alkohol naopak nižší. V případě přijetí návrhu by se nůžky rozevřely ještě víc. Tejcův partajní kolega Zbyněk Škromach před časem neúspěšně propagoval uvolnění limitu pro cyklisty.

Zpřísnění

Odpůrci tolerance se opírají o statistiky – podle nich alkohol může za smrt každého desátého člověka, který za posledních dvaadvacet let zahynul na českých silnicích. U cyklistů dokonce připadá třetina všech jimi zaviněných karambolů na fakt, že jezdec na kole předtím pil. „Jedno menší město bylo vymazáno z mapy, protože za volant někdo usedl s alkoholem v krvi,“ varuje Oldřich Vaníček z Ústředního automotoklubu ČR, který na světových konferencích o bezpečnosti silničního provozu prý často slyší stejné povzdechy odborníků z mnoha států, že povolení tolerance alkoholu u nich byla chyba. „Proto se v současné době řada států snaží přiblížit naší nulové toleranci. Jestliže někdy nastartujeme proces zdvihání laťky, je neuvěřitelně komplikované ji snížit. To se nedávno s obrovským úsilím odehrálo při změně zákona a snížení povoleného limitu alkoholu v krvi ve Skotsku. Podobné záměry má Velká Británie a další země,“ končí Vaníček.

Navržená novela bodového systému – která by měla platit od roku 2018 – počítá v případě alkoholu u řidiče s nižší bodovou sankcí, zato o polovinu prodlužuje zákazy řízení a v případě hodnot od 0,3 do 1 promile pak zvyšuje finanční sankci z 50 na 75 tisíc korun. Vzkaz řidičům je tak jasný: Za alkohol před řízením následuje tvrdý trest!