Studebaker – Pět bratrů z Indiany

Začalo to jako v pohádce – farmář a kovář John Studebaker, snad původem z Holandska, měl pět synů a pět dcer. V roce 1852 si jeho synové Clement a Henry Studebakerovi založili v městě South Bend v Indianě kovárnu a slévárnu. Měli štěstí, že krátce předtím propukla kalifornská Zlatá horečka a o jejich povozy byl velký zájem. Stavěli také vozy pro americkou armádu a když se začaly budovat železnice, pustili se i do stavby železničních vagonů. V době občanské války (1861 – 65) dodávali povozy armádě Unie. Podnik rostl a v roce 1868 založili tři nejstarší bratři firmu Studebaker Brothers Manufacturing Company, která dodávala kočáry i pro Bílý dům. Když postupně všech pět bratrů Studebakerů zemřelo, nastoupili na jejich místa synové a synovci.

Jakmile se koncem devatenáctého století začaly objevovat první automobily, pustili se u Studebakerů nejdříve do výroby elektromobilů (1902), ale už v roce 1904 postavili ve spolupráci s firmami Garford a EMF (ti dodávali motory) také první automobil poháněný spalovacím motorem. V roce 1911 se firma přejmenovala na Studebaker Corporation a začala vyrábět auta s vlastními šestiválcovými motory. Trojice vynikajících techniků, Zeder, Skelton a Breer, známých jako tři mušketýři, navrhli pro Studebaker řadu úspěšných modelů, než odešli ke Chrysleru. V roce 1926 se Studebaker stal prvním výrobcem automobilů v USA, který otevřel venkovní zkušební dráhu. Později zde vysadil pět tisíc stromů, které při pohledu z výšky vytvářely nápis STUDEBAKER.

V období mezi dvěma světovými válkami vyráběla továrna Studebaker v South Bend řadu typů technicky zajímavých automobilů, od lidových až po ty nejluxusnější. Většinou ve svých názvech skrývaly počet válců motoru, například Light Four, Light Six, Special Six nebo Big Six. Model Erskine Six z roku 1926 se prodával i v Evropě. Díly studebakerů se do té doby vyráběly také v Detroitu, ale veškeré výrobní zařízení se postupně přesunulo do South Bendu. Studebakery se rovněž kompletovaly v kanadském Walkerville.

Po odeznění světové hospodářské krize přišel Studebaker s modernějšími modely Commander a President (1935), následované v roce 1939 pravděpodobně nejslavnějším Studebakerovým modelem Champion. Ten byl postaven tzv. z čisté vody, tedy bez nutnosti využití dílů z jiných typů. Výsledkem byl lehký, moderní vůz, poháněný řadovým šestiválcem. Na designu se podílel slavný designer Raymond Loewy, který začal spolupracovat se Studebakerem v roce 1936. Šestiválec se vyráběl až do roku 1964, přičemž v roce 1961 došlo ke změně rozvodu z SV na OHV. Během druhé světové války vyráběl Studebaker ve velkém množství vojenské nákladní vozy US6, motory do létajících pevností B-17, obojživelná vozidla M29 a další vojenský materiál.

Poválečný Champion a Commander

Konec druhé světové války znamenal pro Studebaker návrat k výrobě osobních automobilů. V prvním mírovém roce vyrobil omezený počet vozů typu Champion, vycházejících konstrukčně z ročníku 1942. Vůz s rozměry 4900 x 1850 x 1680 mm poháněl řadový šestiválec s objemem 2795 cm³ a výkonem 59 kW (80 k).

design gm kabriolet  

Jako jeden z prvních v Americe přišel Studebaker už v roce 1947 se zcela novým vozem. Zejména dvoudveřové kupé Champion Starlight mělo na svou dobu dost neobvyklé tvary, vzniklé údajně ve skicáři Virgila Exnera. Kapota motoru dostala tvar lodní přídě a podobně tvarovaná byla i záď vozu, takže z větší dálky nebylo patrné, zda se vůz přibližuje nebo vzdaluje. Příď doplňovaly kruhové světlomety, kombinované s parkovacími světly a nízká široká maska chladiče, umístěná těsně nad chromovaným nárazníkem. Největší zvláštností bylo čtyřdílné panoramatické zadní okno, zasahující hluboko do boků. U čtyřdveřového provedení (dveře se otevíraly proti sobě s klikami u středového sloupku) bylo zadní okno jen dvoudílné se širokým sloupkem uprostřed. Víko zavazadlového prostoru sahalo, stejně jako u dnešních vozů, až k nárazníku. Zajímavým detailem byl panel osvětlení zadní poznávací značky s nápisem STUDEBAKER.

design gm kabriolet  

Blízkým příbuzným modelu Champion byl Commander, jehož karoserie dlouhá 4900 mm se od modelu Champion lišila jen nepatrně, hlavně v oblasti přídě (maska chladiče, světlomety, nárazníky). Jeho 2,8litrový šestiválec měl ale vyšší výkon (94 koní proti 81 u typu Champion). Commander ročníku 1950 se už lišil více, neboť dostal osobitou příď s kruhovou ozdobou ve středu, připomínající proudová letadla nebo kulku (však se mu také říkalo bullet nose, tedy nos ve tvaru kulky). Prodloužené přední blatníky byly zakončeny chromovanými rámečky světlometů, do kterých byla v dolní části zakomponována parkovací světla. V roce 1951 přišel Studebaker s vidlicovým osmiválcem, ale nad osudem této značky se již začaly stahovat těžké mraky.

Znovu Raymond Loewy

Slavný designer Raymond Loewy (respektive jeho firma RLA - Raymond Loewy Associates) spolupracoval se Studebakerem už před válkou a v roce 1953 navrhl jeho šéfdesigner Bob Bourke elegantní dvoudveřový Champion Starliner Hardtop a čtyřdveřový Champion, respektive jeho téměř totožné sourozence Land Cruiser a Commander (ten měl motor V8, 3812 cm³, 88 kW/120 k). Říkalo se jim Loewy kupé, i když měly uvnitř karoserie s rozměry 5140 x 1800 x 1520 mm dostatek místa pro šest osob. Svými tvary připomínaly tyto Studebakery spíše evropské vozy a v tom byl asi kámen úrazu. Američanům se tehdy více líbily velké vozy s bohatě chromovanou maskou chladiče a do módy přicházející ploutve na zádi.

design gm kabriolet  

Finanční situace Studebakeru se stala v roce 1954 natolik vážná, že došlo ke spojení s další americkou značkou s podobnými problémy – Packardem. Do vzniklé společnosti Studebaker-Packard přispěl Studebaker v roce 1955 modelem Speedster, což byl jen mírně přestylizovaný Champion. Vůz dostal nízkou, bohatě chromovanou masku chladiče, kola s drátovým výpletem a širokou chromovanou lištu na bocích. Vůz dlouhý 5040 mm se dodával také pod názvy Champion (6V, 3040 cm³, 74 kW/101 k) a Commander (V8, 3657 cm³, 103 kW/140 k). Přesto utrpěl Studebaker v roce 1956 ztrátu 43 milionů dolarů. Packard na tom byl ještě hůř a definitivně skončil v roce 1958. Studebaker se ještě pokusil oprášit jméno President pro svoje špičkové modely, přičemž Commander patřil do středu nabízených modelů. Jeho levnější verze Custom byl v podstatě Champion s motorem V8.

Jestřábi útočí

Americký stylista Brooks Stevens se ještě jednou pokusil oživit zájem o vozy Studebaker dalšími stylistickými úpravami Loewyho dvoudveřového kupé z roku 1953. V roce 1956 vzniklo celé hejno jestřábů (anglicky hawk) s názvy Golden Hawk, Sky Hawk, Power Hawk a Flight Hawk, lišících se hlavně motory. V uvedeném pořadí měly výkony 275, 210, 170 a 101 koní. Jedině Flight Hawk poháněl řadový šestiválec, ostatní modely používaly motory V8 a nejvýkonnější Golden Hawk měl navíc radiální kompresor. Karoserie Hawků (rozměry 5180 x 1837 x 1390 mm a rozvor 3060 mm) dostaly především masivní chromovanou mřížku chladiče a výrazné ploutve na zadních blatnících.

Studebaker hledal každou skulinu na trhu, zaplněném vozy Velké trojky a proto přišel v roce 1957 s chudší verzí modelu Champion, nazvanou Champion Scotsman (později přejmenovanou na Studebaker Scotsman). O dva roky později představil poměrně úspěšný kompaktní model Lark, který znovu krátce vrátil Studebaker do černých čísel, neboť hned v prvním roce se jich prodalo přes 150 tisíc. V roce 1961 prošel Lark facelitem s prodlouženou zádí a dodával ve čtyřdveřovém i dvoudveřovém provedení (hardtop) a nechyběl ani kabriolet Lark Daytona. Studebaker se ale znovu vrátil do ztráty a situaci nezachránil ani model Gran Turismo Hawk opět z pera Brookse Stevense.

Avanti – kupředu k zániku

Stále se zhoršující situaci automobilky Studebaker se nový šéf firmy Sherwood Egbert pokusil řešit zcela novým modelem, jehož design svěřil opět Raymondu Loewymu. V rekordně krátkém čase se jeho týmu podařilo navrhnout stylisticky velmi neobvyklý model Avanti s laminátovou karoserií. Jeho zajímavé nadčasové tvary s přídí bez masky chladiče a s velikými kruhovými světlomety zřejmě příliš předběhly dobu a tak jeho prodej nesplnil očekávání. Šlo přitom o výkonný vůz s motorem V8, který v základní verzi R-1 dával výkon 240 koní a v nejvýkonnější verzi R-4 byl vybaven dvojitým turbodmychadlem. Jako první americký čtyřmístný vůz měl standardně kotoučové brzdy na předních kolech. Nepomohlo ani překonání rychlostních rekordů na dráze v Bonneville a tak se management rozhodl v prosinci 1963 ukončit výrobu v mateřském závodu v South Bend a přesunout montáž do kanadského Hamiltonu (Ontario).

design gm kabriolet  

Výroba Studebakerů pokračovala v Hamiltonu ještě další dva roky modely Lark, Commander, Daytona (sedan a kombi Wagonaire) a Cruiser. Všechny tyto vozy byly vybaveny řadovými šestiválci a vidlicovými osmiválci z produkce GM Canada. Poslední vůz, tyrkysový Lark, vyjel z továrny 16. března 1966 a zakončil tak 114 let trvající výrobu vozidel značky Studebaker.