Švýcarské automobilové postřehy: O řidičích odjinud

.. ale spíše skutečností, že disciplína na silnicích bývá vynucena citlivými pokutami a všude přítomnou kontrolou. Parkováním počínaje a odebíráním řidičáku na dálnici konče.

Fixní a mobilní radary patří k největším finančním zdrojům švýcarské policie. Ještě lukrativnější je vybírání pokut za parkování. Sotva opustíte auto, už můžete mít 40, 60 až 120 franků v kapse méně, platba složenkou. V dešti se dává složenka pod stírače v igelitovém obalu! Dohodit frank do parkovacích hodin bez opuštění parkoviště stojí 80 franků. A tak bychom mohli pokračovat…Pořádek na silnicích je výsledkem latentní a všude přítomné represe a nejen spořádaností občanů-řidičů.

Atraktivnější téma jsou přestupky za rychlost: 1 km/h nad povolenou rychlost ve městě přijde 40 franků, 4 km/h na 120 Fr a pak postih roste exponenciálně. V zóně 30 km/h, jet šedesátkou znamená okamžitou ztrátu řidičáku a 2000 franků pokuta. Šampionem v kontrole provozu je město Zürich. Přes 130 radarů blýská na nepozorné řidiče a závodníky. Policie drží s vývojem techniky krok. Speciální laserové radary, fotí zároveň při přejetí na červenou jakož i za nepovolenou rychlost. Výsledkem je dvojitá pokuta, když se chcete na červenou z křižovatky „zachránit “ přidáním plynu.

Omezení rychlosti na dálnicích se pohybuje mezi 100 a 120 km/h, výjimečně je přikázána 80 km/h ve vybraných tunelech, nebezpečných zatáčkách a nájezdech.

Po vzoru skandinávců se kontroluje radarem tak často, že hospodské vytahování a předhánění se dobou cesty např.: z Zürichu do Ženevy (275 km) úplně zmizelo. Každý ví, že se to ujede za 3 hodiny a rychleji to prostě nemá smysl, škoda peněz nebo řidičáku.

Předjíždění zprava je jedním z nejnebezpečnějších manévrů a proto je též drakonicky trestáno, na místě a v zvláště nebezpečném provedení i odnětím řidičáku – policie vám zavolá taxíka, když nemáte způsobilého spolujezdce.

Nepamatuji si, že bych byl kdy předjet zprava. Na trestání tohoto přestupku stačí policii i udání a v tom nejsou Švýcaři zvlášť zdrženliví. Vynucování si předjetí v levém pruhu nájezdem téměř do kufru, kombinované se světelnou signalizaci nebo dokonce troubením je policií rovněž vysoce „hodnoceno“. Hlídky nepřetržitě cirkulují po dálnicích v civilních autech, bez uniformy a permanentně nahrávají dění kolem sebe. Pak máte prostě smůlu, v nejhorším případě jedete domů taxíkem.

Na druhé straně je ve Švýcarsku běžné dát přednost jiným účastníkům provozu a nechat je předjet nebo zapojit se do proudu bez zastavení. Nepokládá se to za znamení slabosti a omezuje vznik dopravních kolapsů. Tomuto vývoji předcházela celostátní kampaň „Ohleduplností k bezpečnosti provozu“

Bohužel se množí nový sport, byť provozovaný mizivou skupinou mladistvých, často původem z jižní Evropy. Soukromé, vesměs noční závody na silnicích, konající se ve městech a na vesnicích, často v alkoholizovaném stavu se v poslední době staly chimérou Švýcarů. Tento nešvar nicméně končí ne zřídka smrtelně a opatření k jeho zamezení na sebe nenechají dlouho čekat. Jednou z nich bude zřejmě „řidičák na zkoušku“. Kdo udělá první dva roky nějaký vážnější přestupek, musí ho dělat znova. Tato hrozba by mohla fungovat. Navíc se diskutuje zvýšení trestu za zranění a usmrcení v provozu. Právníci mají potíž pochopit, že se auto v rukou hazardérů stává smrtící zbraní a přečin má být podle toho potrestán. Ve Švýcarsku jsou bohužel dodnes tresty pro provinilce z dopravních nehod neskonale mírné.