Tatra T87 nefascinuje jen nás. Podívejte se, jakou parádu dělá majiteli v Los Angeles
Výroba Tatry T87 startovala pozvolna. V roce 1936 vznikly první dva prototypy, o rok později pět kusů ověřovací série, přičemž ve stejný čas došlo k oficiálnímu představení. Rokem 1938 započala výroba modelu sériově. S drobnými vzhledovými změnami pokračovala až do roku 1950 a jak víme, šlo o vozy určené výhradně vyvoleným.
To dnes samozřejmě neplatí a Tatry se dostávají i k vášnivým sběratelům ze všech koutů světa. Jeden takový kousek (z roku 1941) v krásném stavu vlastní i Paul Greenstein a jeho partnerka Dydia DeLyserová z Los Angeles a není divu, že v jejich domovině jsou středem pozornosti kdykoliv vyrazí na silnice. Už v roce 2010 si jej všiml list New York Times, jenž jej tituloval jako sběratelské auto roku.
Připomeňme, že v útrobách pracuje vzduchem chlazený třílitrový osmiválec umístěný vzadu, jenž Tatru dokázal rozpohybovat až na 160 km/h. Spotřeba paliva se přitom pohybovala kolem 12 litrů, zatímco konkurenti s podobnými vlastnostmi „žrali“ klidně dvojnásobek. Velkou výhodou kopřivnického automobilu byly aerodynamické proporce, které zkrátka předběhly dobu.
Jak jinak si vysvětlit, že Tatra na silnicích fascinuje dodnes? A nejen na domácí půdě, ale i ve zmiňované Americe. Dva mladí novináři měli příležitost Paula navštívit a dokonce je svezl. „Tatra T87 byla postavena pro první evropské dálnice jako komfortní, rychlý a luxusní expres. Je to fascinující návrat o několik desítek let zpět,“ rozplývali se po jízdě, během které pořídili i video.
Jak ale vzápětí uvádí, auto nebylo stavěno do ucpaných dopravních uzlů v Los Angeles. V samotném závěru jejich jízdy byl motor již natolik unavený, že jej Paul společně s posádkou nedokázal dovézt v pořádku domů. Zastavili křižovatku před vjezdem do garáže, což bylo paradoxně počátkem další zajímavé historky.
„Všichni jsme vyskočili a začali tlačit. Dokonce se k nám přidal i úplně cizí člověk, jenž nechal své auto odstavené uprostřed křižovatky a zcela tak zablokoval dopravní tepnu,“ vzpomínají návštěvníci Paula, který jim potvrdil, že podobnou fascinaci zažívá v ulicích metropole denně. Není divu, že majitel dokáže stařičkému autu občasný bojkot odpustit. Když stařičké auto viděl poprvé, byla z něj ještě hromada rzi.