Téma: Létající automobily, nebo jezdící letadla?

Úvod

K nejznámějším křížencům automobilu a letadla určitě patří Epouvante z románu Julese Verna Pán světa, vydaného poprvé v roce 1904. K těm méně známým, ale zato vyzkoušeným v praxi, patří například Rotabuggy z roku 1943. Tento stroj není ničím jiným než klasickým Jeepem Willys MB přestavěným na vírník.

Konstruktéři toužící po spojení výhod automobilu a letadla v jednom stroji se v průběhu dvacátého století (a rovněž i v současnosti) vydávají většinou jednou ze dvou hlavních cest. První z nich se snažili přizpůsobit klasický automobil létání, zatímco ti druzí se chtějí letadlo naučit jezdit po zemi.

Existuje řada více či méně úspěšných kříženců automobilů a letadel, snažících se spojit výhody obou, ale většinou se tyto stroje nemohou pochlubit příliš dobrými jízdními a ani letovými vlastnostmi a jejich piloti mohou zapomenout na akrobatické hrátky, které jim dovolí řada klasických sportovních letadel.

Terrafugia Transition

K nejznámějším létajícím automobilů současnosti patří model Transition, za jehož vznikem stojí v roce 2006 založená společnost Terrafugia. Samotný stroj byl veřejnosti představen poprvé v roce 2008 na populární letecké akci AirVenture v Oshkosh, ale prozatím pouze na zemi.

První vzlet se uskutečnil na jaře roku 2009. Následovalo kompletní přepracovaní designu, kdy příď opustila vodorovná vyrovnávací plocha, změnil se tvar kabiny a prodloužila se dvojitá ocasní část. Všechny provedené změny se postaraly o výrazně stabilnější letové vlastnosti, na nichž má svůj výrazný podíl i křídlo s velkou tloušťkou profilu.

Terrafugia Transition ve své současné podobě spíše než automobil připomíná malý sportovní dolnoplošník s tlačnou vrtulí. K letadlům má ostatně mnohem blíže i svou konstrukcí a pohonnou jednotkou v podobě motoru Rotax. V současnosti je Transition prezentován se čtyřválcem s protiběžnými písty s označením 912iS, poskytujícím výkon 74 kW (100 k).

Stroj o hmotnosti 650 kg je schopen jízdy rychlostí do 105 km/h, zatímco ve vzduchu se jeho cestovní rychlost pohybuje okolo 160 km/h. Motor přitom pohání buď zadní kola, nebo tlačnou třílistou vrtuli. Dolet se v současnosti pohybuje okolo 640 km. Ve své silniční konfiguraci je Terrafugia Transition dlouhý 6,0 m, široký 2,3 m a vysoký 2,0 m. Po rozložení křídel je šířka, resp. rozpětí 8,0 m.

Terrafugia uvádí, že již má závazné objednávky na prvních šest strojů, za něž jsou jejich budoucí majitelé připraveni zaplatit 299.000 amerických dolarů (zhruba 7.600.000 Kč).

25

Fotogalerie

Terrafugia TF-X

Společnost Terrafugia se vedle dokončení vývoje a malosériové produkce svého prvního modelu Transition v současnosti věnuje i projektu s označením TF-X. Ten se sice v současnosti pohybuje v čistě teoretické rovině, ale pokud se firmě podaří dotáhnout jeho vývoj do zdárného konce, pak se bude s velkou pravděpodobností jednat o stroj, který doposud nejlépe spojí výhody automobilu a letadla.

Terrafugia T-FX se na rozdíl od modelu Transition svým vzhledem mnohem více přibližuje klasickému automobilu. Od svého předchůdce se tento stroj odliší i hybridním pohonným systémem a překlopnými rotory, které mu umožní svislý vzlet i přistání. Díky tomu nebude T-FX potřebovat vzletovou dráhu jako klasické letadlo a postačí mu podobná plocha jako vrtulníku.

Vzlet i přistání má ovládat automatika, čímž se výrazně sníží nároky na ovládaní. Za letu pak mají být dobíjeny baterie hybridního pohonu pro jízdu po zemi. Čtyřmístný stroj přitom má být schopen letu rychlostí okolo 320 km/h a jeho dolet se má pohybovat kolem 800 km/h.

Terrafugia prozatím neuvádí bližší technické specifikace, ale předpokládá uvedení sériového modelu na trh za osm až dvanáct let s cenou, která má být na podobné úrovni jako u automobilů luxusních značek. Majitelé aktuálního modelu Transition pak mají mít na TF-X předkupní právo.

8

Fotogalerie

Aeromobil 3.0

Mezi nejnadějnější křížence automobilu s letadlem současnosti patří i slovenský Aeromobil, který je aktuálně prezentován ve verzi s označením 3.0, jejíž premiéra se odehrála na podzim roku 2014.

Základním stavebním kamenem dvoumístného stroje, za jehož vznikem stojí tým kolem Štefana Kleina a Juraje Vaculíka, je ocelový rám, který doplňují komponenty z uhlíkových vláken. AeroMobil se i s cestujícími a menším nákladem musí vejít do hmotnosti 650 kg, aby splňoval normu pro malá sportovní letadla (LSA) a jeho hmotnost je právě díky použitým materiálům a konstrukčním postupům pouhých 450 kg.

Slovenské auto-letadlo je ve své prozatím poslední evoluci dlouhé 6000 mm a široké 2240 mm, resp. má rozpětí křídel 8320 mm. K pohonu slouží osvědčený letecký motor Rotax 912 o výkonu 75 kW (102 k), umožňující jízdu rychlostí okolo 160 km/h, zatímco ve vzduchu se AeroMobil může pohybovat rychlostí okolo 200 km/h. Spotřeba paliva je přitom na silnici 8 litrů benzinu na 100 km a ve vzduchu 15 litrů na hodinu letu.

Na jaře letošního roku si jeden z hlavních tvůrců Aeromobilu Štefan Klein neplánovaně ověřil bezpečnost své konstrukce. Při testovacím letu se dostal do vývrtky a následně pádu. Díky záchrannému padákovému systému ovšem vyvázl z nehody s lehkým zraněním a poškození stroje zhodnotil jako mírné.

Společnost AeroMobil se prozatím nadále věnuje dalšímu vývoji svého stroje. Uvedení produkční verze se očekává po roce 2017 a cena se má podobně jako u severoamerických strojů společnosti Terrafuggia pohybovat na úrovni luxusních automobilů.

44

Fotogalerie

Carplane

Z Německa pochází projekt pojmenovaný Carplane, jehož vývoj byl zahájen v roce 2008 a v současnosti se stále připravuje na první vzlet. Stroj vybavený tlačnou vrtulí na první pohled zaujme dvojící oddělených trupů, z nichž každý nabízí prostor pro jednu osobu.

Dvojice trupů a hornokřídlá koncepce nebyla zvolena pouze s ohledem na zajištění zvýšené pozornosti okolí nebo aby bylo kam uložit křídla při jízdě, ale podílí se rovněž na zvýšení stability stroje za letu.

Carplane v konfiguraci pro provoz na pozemních komunikacích je dlouhý 5440 mm, široký 2250 mm a vysoký 2120 mm. Po proměně na letadlo se prodlouží na 7453 mm a sníží na 1890 mm. Rozpětí křídel je 9715 mm.

Stroj o hmotnosti pouhých 498 kg je poháněn motorem o výkonu 111 kW (151 k), s nimž je na silnici schopen jízdy rychlostí až 176 km/h, zatímco ve vzduchu to může být až 222 km/h, ale udávána cestovní rychlost je 200 km/h. Dolet Carplane je údajně až 833 km a vystoupat s ním lze až do výšky 4570 m.

14

Fotogalerie

PAL-V One

Nizozemská společnost PAL-V Europe NV (PAL-V – Personal Air and Land Vehicle) šla při vývoji stroje schopného jízdy po silnici i létání odlišnou cestou než většina firem, jejichž cílem je vývoj plně funkčního létajícího automobilu.

PAL-V One je totiž kombinací silniční tříkolky s vírníkem. Pozemní zkoušky tohoto dvoumístného stroje byly dokončeny již v roce 2009 a o tři roky později tento stroj vlastní silou vzlétl.

Podvozek tříkolky s dvojicí za sebou umístěných sedadel vychází ze starší konstrukce nizozemského stroje Carver s nuceným nakláněním. Hojné využití kompozitních materiálů stojí za hmotností 680 kg prázdného vozidla, u nějž výrobce uvádí možné zatížení 230 kg.

K pohonu stroje dlouhého 4,0 m, širokého 1,6 m a vysokého 1,6 m v silniční konfiguraci slouží blíže nespecifikovaný zážehový motor o výkonu 170 kW (230 k), umožňující jízdu rychlostí až 180 km/h a akceleraci z 0 na 100 km/h za méně než 8,0 s. Spotřeba paliva se má pohybovat okolo 8,4 l benzinu na 100 km a dojezd má být až 1200 km.

Ve vzduchu má být PAL-V One schopen rovněž schopen dosáhnout maximální rychlosti okolo 180 km/h, zatímco minimální letová rychlost je 50 km/h. Pro vzlet tento stroj potřebuje dráhu dlouhou 165 m, zatímco při přistání si vystačí s 30 m. Spotřeba paliva je za letu okolo 36 l na hodinu a dolet může být maximálně 500 km.

PAL-V One jako většina podobných kříženců příliš neoslní svými výkony, i když v běžném silničním provozu patří ke svižnějším účastníkům a ve vzduchu pak profituje z koncepce vírníků, která není příliš náročná na pilotáž a je i poměrně bezpečná, ale neumožňuje visení na jednom místě jako u vrtulníků, protože nosný rotor není poháněn motorem, ale pouze proudem vzduchu.

9

Fotogalerie

Samson Switchblade

V posledních pěti letech se v médiích s většími či menšími přestávkami objevuje severoamerický projekt Samson Switchblade, který zaujme především svými futuristickými liniemi. Design tříkolového stroje je ostatně inspirován italskými supersporty.

Samson Switchblade v silniční podobě s křídly ukrytými v prazích a zasunutými ocasními plochami je dlouhý 5,1 m, široký 1,8 m a vysoký 1,5 m. Pro let se vysunutím ocasních ploch prodlouží na 6,2 m a jeho křídla mají rozpětí 8,2 m.

Dvoumístný stroj má na rozdíl od většiny svých konkurentů disponovat nabídkou trojice pohonných jednotek, jimiž mají být dva prozatím blíže nespecifikované vidlicové čtyřválce s výkonem 118 kW (160 k) a 140 kW (190 k) nebo řadový čtyřválec z motocyklu Suzuki Hayabusa o výkonu 125 kW (170 k). Motor na zemi pohání zadní kola, zatímco ve vzduchu roztáčí vrtuli ukrytou v zadních partiích trupu.

Na zemi se má Switchblade rozjet až na 161 km/h a akcelerovat z 0 na 96 km/h za 6,5 s. Ve vzduchu má mít cestovní rychlost okolo 250 km/h a maximální 280 km/h. Spotřeba paliva na zemi má být 5,9 l benzinu na 100 km, zatímco ve vzduchu 34 l na hodinu letu.

Zda bude Switchblade skutečně schopen dosahovat takových výkonu a letových vlastností je otázkou, protože se v současnosti pracuje na dokončení letuschopného prototypu.

K zajímavostem tohoto stroje ovšem patří i skutečnost, že má být dodáván jako stavebnice, kdy si majitel bude muset 51 % montáže dokončit sám a následně absolvovat se svou létající tříkolkou příslušné kontroly, které ji schválí pro pozemní i letový provoz.

10

Fotogalerie

Milner Motors AirCar

Rodinný podnik Milner Motors byl založen v roce 2005 otcem a synem Milnerovými, sídlícími ve Washingtonu a Marylandu. Cílem pánů Milnerů je vývoj moderních řešení dopravy a vedle elektromobilu se proto zaměřili i na létající automobil.

Tři roky po založení firmy byl prezentován koncept AirCar, který byl sice schopen jízdy, ale nemohl létat. Prototyp zaujal řešením trupu i interiéru přístupného dvěma páry klasických dveří. Komfortem nastupování i vystupování i svým interiérem se tedy měl maximálně přibližovat běžnému čtyř až pětimístnému osobnímu automobilu.

Pro zajištění dobré ovladatelnosti v každé fázi letu byla zvolena tzv. kachní kopce s vodorovnou vyrovnávací plochou vpředu a křídlem vzadu. Toto řešení přispívá ke zvýšení vztlaku a je poměrně odolné vůči pádům kvůli ztrátě rychlosti.

AirCar dlouhý 5080 mm, široký 2133 mm a vysoký 1981 mm měl mít rozpětí křídel 8534 mm. K jeho pohonu na zemi měl sloužit elektromotor o výkonu 29 kW (40 k), zatímco pro let posloužila dvojice blíže nespecifikovaných jednotek o výkonu 118 kW (160 k).

Stroj, jenž měl být po silnici schopen jízdy rychlostí přes 135 km/h a ve vzduchu se měl pohybovat rychlostmi okolo 320 km/h, se bohužel nedostal ze stádia prototypu a nikdy nevzlétl. Vývoj byl pozastaven a v současnosti je AirCar součástí expozice leteckého muzea Air Zoo v Michiganu.

29

Fotogalerie

Maverick

Tým tvůrců stroje Maverick se vydal trochu jinou cestou než většina ostatních. Namísto připojení pevných křídel k automobilu nebo navrhování letadla schopného jízdy po silnici se vydal jednodušší cestou.

Maverick je vlastně lehký terénní automobil, vycházející z bugin pro dovádění v písečných dunách, který má ve své zádi nad motorem umístěnu tlačnou vrtuli a létá zavěšen pod padákem.

Automobil s pohotovostní hmotností okolo 500 kg pohání na zemi i ve vzduchu 2,5-litrový motor Subaru o výkonu 140 kW (190 k). Třímístný stroj má sedadlo řidiče umístěné v podélné ose a za ním jsou umístěna sedadla pro dvojici pasažérů.

Na silnici má být Maverick schopen jízdy rychlostí až 160 km/h a zrychlení z 0 na 96 km/h zvládne za 3,9 s. Spotřeba paliva se na zemi pohybuje okolo 7,8 l na 100 km a dojezd okolo 720 km. Pro start i přistání potřebuje tento stroj dráhu dlouhou 92 m a ve vzduchu se pohybuje rychlostí 65 km/h.

Pro řízení na silnici stačí běžný řidičský průkaz a k létání severoamerická certifikace S-LSA/E-LSA. Maverick sice nenabídne žádné excelentní letové vlastnosti (ty jsou pod úrovní motorového rogala), ale na zemi se stále jedná o buginu schopnou jízdy v terénu.

Maverick je určený především humanitárním organizacím, misionářů a firmám, které se potřebují levně a jednoduše dostat do jinak nepřístupného terénu. Posloužit může třeba i farmářům.

12

Fotogalerie

Scaled Composites Model 367 BiPod

Kořeny společnosti Scaled Composites sahají do počátku osmdesátých let dvacátého století a stojí u nich slavný letecký konstruktér Burt Rutan, který se proslavil především letounem Voyager, s nimž dvoučlenná posádka v roce 1986 bez mezipřistání obletěla svět za 9 dní, 3 minuty a 44 sekund.

Mezi poslední díla tohoto konstruktéra se v roce 2011 zařadil stroj, který jeho tvůrce označuje jako jezdící letadlo, které ovšem nemělo ambice stát se masovým dopravním prostředkem, ale posloužilo především k ověření konstrukčních a výrobních postupů.

BiPod je dvousedadlovým strojem s dvojicí trupů, z nichž každý ukrývá spalovací motor o objemu 450 cm³ a slouží k pohonu příslušného zadního kola. Pro let jsou využity čtyři elektromotory o výkonu po 15 kW (20 k), roztáčející čtveřici vrtulí, z nichž dvě jsou umístěny na křídlech a dvě na vodorovné ocasní ploše.

Během testů prováděných v roce 2011 se BiPod projevil jako stabilní a dobře ovladatelný stroj na zemi i ve vzduchu, ale s jeho vývojem se dál nepokračovalo. Údaje získané při jeho konstrukci, stavbě a provozu ovšem mohou být využití pro projekt výkonnějšího jezdícího letadla.

8

Fotogalerie

LaBiche Automotive OverDrive

Za vznikem poměrně mladé společnosti LaBiche Automotive stojí Mick LaBiche a jeho tým v současnosti pracuje na vývoji stroje pojmenovaného OverDrive. Ten na první pohled působí dojmem klasického automobilu, jehož linie a jízdní výkony nemají daleko k supersportu, ale během pouhých třiceti sekund má být schopen proměny v létající stroj.

LaBiche Automotive OverDrive prozatím neopustil fázi projektu, ale již nyní zaujme svým vzhledem, jímž se skutečně mnohem více přibližuje automobilům než letadlům. Karoserie dlouhá 5537 mm, široká 2032 mm a vysoká 1473 mm nabídne prostor čtyřem až pěti dospělým osobám a ukrývá v sobě vedle složitého mechanismu skládacích křídel i vidlicový osmiválec o výkonu 331 kW (450 k).

Při jízdě po silnici budou poháněna kola zadní nápravy a OverDrive má být schopen dosáhnout maximální rychlosti přes 290 km/h, zatímco ve vzduchu bude využívat tlačnou vrtuli a má létat rychlostí až 440 km/h. Při využití 55 % výkonu motoru pak poletí rychlostí 370 km/h.

Podobně ambiciózní jako dosahované rychlosti jsou i údaje o doletu, který má být až 1850 km, zatímco při jízdě po zemi má být OverDrive za ideálních podmínek schopen ujet až 3600 km, ale to jen v případě, že bude jezdit mimo města.

LaBiche Automotive má jednoduše v plánu postavit křížence, který se svými jízdními i letovými výkony minimálně vyrovná řadě sportovních i supersportovních automobil a zároveň i jednomotorovým letadlům jako je například Beechcraft Bonanza.