Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Dodge Charger 3,6 VVT – Velká Amerika

Ondřej Láník
Diskuze (233)
Krize nekrize, za Atlantikem se pořád vyrábějí silná, ale dostupná auta s pohonem zadní nápravy. Jak jezdí moderní třísetkoňová Amerika za půl milionu?

Cesta do USA je pro Čechy stále ještě výjimečnou událostí. Když se naskytla příležitost, zpestřili jsme si ji osedláním skutečné Ameriky.

Týdenní putování po východním pobřeží jsme na začátku října 2011 absolvovali v aktuálním provedení šestiválcového Dodge Charger.

Klasik

Dodge patří do poslední trojice značek, které americký Chrysler dokázal, s vydatnou pomocí Fiatu, udržet při životě. Rolí Dodge je mít v nabídce jednodušší, cenově dostupná, ale přesto nějak výjimečná auta, a být tak alternativou k prestižnějšímu Chrysleru a terénnímu Jeepu. Je to současně velký konkurent lidových Chevroletů a Fordů.

dodge testy dodge testy  

Charger je největší sedan jaký Dodge dnes v USA nabízí. Jeho kořeny sice sahají do slavné éry pony-cars, jenže jeho současná existence je zároveň ukázkou ambicí, které nejmenší z velké trojky pořád ještě má.

O čem je teď řeč? O prostém faktu, že tento pětimetrový (!) sedan má klasické uspořádání hnacího řetězce – tedy motor uložený vpředu podélně a pohon zadních kol. Před mnoha lety americký standard, ještě nedávno technika dostupná u většiny amerických značek, ale dnes už spíše vzácnost! Vždyť zadokolky dnes už nekoupíte například u Cadillaku, Lincolnu, ani u Buicku!

Silný motor, jednoduchá výbava

Lidových sedanů s klasickým uspořádáním už po světě mnoho nekoupíte a těch pětimetrových je jako šafránu. Pohon zadních kol je standardem hlavně v prémiových sférách, a tak první dojmy z Chargeru byly smíšené.

Toto auto sice má pod kapotou bezmála tři sta koní, ale interiér vypadá místy hodně jednoduše (navzdory loňské modernizaci) a ve standardu výbavy chybí položky, které u tak velkého auta Evropan očekává. Potkáte zde řešení, která jsou v pořádku v nižší střední, ale ne o dvě kategorie výše!

Za zmínku stojí opravdu americky velká sedadla, jejichž látkový potah je prodyšný, ale má na pohled i na dotek lacinou strukturu.

dodge testy dodge testy  

Volant má velký průměr (380 mm), tlačítka pro ovládání tempomatu (vpravo), palubního počítače (vlevo) a audiosoustavy (chytře zezadu pod rameny volantu), ale jen plastový a ne zrovna luxusně působící věnec, který dvakrát k dotyku nesvádí.

Klimatizace se sice ovládá skrze barevný dotykový displej, ale (orientační) regulace teploty, otáček ventilátoru i směrování vzduchu je manuální! Tlačítko AUTO zrovna tady nenajdete, zato intenzitu chlazení/topení lze nastavit pro řidiče i spolujezdce zvlášť.

Specifikem amerického trhu je příjem rozhlasových stanic bez funkce RDS, takže na přijímači nenajdete názvy stanic, jako v Evropě, ale jen FM frekvence. Začíná nám docházet, proč se tak často v amerických rádiích chlubí těmi zpívanými Megahertzy...

Leccos z výše uvedeného má na svědomí svět autopůjčoven, kde jsou na výbavu auta kladena trochu jiná měřítka. Zbytek omlouvá cenovka. Základní Charger v USA pořídíte za necelých 26 tisíc USD (bez daní a místních poplatků), tedy za necelý půlmilion korun. Lépe vybavený šestiválec s navigací, automatickou klimatizací a 18palcovými koly přijde na méně než 30 tisíc USD, tedy asi 550 tisíc Kč.

Think Big

Velká auta se kupují kvůli velkému interiéru. Ten v Chargeru velký skutečně je! Gigantický rozvor náprav je tady využit do posledního palce. Dlouhé dveře se otvírají téměř do pravého úhlu, a tak i samotné nastupování je komfortní i pro velké Američany.

Navzdory siluetě střechy, připomínající hlavně za B-sloupkem kupé, je na zadních místech slušných 930 mm nad sedáky, takže ani 1,8 m vysoký cestující nebude v kontaktu se stropem. V podélném směru i do šířky je nabídka prostoru jednoznačně velkorysá, blíží se totiž poměrům v luxusní třídě. Zadní sedáky jsou 380 mm nad podlahou, mají rozumně tuhé čalounění, takže se zde dá přežít i delší cesta v tom nejlepším pohodlí.

Řidič i spolujezdec sedí ve velkých křeslech, která jsou od sebe dost vzdálená. Umožňuje to luxusní šířka 1580 mm ve výši loktů, srovnatelná s největšími evropskými sedany. Na zadních sedadlech je to s šířkou úplně stejné.

Přístrojová deska se tváří jako by byla z tolik populárního měkčeného plastu, ale skutečnost je trochu jiná, palec do materiálu zaboříte až při hodně velkém tlaku. Vizuální dojem z převažujícího černého plastu není vyloženě špatný a podporuje jej i antracitové čalounění stropu, ale pouťovost tomuto interiéru dodává stříbrně vykládaná část přístrojové desky před řidičem. Zřejmě je opravdu z hliníku, jak tvrdí výrobce, design ani provedení ale moc přesvědčivé nejsou.

Dojem nevylepšuje ani středová konzola, která víc než na efekt nebo krásu sází na praktičnost, byť už po několika měsících provozu utrpěla řadu provozních šrámů. Klasická kulisa automatu je obklopena několika nevýraznými prohlubněmi, ale vlastně to úplně stačí – je tady místo právě pro pro pití, telefon a ovladač standardního bezklíčového systému startování a přístupu do vozu.

V duchu Thing Big je taky středová loketní opěrka. Není zrovna pohodlná na dlouhodobé opření lokte (je tvrdá), ale ukrývá objemnou stránku a 12V zásuvku, takže pojme i velkou přenosnou navigaci, když ji zrovna nepotřebujete sledovat.

Válců šest, stupňů pět

Vymírání atmosférických velkoobjemových motorů se rozšiřuje už i v zemi kde objem neradi nahrazují, přesto Charger s ničím menším než s šestiválcem 3,6 V6 (Pentastar) nepořídíte.

V zemi, kde lze galon (3,79 l) benzinu koupit za 3,5 USD (tedy litr paliva kolem 17 Kč) a cestovní průměr jen těžko přesáhne 100 km/h, spotřebu paliva řeší jen málo řidičů. Rozdíl mezi šestiválcem a slabším čtyřválcem není v režimech nízkých zatížení významný…

S tempomatem jsme povolené americké tempo 65 mph zvládali s odběrem 33 mpg (odpovídá zhruba 7,1 l/100 km) za neslyšného doprovodu motoru, který se líně povaloval kolem 1900 min-1.

dodge testy dodge testy S trochou píle a opatrnosti bylo možno dosáhnout mimo města průměru až 36 mpg (6,5 l/100 km). Jízda v koloně a energeticky náročné městské rozjezdy se na odběru paliva z nádrže podepsaly poklesem na 18 až 20 mpg, tedy zvýšením spotřeby na 12 až 13 l/100 km. Když vezmete v úvahu velikost a hmotnost auta, jsou to slušné hodnoty, odporující přežívající představě o nenasytných amerických korábech silnic.

Pětistupňový automat, který ještě nedávno sloužil i v mercedesech, je z pohledu výrobce ekonomickou volbou. Řidiče, který chce dostupný americký sedan asi absence šestky, sedmičky nebo osmičky trápit nebude. Ti ostatní to musí vydržet. Vylepšení je ale už na cestě, pro modelový rok 2012 dostane tato motorizace osmistupňový automat.

Šestiválec má dost síly už v nízkých otáčkách, ale zátah mezi 3000 a 5000 min-1 má přeci jen trochu větší grády, je intenzivní, ale hlavně vytrvalý. Bohužel, kvůli velkým skokům mezi rychlostmi a nízkým rychlostním limitům, si pěkný zvuk vytočené Vé-šestky příliš často neužijete. K omezovači se ručka otáčkoměru dá legálně poslat jen na první a druhý stupeň...

Samotné řazení je komfortní, plynulé, ale jen průměrně rychlé. Ruční volba je možná pouze pohybem voliče vpravo/vlevo. K rozjezdům – tedy typicky americké disciplíně – na druhou stranu nemáme výhrady. Sílu motoru a práci měniče momentu cítíte na prvním milimetru plynu, zadní kola na lehce balónovitých sedmnáctipalcových pneumatikách (215/65 R17) mají tendenci na mokru prokluzovat, ale elektronika je brzy umravní.

Jízda

Ryzím pony-carem základní Charger rozhodně není, ale skoro-třísetkoňové stádo si občasné prohnání zaslouží. Přesto, hlavním vjemem, který nás během týdne s touto Amerikou provázel, bylo dokonalé odhlučnění interiéru. Motor v běžných jízdních režimech (1500 až 2500 min-1) není vůbec slyšet a protože se ani vibrace do interiéru nepřenášejí, o jeho chodu informuje jen otáčkoměr. Výbavovým překvapením není konec. Náš Charger dostal do vínku dvojité zasklení bočních skel (vpředu), které se významnou měrou podílí na precizní zvukové izolaci. Tento funkční prvek výbavy umí v Evropě nabídnout jen několik málo modelů na trhu...

Teprve pod zatížením a nejčastěji při akceleraci z klidu se ozve hluboké, skoro-osmiválcové bublání. Nečekaně urozené, tlumeně-nerušící a přitom typicky americké.

Podvozek je stavěn s ohledem na pohodlí cestovního sedanu a se znalostí (nízké) kvality mnoha amerických betonových dálnic, přivaděčů a ramp v okolí velkých aglomerací.

Základem jsou překvapivě velké pneumatiky, které mají k nízkoprofilovým rozměrům, na které si zvykáme v Evropě od střední třídy výše, vskutku hodně daleko. Není divu, že tato kola pojmou i hodně velké jámy a dálniční betonové schody s mocností několika centimetrů, aniž by posádka trpěla.

dodge testy dodge testy  

Pružiny, tlumiče, stabilizátory a uložení náprav v karoserii v podstatě dělají to, co od nich čekáte. Na vyloženě sportovní jízdu to opravdu není (byť by na ni měl šestiválec chuť), ale dálniční cruising, proložený občasnou předjížděcí akcelerací (sem tam jako nutnost, ale většinou pro radost), zvládá výborně. Větším radovánkám brání trochu velký volant s trochu nepřímým převodem. Řízení v mnohém připomíná velké luxusní sedany prestižních značek – klade přirozený odpor, není konfrontováno s nerovnostmi, které přejíždějí přední kola, a zvládá i hodně dlouhé auto otočit do protisměru na rozumném prostoru. Na dálnici je přiměřeně tuhé, auto drží přímý směr, aniž by řidič musel vynakládat velké úsilí.

Pětimetrový koráb není jednoduché protahovat americkými downtowny, ale poměrně celkem rychle si na rozměry a specifika z toho plynoucí zvyknete. Na zatáčkovitých silnicích je obrovský Charger nečekaně snadno ovladatelný, jeho velikost tlumí vnímání rychlosti a nepomáhají ani obrovské budíky s nepřehledně vyvedenými ciferníky. Když trochu přitlačíte na pilu, začne se karoserie trochu kroutit, plasty vržou a stabilizace zasahuje…

Závěr

Velká Amerika nezklamala, Evropě přesto chybět nebude. Specifické prostředí amerických vzdáleností, rychlostních limitů a nákupních návyků odsuzuje tohoto Dodge, postaveného pro Ameriku, k životu v zámoří. I když ve skutečnosti spotřeba roste nad 9 l/100 km jen zřídka, kombinovaná hodnota atmosférických šestiválců děsí všechny evropské značky.

Pětistupňový automat, gigantický rozvor a podivně namíchaný mix výbavy si pánové od Dodge v USA můžou nechat. Naopak tichý a výkonný šestiválec by se spolu s klasickou platformou skvěle hodil pro některý z připravovaných modelů evropských značek. Hlavně Alfě Romeo nebo Lancii bychom něco takového ze srdce přáli.

dodge testy dodge testy  

První cena vozu 25.395 USD (3,6 VVT SE)
První cena vozu s testovanou motorizací 25.395 USD (3,6 VVT SE)
Základní cena testovaného vozu 25.395 USD (3,6 VVT SE)
Cena testovaného vozu vč. příplatků 25.395 USD (3,6 VVT SE)

Plusy

  • Nízká cena
  • Precizní odhlučnění
  • Relativně příznivá spotřeba paliva
  • Prostorný interiér
  • Výkonná základní motorizace
  • S ohledem na velikost dobrá ovladatelnost

Minusy

  • Jen pětistupňový automat
  • Jednodušší provedení interiéru
  • Složitější ovládání palubního počítače
  • Slabé přední světlomety
  • Z otevřeného víka zavazadelníku kape voda dovnitř
Ondřej Láník
Diskuze (233)
Dodge Charger 3,6 VVT
Cena základní sestavy 0 Kč
Výbava základní sestavy Čelní a boční airbagy řidiče a spolujezdce, hlavové airbagy pro první a druhou řadu sedadel, kolenní airbag pro řidiče, bezklíčový přístup a startování Keyless Enter-N-Go, koncová světla z diod, 17palcová kola z lehkých slitin, audiosystém Uconnect Touch s dotykovou obrazovkou s úhlopříčkou 4,3 palce, CD a MP3 přehrávač, USB vstup, ovládání na volantu manuálně regulovaná dvouzónová klimatizace, elektricky nastavitelné sedadlo řidiče, stabilizační systém, asistent pro rozjezd do kopce, automatické světlomety, tempomat, dvojitá boční skla v předních dveřích, atd. Kč
Cena testované sestavy 0 Kč
Výbava testované sestavy - Kč
Motor
Typ motoru: zážehový
Válce / ventily: 6 / 4
Zdvihový objem (ccm): 3605
Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 215 / 6350
Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 347 / 4800
Provozní vlastnosti
Rozměry a hmotnosti
Zavaz. prostor - sedadla/sklopena (l): 459 / 0
Objem nádrže (l): 72
Pohotovostní hm. / nosnost (kg): 1630 / 0
Rozměr pneu: 215/55 R16
Dodge Charger 3,6 VVT
Rozměry dle nákresu - vnější rozměry
a) délka (mm): 5077
b) šířka (mm): 1905
c) výška (mm): 1483
d) rozvor (mm): 3053
e) rozchod vpředu (mm): 1610
f) rozchod vzadu (mm): 1621
Rozměry dle nákresu - vnitřní rozměry
g) podélný prostor vpředu min/max (mm): 800 / 1080
h) podélný prostor vzadu min/max (mm): 680 / 980
i) výška nad sedadlem - vpředu (mm): 1020
j) výška nad sedadlem - vzadu (mm): 920
k) šířka vpředu (mm): 1580
l) šířka vzadu (mm): 1580
délka sedáku vpředu (mm): 500
délka sedáku vzadu (mm): 480
výška opěradla vpředu (mm): 610
výška opěradla vzadu (mm): 700
místo vzadu pod předním sedadlem: Ano
Avatar - petr164
4. 12. 2011 17:13
Otřesně vypadající a solidně finkční nástroj
Charger má otřesný vzhled. Ukazuje na úroveň US designu a stylingu a současně na stejně otřesnou kulturní úroveň Američanů, kteří si něco takového kupují (mohu potvrdit z osobních kontaktů). Na druhé straně kdyby Chrysler 300C / Lancia Thema zhubly o jedenapůl metráku a stály půl melounu jako tento Dodge, pak by šlo o bargain (super výhodnou koupi). Postavit s Pentastarem kvalitní a zbytečnostmi nepředražený a nepřetížený vůz pro řidiče je úkolem Evropanů ve Fiatu.
4. 11. 2011 11:00
Dodge Charger 2010 SXT 3,5SOHC praxe
Dobry den, neda mi to, abych neprispel: Minule leto jsem stravil v USA a mel jsem tu cest s tehdejsi zakladni verzi Dodge Charger. Taky z pujcovny. Tehdy to ovsem bylo pred faceliftem. Takze nejvyznamnejsi - byl motor. Konkretne stary 3,5l V6 SOHC s nejakymi 180KW. To se muze zdat hodne ale predfaceliftova verze ma dobrych 1900kg i v zakladni motorizaci. K tomu 4 stupnovy automat. Ted prakticke postrehy: Zvenku se mi vuz opravdu LIBI, ale to muze celkove tim, ze jsem zatizeny na nektere ameriky. Interier byl klasicky unifikovany. Nic moc ale neurazil. Aůe dodge si nikdy nehral na luxusni tridu. Naoprak mi jejich filozofie pripada jako trochu neotesana a sebevedoma. A v tomto duchu to nema chybu. Ted z5 k autu: V interieru bylo vse potrebne: okna i zrcatka v elektrice, manualni klima (velmi vykonna a to clovek v nevadske pousti oceni), zakladni palubni pocitac, slusne hrajici satelitni radio...velmi pohodlne a velke sedadla a rozsahlou moznosti nastaveni a skvela vychytavka: moznost nastaveni vzdalenosti pedalu. takze si clovek muze udelat velmi pohodlny a nizky cruising posaz a nebo sedet jako v nakladaku. V obou pripadech je vsude az neuveritelne hodne mista. Jizda: nejslabsi clanek byl bezpochyby motor v kombinaci se 4 stupnovym automatem. Jizda byla opravdu velmi komfortni, ale taky subjektivne velmi nedynamicka. To bylo dano lenosti automatu, ktery dokonale zahlazoval jakekoliv pokusy motou o akceleraci a taky velka hmotnost a odtlumeni. A k tomu vsemu jeste vlezle esp. Ale kdyz se stabilizace deaktivovala, zdychlily se reakce prevodovky a hlavne se dalo dritovat:D Brzdy byly velmi ucinne a sebevedome. Verze SRT a mozna i R/T maji bremba a ty pry skoro nejsou unavit. Podvozek byl naladeny komfortne. Az moc. Ale podotykam, ze se jedna o zakladni verzi. Naopak V8 verze jsou o hodne "sportovnejsi" a tvrdsi i pri zachovani komfortu. Tyhle auta si nehrajou na sportaky, ale umi ukazat poradne zuby. Mel jsem i kratkou cest s verzi R/T a je to UPLNE neco JINEHO!! Nejen 2,2l objemu navic, ale hlavne V8 charakteristika. Hemi je neco sileneho a to nejen zvukove. Taky automat, podvozek a brzdy jsou tam naladene jinak. Skoda ze si tyhle vyssi stupne nemohli vyzkouset i pani redaktori... A jeste 1 zajimavost: Spotreba. S Chargerem SXT jsem najezdil skoro 1000mil a to prevazne po meste a taky 1 dalkovou trasu pres Sierra Nevada do Yosemitte parku (skoro 2000m prevyseni). A verditk? po meste spotreba 8,8l 87 oktanoveho benzinu!!! A dalkova trasa po horskych serpentynach se starou dychavicnou atmosferou ve vysce 3300mnm? Rovnych 8. Nekecam, mam to vyfocene... Tohle neni spatne na 87 oktanovy benzin 2Tunove auto s automatem a 3,5L motorem, ne? V8 bude mit urcite vetsi spotrebu ve meste, ale na dalkovych trasach bude asi stejna ale za uplne jine svezeni. Tam uz se tomu nemusi tak slapat na krk. Takze celkove: pokud se nekdo sveze amerikou v ZAKLADNI verzi se ZAKLADNIM V6 motorem a hodnoti plasty, torzni tuhost a naladeni podvozku, tak je to smesne. Ukazte mi evropske auto za podobne penize na tehle platforme. A nebo alespon stejny pomer vykon/hmotnost. Svezte se i s V8 a uvidite. Tam uz je i vybava o necem jinem. Jo, neni to mozna dokonale zpracovane, ale rozhodne to nerazi. A urcite se nestane, ze z toho vylezete rozlamani. A ten zvuk..... Omlouvam se, jestli je text kostrbaty a rozmazany. Pisu to jen tak narychlo...
anonym
20. 10. 2011 17:36
Re: TESILOVÝ TESTOSTERON
Ano, 300C ma odvetravane sedacky, ale to byl jen detail, o nic nejde :-)

Je pravdou, ze vetsima komentaru (ale v jiste mire i hlavni clanek) je tendencnich. Ale nevadi, az se diskutujici skutecne seznami s nejakym US car, zmeni nazor. Proste k tomu empiricky dospeje.

M. Horak, Caliber Cars
Avatar - Barrichello
20. 10. 2011 15:04
Re: Sotek
8-speed_automatic-short_take_road_test/gallery/2012_chrysler_300s_interior_photo_23" target="_blank">[odkaz]

Není interiér jako interiér. To víš, autopůjčovna musí vydělat, ta zakazníkovi moc nekofrtu nedá, ta chce aby kára stála co nejméně, no výrobce jí vyhoví, proč by nevyhověl. Normální člověk si ale koupí něco jinýho.

A ted můžeš srovnávat s evropu. I další aprametry jako zrychlení, výkon, spotřebu, prostornost, výbavu a nezapomen pak na cenu.
To se zas zasměju já >:D Superbe >:D
Avatar - Barrichello
20. 10. 2011 13:34
Re: TESILOVÝ TESTOSTERON
No 300C je má, měl sem za to že sou i u Chargeru. No koukám že ne, no neva.
Nicméně u 300 jsou k mání u vyšších verzích výbavy.

To je tady běžné, prostě jsou tu v oblibě jen německé zančky, vše ostatní je špatné nebo aspon ne tak dobré a to prosím včetně Jaguaru. Víc netřeba asi dodávat, obrázek jste si udělal sám.