TEST Fiat 500 1.2 8v – Bejby nebude sedět v koutě

Úvod

Na našem trhu najdete jenom hrstku automobilů, které mají tak dlouhou historii jako Fiat 500. Nástupce modelu Topolino (1936 – 1955) se začal vyrábět v roce 1957 a za osmnáct let produkce jeho kouzlu propadlo 3,8 milionu zákazníků. Před následovníkem, vyráběném od roku 2007 v Polsku, tedy nestál jednoduchý úkol, zhostil se ho ale dokonale. Současnou „pětistovku“ si dosud pořídilo více než 1,5 milionu zákazníků, v Evropě jde o nejprodávanější minivůz, a jeho hvězda neustále stoupá. Konkurovat mu může pouze Panda, ze které vychází, a ostatní zástupci segmentu mají co dohánět.

Majitelům Fiatu 500 ale mohou být prodejní výsledky ukradené. Tohle auto má totiž tak silnou osobnost, že ani nepotřebuje agresivní nebo dokonce vtíravou reklamní kampaň. Vše je zaměřeno na styl, roztomilost a především individualizaci. Vybrat si z množství polepů (Fiat je nazývá outfity), litých kol a provedení interiérů není záležitostí jednoho odpoledne, na konci dlouhé cesty ale získáváte automobil, který dokonale odpovídá vašim představám. Dejte si na čas!

Design

Nebylo potřeba velkých změn

Osm let na trhu se na Fiatu 500 nepodepsalo jedinou vráskou. Nadčasový a kultovní design karoserie byl proto v rámci faceliftu pouze mírně vyšperkován. Přední světlomety jsou protáhlejší a mají novou grafiku, diodové denní svícení připomíná „andělské oči“ od BMW, ventilační mřížka ve spodní části nárazníku vypadá jako vysázená diamanty, a výrazně přibylo chromu. Revoluci naopak představují zadní svítilny – ve tmě září pouze lichoběžníkové obrysy a střed je vyveden v barvě karoserie. Na první pohled to není moc, celkově ale pětistovka zase o něco více působí jako stylový módní doplněk.

TEST Fiat 500 0,9 TwinAir – Staré dobré Cinquecento

U zkoušené verze na tom má velký podíl extravagantní polep Camouflage – stojí sice 22.000 korun, „cool faktor“ je ale k nezaplacení. Nabídka zahrnuje celkem dvacet polepů s cenami od 3.300 Kč do 22.000 Kč, což v kombinaci s patnácti odstíny laku karoserie, jedenácti provedeními kol a deseti typy čalounění představuje suverénně nejširší možnosti individualizace v segmentu miniaut. Moc bychom se divili, kdyby byly na světě dva naprosto stejné exempláře (pokud pomineme základní výbavy).

fiat testy minivozy  

Zatímco zvenku poznáte novou „pětistovku“ spíše až na druhý pohled, uvnitř máte okamžitě jasno. Dosud už tak skvěle ztvárněnou přístrojovou desku totiž rozzářil multimediální systém Uconnect s pětipalcovou dotykovou obrazovkou známý z odvozených verzí 500L, 500L Living a 500X. A že se finančními prostředky nešetřilo, poznáte především na úrovni materiálů. Ani facelift sice nejmenšímu Fiatu nepřihrál měkčené plasty, všudypřítomný lesk a skvělé zpracování ale posouvají celkový dojem na prémiovou úroveň. Tedy až na ryze funkční a nevýrazné výplně dveří…

V rámci faceliftu se v nabídce objevila důležitá novinka – přístrojový štít se sedmipalcovým displejem TFT, jež jsme dosud viděli pouze u verze Cult představené loni na jaře. Vývoj zastřešila italská společnost Magneti Marelli s bezmála stoletou historií, která dodává specifické elektronické systémy i vozům formule 1. Za tuhle parádu si musíte u zkoušené linie Plus připlatit 9.500 Kč a přijdete tak o „retrobudík“ s rychloměrem a otáčkoměrem, sportovní rudá grafika na něj ale odkazuje a k rošťácké „pětistovce“ skvěle pasuje. Škoda jen, že ovládání titěrnými tlačítky zůstalo stále napravo od displeje a nepřesunulo se třeba na volant.

Prostornost

Dozadu rychle a rádi

Pětistovka se pravděpodobně nikdy nezbaví nálepky auta pro holky, uveze ale více, než byste tipovali. Může za to recept, který na konci padesátých let využili i Britové při stavbě prvního Mini: kolo v každém rohu karoserie, minimální převisy a interiér situovaný do výšky. Ani rozvor o délce 2300 milimetrů proto není překážkou při převozu čtveřice dospělých cestujících (vůz je homologovaný jako čtyřmístný) a stále zbývá dostatek prostoru na víkendový nákup. Zavazadelník má totiž objem 185 litrů a 550 litrů dostanete po sklopení symetricky dělených zadních opěradel. Zkrátka auto pro každý den!

TEST Fiat 500 1,4 16V - oh Chéri Chéri

Sedí se výše, než jsme z větších aut zvyklí, v rámci segmentu se ale nejedná o nic výjimečného. Pohodná a designově skvěle provedená přední sedadla si do požadované polohy nastaví snad každý, což je vzhledem k pouze výškově nastavitelnému volantu úctyhodné. V příčném směru nemá člověk mé tělesné stavby prostoru nazbyt (výška 190 centimetrů, hmotnost okolo 100 kilogramů) a těsnější sevření sloupku řízení a středové konzole bych asi nesnesl, každodenní soužití s „pětistovkou“ mi ale vrásky nedělalo. Spíše naopak!

fiat testy minivozy  

Na zadní sedačky jsem původně zkoušel nastupovat čistě v rámci „vědy“ a navíc pod rouškou tmy, celý proces ale není složitější než u třídveřových vozů nižší střední třídy. Jistě, sedáky dokonale podepírající stehna vypadají jinak, a pokud by se dopředu posadil někdo vyšší než 160 centimetrů, asi bych po čase zaúpěl, nicméně běžné denní vzdálenosti nepředstavovaly jediný problém. Díky rozměrným bočním oknům se navíc ani zde necítíte klaustrofobicky, na otevírání se ale nemyslelo...

Motor s charakterem

Motor s tradicí a charakterem

S modernizací Fiatu 500 došlo k citelnému omezení nabídky pohonných jednotek. Ze čtyř verzí jsou nyní pouze dvě, navíc obě spalující benzin. Dvouválec 0.9 TwinAir o výkonu 62 kW a točivém momentu 145 N.m si ale necháme na příště, protože dnes máme co dočinění s na dnešní poměry archaickou čtyřválcovou dvanáctistovkou řady FIRE (Fully Integrated Robotised Engine). Kořeny mimořádně spolehlivého osmiventilového MPI sahají až do roku 1993 (tehdy ho mělo například první Punto) a dokonce i dnes, pod taktovkou normy Euro 6, má hodně co nabídnout.

TEST Fiat 500 1,2 Pop – Populární u slečen

Turbo je lepší, řeknete si, jenže atmosféricky plněná dvanáctistovka je ideální už díky ceně nižší o 30.000 Kč (0.9 TwinAir stojí nejméně 369.000 Kč). Výkon 51 kW vrcholí v 5.500 otáčkách za minutu a točivý moment 102 N.m strčí do kapsy i litrový tříválec MPI koncernu Volkswagen (má 95 N.m), důležitý je ale celkový projev. Čtyřválec totiž vyniká příkladnou kultivovaností, běží jemně a bez vibrací, a k dosažení pětilitrové spotřeby nepotřebuje ani systém stop-start. Můžete jej mít za příplatek 12.700 Kč, což je ale vzhledem ke snížení deklarované hodnoty ve městě o 0,7 litru poměrně dost. Navíc reálných šest litrů včetně poskakování v pražských kolonách rozhodně nevypadá zle.

fiat testy minivozy  

Motor je standardně párován s manuální pětistupňovou převodovkou, a jde o to nejlepší, co ho mohlo potkat (za robotizovaný Dualogic se připlácí 32.000 Kč). Kulisa je totiž příjemně krátká, a nebýt zadrhávání páky při přechodu přes neutrální polohu, neměli bychom jedinou výhradu. Úplně nejlepší ale je, jak si Italové poradili s koženým potahem kulaté hlavice za příplatek 2.200 Kč – schéma řazení totiž není na obvyklém místě, ale najdete jej našité na kožené manžetě. Tohle auto má zkrátka styl!

Jízda

Pořád od ucha k uchu

Pětistovka navenek působí velice rozjařeným dojmem, který přenáší na posádku ihned po usednutí do interiéru. S nastartováním čtyřválce přichází jemné „oklepání“, skoro jako byste vytrhli štěně z hlubokého spánku. Pedály umístěné poměrně blízko u sebe (spojka navíc se záběrem až těstě před uvolněním) chtějí trochu zvyk, kdyby vám ale dalo auto všechno zadarmo, nebylo by už co objevovat.

Fiat 500 byl od začátku stvořen pro město a tomu odpovídá skvělý výhled z kabiny a lehké nastavení ovládacích sil. Na zpětnou vazbu ve volantu se v jeho případě moc nehraje, odpor posilovače si naopak po stisknutí tlačítka City na středové konzole můžete ještě změkčit. Pracovně mu říkám „tlačítko pro holky“, protože pak otočíte volantem snad i nehtem malíčku. Ovšem pouze při pomalém proplétání městskou džunglí – s rostoucí rychlostí totiž řízení opět tuhne a poskytuje lepší přehled o pozici předních kol.

TEST Fiat 500 1,2 (51 kW) vs. Ford Ka 1,2 (51 kW)

Hlavnímu určení byla uzpůsobena také manuální převodovka. Zapomeňte na zbytečně dlouhé zpřevodování a nutnost podřazování pod každým větším kopcem, aby auto alespoň trochu táhlo. Ve městě při rychlosti okolo 50 km/h klidně zařadíte čtyřku a necháte motor laxně povalovat v nízkých otáčkách, nebo mu můžete přiložit pod kotel a rozpoutat překvapivě živý charakter. Okolo 3500 min^-1 (na „pětku“ to odpovídá rychlosti 130 km/h) má totiž ty správné grády a hezky reaguje na povely pedálu plynu. Zvuk není tak emotivní jako u dvouválcové devítistovky, která Fiatu dodává jedinečný punc auta „na klíček“, na druhou stranu se ale nemusíte bát, že každou chvíli skončíte v omezovači (frekvence zvuku dvouválce totiž skutečné otáčky zkresluje).

fiat testy minivozy  

Jenže tohle veselé štěně se nebojí vyrazit ani za město, daleko od svých plechových vrstevníků. Navíc to, co bychom u jiných aut pravděpodobně kritizovali, mu pomáhá tvořit až nakažlivě rozvernou povahu. Řeč je především o kratinkém rozvoru náprav, minimálních převisech a relativně vysoké stavbě karoserie. Nešlo to jinak – čtyři cestující a velký nákup byste totiž na tak malý půdorys usadili snad jenom násilím.

Nečekejte žádné sofistikované systémy jako je přibrzďování kol a podobně. Při jízdě na hraně se musíte spolehnout jenom na benevolentní stabilizaci a vlastní řidičské umění, o to větší zábava to ale je. Pětistovka totiž váží pouze 865 kilogramů a to pak stačí nečekaně najet na větší nerovnost a záď se rošťácky zavlní. Nevykládejte si to ale špatně - ani v nejmenším nejde o chování, kterého byste se měli bát. Přední kola se totiž drží asfaltu jako klíště víkendového houbaře a zbytek karoserie je v oblouku povolně následuje.

Závěr

Stovky důvodů k radosti

S Fiatem 500 se člověk ani na vteřinu nenudí. Narodil se pro město, ve kterém na sebe i po osmi letech na trhu stahuje obrovskou pozornost, díky pohodlnému a hravému podvozku si s ním ale užijete i na klikatých okreskách. Někdo by mohl nad základním motorem ohrnovat nos, letitá dvanáctistovka se ale dokáže ve vyšších otáčkách překvapivě rozvášnit a držet krok i s malými turbomotory.

Díky miniaturním vnějším rozměrům se „pětistovka“ zřejmě nikdy nezbaví nálepky auta pro holky, díky obrovskému množství polepů, litých kol, čalounění a laků karoserie si ji však k obrazu svému přetvoří snad úplně každý. Taková legrace pak samozřejmě něco stojí, je ale třeba si uvědomit, že pětistovka není „jenom“ auto. Je to módní doplněk, životní styl, a především legenda, kterou čeká ještě dlouhá a veselá budoucnost.

Plusy

• Nezaměnitelný design karoserie
• Plynulý zátah motoru v širokém spektru otáček
• Překvapivě snadné nastupování na zadní sedadla
• Exkluzivní provedení interiéru
• Bohatá standardní výbava

Minusy

• Méně přesné řazení okolo neutrální polohy
• Nehezké výplně dveří
• Pouze výškové nastavení volantu

Foto: Petr Homolka