TEST Ford C-MAX 1,6 TDCi (85 kW) – Od všeho nejvíc
Když jsem spatřil druhou generaci C-MAXu na vlastní oči poprvé, přemýšlel jsem, zda nejde z hlediska designu spíše o krok zpět, než vpřed. Karoserie novinky mi přišla taková nevýrazná, baculatá, bez šťávy, a to i přesto, že hlavní linie doplňují specificky tvarovaná světla a maska chladiče. Vysloveně to autu sluší snad jen z profilu, ale nakonec jsem si na jeho vzhled vcelku úspěšně zvykl.
Vesmírná stíhačka
Ihned po usednutí za volant a zběžném obhlédnutí palubní desky se mi vybavila Fiesta. Působí velmi moderně, skoro až futuristicky, a to zejména díky designu ovladačů audia na středovém panelu a výdechům ventilace, které odkazují na již zmíněný design světlometů a zadních svítilen.
Jsem si skoro jistý, že si za tuto odvahu Ford vyslouží dost kritiky, na mě to ale funguje. Je velmi příjemné nebýt obklopen jednolitou masou monotónního plastu, tady je spousta linií, hran a oblin, takže i po delší době budete objevovat další a další jemné detaily. Vytříbeně působí i zvolené materiály. Žádný z nich nevypadá lacině a pěkné je i barevné sladění, takže interiér působí hodnotným a útulným dojmem.
Co je ovšem důležitější, Ford se konečně rozhodl obšťastnit svůj masový model sedadly, která jsou schopná podržet tělo v zatáčkách, což je novinka jako hrom. Současně je posaz za volantem na kompaktní MPV poměrně nízký, takže si nepřipadám úplně jako v dodávce.
Na volantu designéři předvádějí, že nemusí být nutně tříramenný, aby vypadal moderně a sportovně, body k dobru ale sbírá i za široký rozsah nastavení. Bohužel má jeho věnec ve tři čtvrtě na tři trochu překomplikované profilování, takže se mi nedržel moc dobře. Třeba na tom budete lépe.
Uvítal bych také robustnější kulaté ovladače klimatizace, tyhle jsou titěrné a smekají se. Majitele z řad nadšených vymetačů tuningových srazů nadchne audio od Sony se silně vybuzenými basy, nejsem si ovšem jistý, jestli bude stejně nadšen běžný uživatel auta, tím spíš, že mezi jednotlivými „kroky“ hlasitosti jsou dost velké rozdíly.
Do kolonky pozitiv je třeba zařadit výhled šíkmo vpřed, zajímavě tvarované sloupky čelního skla nejen je dotvářejí onu „kosmickou“ atmosféru na palubě, současně jsou z pohledu řidiče příjemně tenké.
Prostorností nehýří
Co se odkládacích schránek týče, je na tom C-Max dost bídně. Má pouze kapsy ve dveřích a schránku před spolujezdcem a v loketní opěrce. A z kategorie „aby se neřeklo“ je ještě malá stropní schránka. Ford to však částečně vynahrazuje jejich velikostí, což platí zejména o té v palubní desce, to je opravdu pořádná jáma.
Příjemným překvapením je naopak řadicí páka šestistupňového manuálu. Ta perfektně splňuje požadavky na tento typ vozu – změny stupňů nedoprovází charakteristický odpor neutrální polohy, takže je řazení snadné, má krátké dráhy a lehce gumový projev u MPV nikoho znepokojovat nebude.
Zadní sedadla zprvu vyvolají pochybnosti – snaží se o jakés-takés profilování, což působí dojmem, že jsou sedadla malá, obavy však nejsou na místě. Pokud vzadu cestují dva pasažéři, usadí se pohodlně a váha nohy lehký odpor čalounění překoná, aniž by při jízdě tlačilo.
Před koleny zůstává 180 cm vysokému pasažérovi (při obsazení stejně vysokým řidičem) jen pár centimetrů místa, takže je to sice jen tak-tak, ale s prostorem není vzadu problém. Naviják středového pásu je pár milimetrů vzadu za hlavou a pár centimetrů má také hlava k masivnímu čalounění rámu dveřního otvoru. C-MAX prostě prostorem neplýtvá, nedostatek ho ale není. Že je lepší nikoho nemučit jízdou na prostředním sedadle platí u malých MPV obecně.
Ani velikost kufru nezpůsobí hysterii v komunitě českých chalupářů, 471 litrů se sadou na opravu pneumatiky není právě největší hodnota ve třídě, ovšem už po otevření pátých dveří musí být soudnému člověku jasné, že v drtivé většině případů tenhle kufr potřebám lidské posádky vyhoví, tím spíš, že při zarovnání po střechu dostanete 627 l.
Dále je tu možnost sklopení opěradel zadních sedadel, popřípadě opření složených sedadel o první řadu. Pokud ani to nestačí, lze všechna tři sedadla vyjmout. V případě pravidelného opakování tohoto úkonu můžete klidně zahodit permanentku do posilovny, je to docela fuška.
Tichošlápek
Stejně tak útulně, jak působí kabina staticky, se projeví i při jízdě. Turbodiesel 1.6 Duratorq TDCi je velmi slušně odhlučněn, takže do kabiny proniká jen lehké vrčení. Současně jsou perfektně odizolovány i podběhy kol, decentní zvuk motoru tak při jízdě doplňuje jen lehké svištění kolem B-sloupku karoserie, přičemž oba decentní ruchy hravě přebije již zmíněné reproduktorové duc-duc.
Nafťák disponuje výkonem 85 kW už při 3600 otáčkách, ještě důležitější je ale v tomto případě točivý moment 270 Nm, jenž je připraven zatáhnout v rozmezí 1750-2500 min-1. Při plném plynu se navíc aktivuje krátkodobě overboost, jenž dodá 285 Nm. Je jasné, že tyto parametry pro kompaktní MPV hravě postačují, a to víceméně bez ohledu na obsazení a naložení auta.
Příjemný je ale zejména charakter motoru s piezovstřikovači. Na sešlápnutí plynového pedálu reaguje bez protestů už od 1500 otáček a od 1600 min-1 už vcelku ochotně spolupracuje. Rozbíhá se plynule, bez kopanců, přitom ale překvapivě rychle, prodleva turba je na nafťák sympaticky malá. Díky tomu se řidič bude po většinu času pohybovat v nízkých otáčkách, což se odrazí ve spotřebě paliva.
Na zimních pneumatikách při stotřicítce motor točí pohodových 3000 min-1 a spaluje 6,6 l nafty každých 100 km, při jízdě stovkou si řekne o 5,2 l/100 km, což je paráda. V praxi budete podle váhy své nohy jezdit mezi 6,4 a 7,0 l/100 km.
Důvod k závisti
Důvod k závisti budou mít kompaktní hatchbacky, když dojde na poměřování jízdních vlastností s tímhle empívíčkem. A přitom na to zprvu vůbec nevypadá!
Pokud byste mě posadili do C-MAXu se zavázanýma očima, rozhodně bych vám neřekl, že řídím Forda. V ostrém kontrastu se dnešními zvyklostmi je tohle auto překvapivě měkké a komfortní. Při jízdě se příjemně pohupuje, přes větší nerovnosti se velmi plavně přenáší, na rychlejší pohyby volantem zareaguje výrazným rozkýváním karoserie a v zatáčkách se trochu naklání. Ostatně i rázy od nerovností se do kabiny dostanou častěji, než bych od proslulých podvozkářů Fordu čekal, tím spíš, že menší nerovnosti tlumí jako vždy brilantně.
Dost možná za to ale částečně může i otřesný stav našich silnic po této, ještě neskončené zimě, která výtluky zmnožila a prohloubila.
Tohle byl ten první dojem. Jenže ten druhý přijde, když na C-MAXe přitlačím. Záhy zjistím, že pohyby karoserie nejsou vůbec podstatné. Pneumatiky se drží silnice jako přilepené a autu je vlastně úplně jedno, jaké na něj mám požadavky. Splní všechno, precizně a bez reptání. V zatáčce zaklekne a dodatečné korekce volantem už ho nedokáží znejistit.
Na výjezdech ze zatáček pod plynem je cítit asistence systému TVC, jenž elektronicky simuluje funkci diferenciálu se zvýšenou svorností, takže při nedotáčivosti stačí přitáhnout volant do zatáčky a přidat plyn a MPV se protahuje jednotlivými oblouky tak, že zapomínám, že je to rodinné auto. Ostatně i při těch ostrých pohybech volantu je cítit, že má zadní náprava všechno ještě stále pod kontrolou. A když už se nechám opíjet schopnostmi podvozku příliš, blikne kontrolka stabilizace a zase je všechno tak, jak má být. Přemýšlím, jak asi bude jezdit nový Focus… Mimochodem – v kabině nenajdete v souladu s dnešním evropským „módním“ trendem tlačítko vypínání stabilizace. U tohoto typu auta to vůbec nevadí, tak jen doufat, že se ta nákaza nerozšíří.
Na skutečném požitku z jízdy má podíl i tradiční silná stránka Fordů – řízení. Nyní už je elektrické, to ale vůbec nevadí. I tak se povedlo nastavit ho tak, že je dost lehké na to, aby se s ním nenadřela žena, ale současně ne tolik, aby se vytratil pocit kontroly nad autem. Navíc je skvěle vyvážené a s nějakými 2,4 otáčkami mezi krajními polohami i nečekaně strmé, takže jsou k řízení třeba jen minimální pohyby volantem. Příjemný nástup a účinek mají i brzdy. Reagují ihned, ale ne hystericky a příjemně se dávkují.
Sportovní MPV
Ford C-MAX si ponechal sportovní naturel svého předchůdce. Má vynikající řízení, podvozek a brzdy a k těmto silným stránkám přidal i nečekanou plavnost jízdy, velmi dobrý jízdní komfort, slušná sedadla a dobře vyladěný turbodiesel. Je třeba se pouze smířit s poněkud stísněnějším interiérem a oproti většině konkurence menším kufrem, jako stěhovák ale nyní poslouží větší Grand C-MAX, takže si každý může vybrat podle svých potřeb.
První cena vozu | 399.900,- (1.6 Duratec Ti-VCT, 77 kW, Trend) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 474.900,- (1.6 Duratorq TDCi, 85 kW, Trend) |
Základní cena testovaného vozu | 529.900,- (1.6 Duratorq TDCi, 85 kW, Titanium) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 592.600,- (1.6 Duratorq TDCi, 85 kW, Titanium) |
Plusy
- Vynikající jízdní vlastnosti
- Perfektní řízení
- Přesné a poměrně hladké řazení
- Odhlučnění kabiny
- Dobré tlumení běžných nerovností
- Výhled šikmo vpřed
- Dobrá dynamika i spotřeba motoru
Minusy
- Méně místa v interiéru
- Menší kufr
- Relativně horší tlumení větších nerovností
- Smekavé ovladače klimatizace
- Přabasované audio se skokovým ovládáním hlasitosti
- Příliš výrazné profilování věnce volantu
- Komplikované a fyzicky náročné sklápění a vyjímání sedadel