TEST Ford Focus Red & Black Edition 1.5 EcoBoost – Dravý jen na pohled

Úvod

Už na mě mávnul zase, zvedám tedy ruku na opětování pozdravu. Tohle je již třetí řidič ostrého Focusu v tomto týdnu, který mě zdraví. Kdyby jen věděli, že já nesedím ve verzi ST jako oni…

Nedá se holt upřít, že červenočerná edice Focusu plní svůj účel na jedničku. Auto totiž vypadá opravdu o kus atraktivněji a sportovněji než běžný model. K dispozici jsou dvě barvy karoserie, černá a červená, přičemž vozy mají vždy kontrastní doplňky v té druhé – střechu, zrcátka, lemování masky atd.

Podstatou celé edice je kromě větší výbavy za lepší cenu zejména atraktivnější vzhled. Automobil tak jezdí na černých osmnáctipalcových kolech, má červené brzdové třmeny, jinou mřížku chladiče, nástavce prahů, výraznější zadní nárazník, spoiler nad zadním oknem či vždy červený přední podspoiler a tónovaná skla. Vůz vychází z výbavy Trend Sport, má tedy také výrazněji tvarovaná sedadla, hliníkové pedály či přitvrzený podvozek. Již v základní výbavě pak najdete kupříkladu dvouzónovou automatickou klimatizaci či systém SYNC s velkou obrazovkou.

ford testy nizsistredni

I se silnějším ze dvou benzinových agregátů dostupných pro tuto edici, se vůz stále s přehledem vleze do půl milionu korun.

Osobně musím říci, že jsem nikdy nebyl příznivcem vzhledu současného Focusu, nelíbí se mi divoce tvarovaná zadní světla či nafouknutá karoserie. Po faceliftu a s úpravami v rámci Red & Black edice se však i v mých očích jedná o konečně atraktivní auto.

Interiér Focusu již asi nikoho příliš nepřekvapí. Za volantem se dobře sedí, zpracování palubní desky je na úrovni a uprostřed se usídlil velký displej systému SYNC. Prostoru by však mohlo být více, všelijak prohnutá palubní deska je totiž obrovská. Jinak je však vnitřek vozu příjemně „uklizený“, snad jen spolupráce s dotykovým systémem chce chvíli zvyku a stále není v češtině. Nabídka prostoru vzadu i velikost zavazadelníku patří v dnešní době již maximálně k průměru.

Motor

Motor a převodovka: Jemnostpán

V rámci faceliftu se Ford rozhodl vyměnit dle mého názoru vůbec nejlepší nabízenou jednotku 1.6 EcoBoost za podobně výkonnou, ale o chlup menší patnáctistovku EB. Hlavní důvody jsou nabíledni: emise a papírová spotřeba. Turbem přeplňovaná jednotka má tedy výkon 110 kW a točivý moment 240 N.m.

Pokud byste od hatchbacku s tímto výkonem čekali výbušné výkony, budete zklamáni. Ostré odjezdy od křižovatek nemá patnáctistovka v repertoáru, a to zejména z důvodu omezení výkonu na první rychlostní stupeň, takže vůz na jedničku akceleruje spíše jako atmosférická šestnáctistovka. Plyn tak můžete klidně zarazit do podlahy, prokluz kol rozhodně nehrozí. Až po přeřazení na dvojku se auto rozjede tak, jak byste od podobně silného motoru čekali.

Zrychlení je ale i tak v prvé řadě jemné, decentní. Motoru chybí jakákoliv razance, zejména když chcete předjíždět. Na druhou stranu pokud zvolníte, jedná se o nesmírně příjemnou jednotku. Běží totiž hladce a tiše, zátah má sice jemný, ale zase téměř v jakýchkoliv otáčkách. Do vyšších se jí sice příliš nechce, když už se tam ale dostane, předvede pozvolna rostoucí sílu až téměř k omezovači.

Ve výsledku tedy rozhodně nejde o pomalé auto, rychlost na tachometru naskakuje srdnatě, rozhodně to tak však nepůsobí a navíc musíte motor často točit, aby předvedl něco výraznějšího. Lehce bezcharakterní projev mi připomněl přeplňované čtyřválcové jednotky od BMW.

ford testy nizsistredni

Díky skvělému odhlučnění není agregát nikdy otravný, slyšíte jen vzdálené, poměrně zajímavé vrčení. Problémem pozvolně rostoucí síly tohoto turbomotoru je, že když se chcete pohybovat jakkoliv jinak než zcela defenzivně, spotřeba rychle roste do nečekaných výšin. Na velkých kolech auto není úsporné nikdy, po městě jsme jezdili za 8,5 l/100 km, mimo město vyžadovalo sedm litrů cílenou snahu, na dálnici počítejte s osmi a již při jen trochu svižnějším stylu se snadno dostanete přes deset.

Jednotka je spojená se šestistupňovým manuálem, který má sice mírně delší, ale přesné a hladké dráhy v kulise. Zpřevodování by však mohlo být vzhledem k naladění motoru kratší, jednotlivé stupně na sebe nenavazují ideálně.

Jízda

Sportovní je stále komfortní

Jízda byla vždy dominantou Focusu, z na poměry této třídy neskutečně zábavného a uspokojivě fungujícího vozu při sportovní jízdě se však v poslední generaci stal král klidného přesunu. Vůz totiž jezdí uvolněně a zejména tiše. Podvozek je skvěle odhlučněný, stále používá víceprvkové zavěšení vzadu, takže nečekejte žádné pazvuky na nerovnostech, citelné žuchnutí se ozve až na opravdu velkém výmolu.

Podobně dobře odhlučněná je i kabina automobilu, v rámci třídy se tedy jedná o jeden z nejlepších vozů na cestování. Snaze o komfort a snadné používání odpovídá rovněž naladění ovládacích prvků.

Focusy v této speciální edici mají vždy sportovnější nastavení podvozku, pravdou však je, že i to je dostatečně komfortní. Vůz dobře kontroluje pohyby karoserie, zároveň však poddajně tlumí nerovnosti, nepůsobí nikterak prkenně ani přehnaně tvrdě. Poměr komfortu a jistoty je výtečný.

ford testy nizsistredni

Přitom automobil funguje dobře i v zatáčkách. Focusy nyní zatáčejí nejen volantem, ale i brzdami. Na rozdíl od dříve testovaného litrového hatchbacku však byly v tomto případě zásahy brzd jemnější a tedy i méně citelné. Automobil má v oblouku dobrou přilnavost, je stabilní a při mírné provokaci umí být i hravý. Řidič si to však příliš neužije, protože je od dění výrazně odizolován. Zajímavostí je, že zatímco drtivá většina Focusů včetně toho testovaného mají elektrický posilovač řízení, základní atmosférická šestnáctistovka se stále spoléhá na hydrauliku.

I takto atraktivní Focus na nás tedy stále působil dojmem, že bude více vyhovovat klidnějším řidičům, kteří potřebují komfortní a tichý přepravník z bodu A do bodu B.

Závěr

Závěr

Facelift i úpravy v rámci edice Red & Black třetí generaci Focusu rozhodně prospěly, vůz vypadá výrazně lépe, přitom je stále tichý, komfortní a obratný v zatáčkách. Šťavnatá šestnáctistovka je však ta tam, nahradila ji sice dobrá, ale trochu nevýrazná a bezcharakterní patnáctistovka, u které musíte počítat s vysokou spotřebou při jakékoliv jiné než zcela defenzivní jízdě. Chtělo by to ještě vyzkoušet silnější verzi se 134 kW, ta je ovšem dostupná jen pro výbavu Titanium.

Focus však dokáže potěšit i při pohledu do ceníku, slušně vybavený testovací kus vyšel na něco málo přes půl milionu korun, což nám přijde jako příjemná nabídka. Jen se nenechte zmýlit sportovním vzhledem, kvality vozu leží jinde než v zábavě za volantem.

ford testy nizsistredni

Plusy

• Tichý motor
• Kultivovanost celého vozu
• Poměr mezi komfortem a kontrolou pohybů karoserie
• Obratnost v zatáčkách
• Atraktivní vzhled edice Red & Black

Minusy

• Dlouhé zpřevodování
• Méně prostoru uvnitř
• Vyšší spotřeba
• Omezený výkon na první rychlostní stupeň