Test: Ford Transit Kombi Van AWD - Horolezec

Poslední generace nejrozšířenější dodávky přišla na trh před třemi lety. Netrvalo ani rok a už byla na světě čtyřkolka. Protože transit s pohonem AWD má sloužit především jako dopravní prostředek do horských středisek, není k dostání v nejrozšířenější verzi furgon. Pohon všech kol získalo Kombi, Kombivan a Bus M2.

Omezený výběr

Ještě jsme zapomněli dodat, že 4x4 představuje rozšíření zadního pohonu, který zůstává vyhrazen motoru 2.4 TDCi. Zatímco přenos síly pouze na zadní kola může pramenit z obou výkonových verzí jednotky 2.4 TDCi (85 a 103 kW), varianta 4x4 spolupracuje jen s výkonnějším provedením.

A ještě jedna specialita transitu 4x4. Kdybyste uvažovali o dvoumontáži na zadní nápravě, zapomeňte na znak 4x4. Stálý převod musí být pouze 1:4,27, ačkoliv řada Transit nabízí sedm stálých převodů.

Jak funguje?

Mohli bychom jednoduše odpovědět – používá viskózní spojku. Běžně je poháněna zadní náprava. Základ systému tvoří hydraulicky ovládaný snímač točivého momentu na přední nápravě.

Pokud se přední a zadní kola odvalují stejně, obě čerpadla zůstávají nečinná a v hydraulickém obvodu je běžný tlak.

Při rozdílu v rychlosti otáčení předních a zadních kol začínají hydraulická čerpadla tlačit olej do lamelových spojek na přední nápravě. To se děje i při odbočování, ale v nich by tlak oleje neměl podporovat sepnutí vícelamelových spojek na přední nápravě.

Naše zkušenost s testovaným vozidlem může tento princip potvrdit, ale jen omezeně. V prudkých zatáčkách jsme vnímali, že se automobil nechová jako běžná dodávka s pohonem zadních kol. Částečný přenos hnací síly na přední kola jsme usuzovali z toho, že transit se v prudkém oblouku choval neklidně a od pneumatik přední nápravy přicházel nezvyklý hluk.

Na sníh a kluzko

All Wheel Drive (AWD) nachází uplatnění zejména v zimním období, protože jeho hlavní zbraň znamená přenos části točivého momentu ze zadních kol na ta přední.

Při jízdě v zatáčce se čerpadla otáčejí jen pomalu, ale během prokluzu hnaných zadních kol se čerpadlo prudce roztočí a zvýšením tlaku v hydraulickém systému způsobí sepnutí spojky (či spojek) na přední nápravě a přes ně přenos točivého momentu na kola. Po srovnání rychlostí otáčení předních a zadních kol tento mechanický systém pohonu všech kol přední nápravu z hnacího řetězce opět rozpojí.

Mokrá silnice zkušebním polem

Po teoretické průpravě se podívejme na naše zkušenosti při prokluzu hnaných zadních kol. Pro zkoušení jsme zpočátku nemuseli jezdit do vysokých hor. Mokrá vozovka ve spojení s nenaloženým vozidlem a jen mírně zatíženou zadní nápravou poskytly dostatek příležitostí, aby po sešlápnutí pedálu plynu na podlahu zadní kola proklouzla i na silnici pokryté vodou. Nejsilnější čtyřválec dodávaný do modelu Transitu o výkonu 103 kW a 375 N.m točivého momentu neměl s prokluzem zadní nápravy sebemenší problém. Po odstartování z mokré křižovatky se na nás řidiči ostatních automobilů dívali jako králíci na kobru.

Exkluzivní odpich a připojení pohonu předních kol však provázel hlučný doprovod od přední nápravy. Sepnutí viskózních spojek po proklouznutí zadních kol proběhlo tak razantně, že chvilku hrabala všechna.

Tuto náročnou zkoušku jsme již neopakovali a vyzkoušeli adhezi hnaných kol v zatáčce. Vyjeli jsme za deště na dlážděnou silnici a při odbočení prudčeji sešlápli plynový pedál. Několik desetin sekundy prokluzovalo vnitřní zadní kolo a pak v doprovodu hlučného zvuku a trhnutí celým vozidlem došlo k připojení přední nápravy. Nesmíme však opomenout skutečnost, že automobil zatížený pouze řidičem vážil necelých 2,2 tuny, což nepředstavuje běžný pracovní režim dodávek.

S nákladem

Rozvážkové vozy nejezdí prázdné téměř vůbec, proto jsme si nechali vložit do nákladového prostoru pytle o hmotnosti 500 kg. Připojení pohonu předních kol pak sice probíhalo hlučně, ale automobil se jen zhoupl a díky lepší trakci se dal do zrychlování.

Pohon 4x4 jsme si nejvíce užili s plně zatíženým vozidlem. Více než tuna nákladu učinila z transitu beránka a kromě vyjetí na travnatý povrch jsme vůbec nepotřebovali AWD.

Rozdíl žízně

Obvyklou testovací trasu jsme projeli dvakrát. S prázdnou dodávkou jsme naměřili úžasných 8,7 l/100 km. Stačilo pouze udržovat motor v optimálních otáčkách a průměrná spotřeba jízdy i v městských dopravních zácpách se vtěsnala do devíti litrů. S plnou zátěží jsme na stejné trase dosáhli žízně 12,9 l/100 km, ale i tento údaj lze hodnotit velmi příznivě. K úspoře paliva při všech jízdách pomáhal velmi dlouhý šestý stupeň.

Za kolik?

Pohon všech kol AWD přijde podle oficiálního ceníku dovozce na nemalých 145 000 korun. Transit AWD disponuje stejnou světlou výškou jako provedení se zadními hnanými koly, nárůst hmotnosti činí jen 50 kg navíc na přední nápravu. Ta snese největší zatížení 1750 kg.

Pětimístné kombi

Testovaný ford nabízel kromě značného nákladového prostoru také pět sedadel. Dvojice předních nám poskytla výborné pohodlí, k optimální pozici za volantem chyběla možnost jeho nastavení.

Zadní třímístná lavice byla v nedělěném provedení. Proč ji také dělit, když hned za lavicí se nacházela přépážka oddělující prostor pro posádku a náklad? Tři plnohodnotná místa na lavici byla doplněna kvalitními opěrkami hlavy, takže trojice vzrostlých mužů se zde usadí a bez problémů vydrží několikahodinovou cestu.

Posuv zajištěn

Díky variabilní přepážce jsme mohli postupně rozšiřovat či zkracovat délku nákladového prostoru, která pro pětimístné obsazení měří tři metry. Kdo by potřeboval převézt mnohem delší břemena, která nelze umístit šikmo do běžného nákladového prostoru, může posunout přepážku vpřed. Tento pohyb lze provést ve dvou stupních. Nejprve lze sklopit opěradlo zadní lavice a pak ji celou překlopit na zadní stranu předních sedadel. Přepážka pak může směřovat vpřed o přibližně o třicet centimetrů.

Další posun přepážky vpřed je podmíněn vyjmutím zadní lavice. Ta je však přišroubovaná, a proto další nárůst nákladového prostoru vyžaduje náročnější práci. Ta obsahuje nejen odšroubování sedadla z podlahy, ale také jeho vynesení. Na zadní straně čalounění lavice se nachází obrázek, na kterém výrobce doporučuje vyndavat lavici z auta dvěma osobám, protože je těžká.

Přepážka dovolovala také opačný posun – od třímístné lavice směrem vzad do nákladového prostoru. Posádka pak může za opěradlo lavice uložit například batohy s věcmi náchylnými na poškození, za přepážku pak může najít místo například lyžařská výbava.