TEST Honda Jazz 1.4 i-VTEC - V rytmu reggae

Už náš první test druhé generace Hondy Jazz ukázal, že se jedná o mimořádně povedené auto s jen velmi malým množstvím nedostatků.

Teď má za sebou facelift, jenž mu má zlepšit kondičku pro následující dva roky. Jak se mu to podařilo, zjišťuje náš test. Ten sice není prvním, jímž u nás omlazené miniMPV prošlo, nedávno jsme vyzkoušel model Jazz Hybrid, rozdílů je (zejména co se jízdních dojmů týče) tolik, že teď máte před sebou zcela jiné auto.

Výraznější make-up

Co se změn designu týče, nejnovější jazz byste měli poznat podle poměrně výrazně změněných nárazníků, upravených světlometů, masky chladiče a nové optiky zadních svítilen. V porovnání s nimi zůstala kabina prakticky beze změny, i přesto se v ní budete cítil lépe. Palubní deska je totiž nové nikoli hodně tmavě šedá, ale skutečně černá, což interiéru propůjčuje hodnotnější vzhled a nové je také čalounění, které působí útulněji, než u dosavadní verze. Celkově lze provedené změny připodobnit ke zkrášlené ženě – stále stejná, ale díky výraznější řasence a rtěnce jí to sluší o něco více.

Tradiční hodnoty

Pro případ, že by snad Jazz prošel okolo vás bez povšimnutí (mohlo to být klidně i naopak), pak vězte, že máte co do činění s prostorově zcela jistě nejchytřeji vyřešeným autem své třídy. A je přitom jedno, jestli se vám chce zařadit jej mezi malá auta, nebo poněkud přesněji mezi miniMPV.

Krom obvyklého triku s vyšší stavbou karoserie a s ní souvisejícím vyšším posazem tu máme ještě zadní sedadla Magic Seats, umožňující nejen sklopit opěradla do roviny se dnem kufru a zvětšit jej tak z 337 litrů na 883 litrů. A nejen to, při potřebě převozu vyšších předmětů lze opěradla postavit jako u sedadel v kině a do vzniklého prostoru se také vejde ledacos.

I při těchto číslech nabízí Jazz na délce 3900 mm a šířce 1695 mm spoustu místa pro pasažéry a to takříkajíc ve všech směrech. Dozadu se dokonce vejdou tři dětské sedačky, i když pochopitelně neukotvené v isofixu.

Řidič má k dispozici malý, perfektně tvarovaný volant (není divu, je z Civicu) s vyhovujícím rozsahem nastavení a řadicí páku pětistupňového manuálu s perfektní kulisou – dráhy jsou krátké, přesné a změna rychlostí plynulá. Skoro je jí do takového auta škoda. Ačkoli jsem v prvním testu kritizoval nevalné vedení opěradel předních sedadel, které se mezigeneračně zhoršilo, s ohledem na to, jaká sedadla nabízí většina konkurence jsou ta v Jazzu ještě zlatá…

Komfortní podvozek, ale…

Dosavadní Jazz kvalitě jízdy moc nedal a mlácení na nerovnostech patřilo k jedněm z mála nedostatků auta, dalo se tedy předpokládat, že se pozornost japonských inženýrů zaměří právě tam. A opravdu – podvozek prošel takovou změnou charakteru, jakou byste u jednoho modelu v rámci modernizace asi nečekali.

Jazz modelového roku 2011 po silnici doslova pluje. Na delších nerovnostech si přehrávač disků přímo říká o nějakou tu klasiku z Jamajky, dokonce i na menších nedokonalostech se pohodově houpe; při tomhle rozvoru a minimálních převisech se to skoro neuvěřitelné. Nekultivovaných ran posbíráte jen pomálu, ale rázy tlumí tenhle „setup“ překvapivě o poznání hůř, než u citelně tvrdšího Hybridu.

Při honbě za plavností starých mercedesů ale Japonci úplně zapomněli na to, že naladění šasi má být kompromisem komfortu a jízdních vlastností. A to druhé modernizovanému Jazzu trošku chybí. Možná namítnete, že auto do městského a příměstského provozu potřebuje v první řadě to pohodlí, ale dle mého názoru by každé auto mělo zvládnout i ostřejší jízdu nebo alespoň řešení náhlých situací.

Jenže Jazz se výrazně naklání, v zatáčkách má problémy zakleknout a není tedy moc čitelný, přičemž kvílející úsporné pneumatiky Michelin Energy s nízkým valivým odporem nepomohou ani přilnavostí. Navíc při nouzovém brzdění v zatáčce dochází k odlehčování zádi a náznakům přetáčivosti. Systém jízdní stability si tedy přijde na své. Kdovíjakou jistotu řidič nemá ani kvůli přeposilovanému a opravdu extrémně pomalému převodu řízení, které nevyhovovalo dokonce ani mojí ženě, přičemž takové nastavení je asi zamýšleno právě jako úlitba něžnému pohlaví.

Co naplat, že je řízení jinak velmi přesné, Jazz zatáčku nakonec bez větších problémů projede, je méně náchylný na rozkývání a brzdy mají překvapivě ostrý nástup a účinek - jet jinak než „na pohodu“ vás určitě bavit nebude. Neměla by být každá Honda alespoň trochu sportovní?

Mantra i-VTEC

Motor 1,34 l s technikou i-VTEC je k podvozku v ostrém kontrastu. Poskytuje ve své objemové třídě 1,3-1,4 l nevětší výkon 73 kW při 6000 otáčkách, slušný točivý moment 127 Nm při 4800 otáčkách a současně nejnižší spotřebu paliva. Také se velmi ochotně vytáčí, má příjemnou špičku, sympatický zvukový projev a rychle reaguje na povely pedálu. Předjíždění s ním není problém, ale pochopitelně se dramaticky zhoršuje s dalšími cestujícími na palubě. Škoda, že se jedná o nejsilnější motorizaci, dnes jsou v této třídě zcela běžné objemy 1,6 l, případně maloobjemová turba.

Zajímalo nás také, jak provedené změny (aerodynamika a pneumatiky) ovlivní už tak znamenitou spotřebu, proto jsme opět vyrazili na dálnici zjistit, jaké hodnoty bude ukazovat palubní počítač. Při jízdě stovkou jsme ovšem dosáhli naprosto stejných 5,2 l jako před třemi roky, při 130km rychlosti jsme odečetli 6,7 l, tedy o pouhou desetinku méně.

Zatímco hybridní Jazz byl velmi pečlivě odhlučněn, odtlumení motoru je u benzinové verze horší, tedy přesněji řečeno stejné, jako doposud, což v případě téhle Hondy znamená, že od 3000 otáček už máte povědomí o jeho aktivitě, hlučnější ale začíná být až za 4000 otáčkami a jak už bylo řečeno, jeho pěkný mechanický zvuk rozhodně neobtěžuje.

Smíšené pocity

Pohledné, malé a přitom prostorné praktické a také poměrně drahé auto s na svou kategorii výkonným a mimořádně úsporným motorem dostalo v rámci modernizace útulnější kabinu, což je rozhodně pozitivní. Výrazně se mu také zlepšil komfort jízdy, jenže za cenu zhoršení jízdního chování a ovladatelnosti. Teď už záleží jen na vás, zda se jedná i posun vpřed či nikoli. Z mého pohledu měl dostat vylepšený Jazz spíše sportovnější naladění podvozku verze Hybrid, třeba budou ale zákazníci jiného názoru…

Plusy

• Prostorný a variabilní interiér
• Úsporný a dynamický motor
• Komfortní naladění podvozku
• Přesné řízení
• Krátké a přesné řazení
• Účinné brzdy

Mínusy

• Malá strmost řízení
• Přeposilované řízení
• Náklony karoserie, nečitelný podvozek
• Neklid zadní nápravy při brzdění
• Vyšší cena