TEST Hyundai i20 1.6 CRDi (94 kW) – Šikmooký pohodář

Můžete malé auto od Hyundaie obcházet kolem dokola a hledat detaily, které připomínají to či ono auto od konkurence, nakonec ale musíte uznat, že designéři z Offenbachu nevytvořili kompilát, ale vcelku rozpoznatelné a svébytně tvarované auto, jehož charakteristickým rysem je výrazný boční prolis.

Korejské poměry

Jestli se dokážete sžít s kabinou i20 záleží v zásadě na jediné věci – jestli vám nevadí vysoký posaz za volantem. V tomto autě se totiž sedí docela vysoko, a přestože i tak zbývá nad hlavou dost místa, nebude to vyhovovat každému. Trend už ale je takový a Češi, kteří po stovkách každý měsíc usedají do nových Fabií a Fusionů, něco takového už asi očekávají.

Přestože byl vůz navrhován v Evropě pro potřeby místních zákazníků, v některých detailech vyhoví spíše menším Asiatům. Například rozsah dvouosého seřízení volantu je poměrně skromný a řidič sedí blízko palubní desky. Když ten, co řídí, měří kolem 180 cm, nevejde se za sebe na zadní sedadlo. Pro hlavu sice zbývá místa dost, ale kolena už bude mít v kontaktu s tvrdým plastem na zadní straně opěradla. To je ale úděl malých aut. Interiér Hyundaie i20 patří svým geometrickými rozměry k největším ve třídě, co do délky i šířky. Má-li být plnohodnotným rodinným autem, jsou prostorové kompromisy nutné. Podobně jako u Fabie nebo Fusionu.

Zajímavé bylo i zjištění, že má s prostorem problémy i dvouletý mrňous v autosedačce, jenž bude okopávat opěradlo, i když bude nebohý spolujezdec vpředu nalepen na palubní desce. Zadní sedadla tak nabídnou dostatek prostoru až takovým človíčkům, kterým už nohy visí z autosedačky dolů.

hyundai testy malevozy
 

Situaci trochu zachraňuje kufr, jenž by měl, ačkoli se to na pohled nezdá, pojmout až 295 litrů zavazadel. V případě potřeby lze sklopit sedáky a opěradla do roviny se dnem kufru a ten takto zvětšit. Úctyhodná je vnitřní šířka mezi podběhy (1100 mm), která překonává i řadu aut o dvě třídy větších.

Pochvalu zaslouží tuhé čalounění předních i zadních sedadel i jejich příjemné boční vedení. Líbil se nám i styling palubní desky a tvar a velikost volantu.

Multitalent

Přeplňovaná vznětová šestnáctistovka bude přesně takovým motorem, jaký si budete přát. Její papírové hodnoty 94 kW a 260 Nm vypadají dobře, ale často se stává, že co vypadá dobře napsané, v reálu až tak neuchvátí. To ale není tento případ. Od malého hyundaie byste nečekali kdovíjakou dynamiku, a tak musela být spousta řidičů minimálně překvapená. Dát í-dvacítce nějaký ten spoiler, větší kola a tvrdší podvozek, mohla by se klidně jmenovat třeba … RS. Motor se sice vzpamatovává až kolem 1800 min^-1 a prodleva mezi sešlápnutím plynu a reakcí motoru je hodně veliká, následná akcelerace je ale docela působivá.

Jenže to je jen jedna stránka charakteru céerdéíčka. Stejně dobře totiž zvládne i pohodovou jízdu s důrazem na spotřebu. Při ustálené stovce spálí 4,6 l nafty každých 100 km a točí jen 2100 otáček, při dálniční stotřicítce čekejte odběr 6,5 l/100 km. V průběhu celého testu jsme se pak dostali na 5,8 l/100 km, což je velmi dobrá, a rozhodně ne nejnižší možná hodnota.

hyundai testy malevozy
 

Velmi dobrý dojem z motoru tak trošku kazí řazení šestistupňové převodovky. Má vůle v kulise, působí gumově a občas si neodpustí ani nějaké to křupnutí. Ale na druhou stranu – známe v této kategorii celou řadu horších manuálů…

Důraz na komfort

Malá auta z Koreje měla vždycky problém s podvozky. Karoserie se nakláněly, jízdní vlastnosti za moc nestály a přitom pružiny a tlumiče nebyly schopné pohltit rázy. Hyundai i20 ale dává na to všechno zapomenout a poskytuje naopak velmi vyvážené vlastnosti. Ano, auto se v zatáčkách stále naklání, ale přitom velmi dobře drží zvolenou stopu – a to jsme měli v letních teplotách minulého týdne obuty zimní pneumatiky. V zatáčkách je záď vozu stabilní a tak jediné chování, které od i20 můžete čekat, je lehká nedotáčivost. Problémy má jen s prudkými vyhýbacími manévry, kdy se karoserie rozvlní a stejné chování je třeba čekat při prudkém brzdění. Na určitém typu nerovností v zatáčce má hyundai také tendenci odskakovat.

hyundai testy malevozy
 

Nejlépe vůz tlumí rázy, když je obsazen pouze řidičem, se zvyšujícím se zatížením se schopnost je pohltit snižuje, ale i při plném obsazení patří v rámci třídy k těm lepším. Dobrý dojem v nás zanechalo i řízení, které nemá zbytečně účinný posilovač a přestože působí uměle a není moc citlivé kolem přímého směru, umožňuje příjemné ovládání vozu s pocitem dostatečné kontroly nad děním. Přitom je motor dobře odhlučněn a odtlumení kol a aerodynamického svistu odpovídá standardu třídy, takže nečiní problém absolvovat bez únavy s tímto autem i delší vzdálenosti.

Nebezpečný hráč

V poslední době zde bylo už několik testů nových korejských aut, v nichž se začínáme podezřele opakovat. Je tu další vůz, jenž nejen že nemá žádné zásadní slabiny, ale dokonce v některých oblastech aspiruje téměř na výbornou.

Paradoxně největší slabinou tohoto auta je, že jde o topmodel nabídky, který se dá pořídit nejlevněji za 384.900,- Kč, což už je, bez ohledu na bohatou výbavu a schopný motor, docela dost peněz.

hyundai testy malevozy
 

Plusy

• Výkonný a úsporný motor
• Dobré jízdní vlastnosti
• Dobrý jízdní komfort
• Velký kufr
• Příjemná sedadla

Mínusy

• Stísněnější interiér
• Vyšší posaz
• Méně přesné řazení
• Výraznější náklony v zatáčkách
• Neklidný podvozek při brzdění